Bylo mi sice už dvacet pět, ale na rozdíl od jiných žen v mém věku jsem po vdavkách nijak zuřivě netoužila. Nepropadala jsem panice a nesnažila jsem se rychle si najít životního partnera. Viděla jsem, jak takové případy mohou dopadnout. Dvě z mých kamarádek se rozvedly do půl roku od svatby, další dvě byly nešťastné, protože až v manželství zjistily, že jejich volba nebyla ideální. „Mně se n

Jsou chyby v životě, které v nějakém „pomatení mysli“ uděláte a už je nelze vzít zpět. Zejména když s jejich nápravou dlouho váháte. Tak jako já. Vnučka mé sestry se na mě dlouze dívá a mně se doslova dělá mdlo a špatně od žaludku. Vím, že to její odmítavé gesto i přísný pronikavý pohled znamená naprosté pohrdání. Nic jiného si asi nezasloužím, ale ta „zaťatost“ přece byla oboustranná! Moc j

To, co se mi v životě stalo, jen tak snadno nevymyslíte. Bohužel mně nezbylo než se ke skutečnosti postavit čelem a jít prostě dál. Pavlínka běhá po hřišti s kamarády a je pěkně rozdováděná. „Babi, ještě tu budeme.“ Přiběhla ke mně a žadoní, abychom ještě neodcházely domů. Dívá se na mě těma svýma velkýma hnědýma očima, a tomu pohledu já prostě neodolám. Tak důvěrně ho totiž znám z dob, než Pav

Na dětství vzpomínám nerada, neměla jsem ho totiž takové veselé, jako moji spolužáci. V naší rodině byla otcem moje matka. Hodně věcí jí nedokážu odpustit a jsem ráda, že je to pryč. Jsem jedináček a často jsem slýchávala, že i vytoužené dítě. To se odrazilo v tom, že především moje máma, která byla hodně dominatní typ, si mě chtěla přizpůsobit k obrazu svému. Živila se jako sportovní trenérka

Těžko se to přiznává. Zklamání ze svého nejbližšího člověka vždy strašně bolí. Ale někdy ani sebelepší výchova a láska nic nezmůže. Už vidím Marečka, jak vyběhl na zahrádku. Samozřejmě jako první. Vždyť je to náš čipera, který se mezi dětmi rozhodně neztratí. Tak ráda bych na něj zavolala a stiskla ho pevně v náručí. Ale nemůžu. Jen tak bezradně postávám za plotem a slzy se mi derou do očí. Nik

Někdy si myslíte, že toho druhého člověka znáte jako své boty. A pak se dozvíte věci, nad kterými vám zůstává rozum stát. Mám strach. Co se mnou i s rodinou bude dál? Ještě před rokem jsme byli všichni celkem v klidu. Dcera se vdala a čekala naše první vnouče, na které jsme se oba těšili, Luboš i já. Alespoň to tak vypadalo. I když manžel se už několik posledních let choval, jako by se úplně

Pálily se čarodějnice. Dívala jsem se do ohně a přemýšlela o Majce. Byla v telecích letech, a dokonce se zdálo, že se zamilovala. Pálení čarodějnic se kvapem blížilo. Zrovna jsem oblékala figurínu, která bude trůnit na hranici. Nasadila jsem jí veliký špičatý černý klobouk pošitý blýskavými červenými korálky a oblékla jsem ji do svého starého, potrhaného, černého roláku a dlouhé tmavofialové su

Rozvod rodičů byl pro mě a pro malého brášku peklo. Ještě víc než sebe jsem litovala bráchu. Sedával na studených schodech a brečel. Naši se rozváděli. Už je to dávno. Bylo mi patnáct, bráchovi jedenáct. Bylo mi snad ještě víc líto jeho než sebe. Sedával na studených schodech v síni, mokrýma očima hleděl do neznáma a dokola opakoval: „A kde bude táta bydlet? A vezme si nás s sebou?“ Zkusila

Já a má mladší sestra jsme vždy byly naprosto jiné. Já se ráda učila, byla vzorná, věděla jsem kam směřovat. Ona byla pravý opak. Jednoho dne se náš vztah rozpadl úplně. Mrzí mě to. Moje sestra Kamila a já jsme tak nějak vždycky zápasily. Jako malé jsme působily spíš jako dva kluci. Hned jsme si vjely do vlasů, praly se a žalovaly na sebe. Odmalička jsme se nemělymoc rády a já vlastně nikdy nec

Nikdy by mě nenapadlo, že žena, matka, může dělat takové věci. Chtěla nám co nejvíce ublížit, ale nejvíc ze všeho nakonec ublížila sama sobě. V autě je mi už pěkné horko. Je krásný letní den, slunce praží do kapoty. Jak krásně by bylo třeba na koupališti nebo někde na výletě. Místo toho tu sedím, škvařím se ve vlastní šťávě a čekám na Ivana. Je na návštěvě v nemocnici. Vlastně na psychiatrickém