Na citlivé téma – 37. stránka – SkutečnéPříběhy.cz

4 minuty čtení

Kdykoliv přijedu na vesnici, kde jsem vyrůstala, stále se mi vrací ten den, kdy zemřela má kamarádka. A přitom to je už přes padesát let. I dnes to vidím jako včera. I pocit viny je stejně intenzivní. Neprávem jsem obvinila svoji nejlepší kamarádku. Maruška měla ještě o dva roky staršího bratra Martina. Právě on byl mojí první láskou. Napřed jsme byli tříčlenná parta, ale v pubertě se mé city k

zobrazit více >>

Nezvládnu přítelovu dceru!

4 minuty čtení

Když jsem si našla konečně chlapa, se kterým mě zase začal bavit život, netušila jsem, jaká překážka bude jeho malá dcera! Našla jsem si přítele, který byl naprosto dokonalý a sedli jsme si od prvního dne. Je jako můj nejlepší přítel a sdílí se mnou nejen pohled na život, ale i některé bláznivé koníčky. Jen tedy přítelova dcera je problémem. Společná vášeň Když jsem se zamilovala do Jáchy

zobrazit více >>

Bojím se, že naši Lidušku už nikdy neuvidím

2 minuty čtení

Před patnácti lety vyhnal můj syn naši vnučku z domu. Loni na vánoční svátky přijela za námi i s kočárkem. Nesměla ale překročit náš práh... Když jsem čekala druhé dítě, moc jsem si přála holčičku. Osud ale chtěl, aby i druhé dítě byl kluk. S manželem jsme vychovali dva syny a já doufala, že se jednou holčičky dočkám díky nim, až mi dají vnoučata. Jeden z nich bude určitě mít princezničku, k

zobrazit více >>

Prohrála jsem závod s časem

2 minuty čtení

Je hrozné, když jste daleko a blízkému se přihodí něco, co vás navždy rozdělí. A vy se nestihnete rozloučit. Pamatuji si to jako dnes. Dlouho jsem snila o tom, že se podívám do Paříže. Maminka mne ve snu podporovala, dokonce mi dala peníze na to, ať si koupím něco pro sebe. Že to budu mít od ní. Bohužel ty šaty jsou spíš smutnou památkou. Okamžitě jsem musela za ní Tehdy mi volali do hote

zobrazit více >>

Stále mi to neodpustila!

3 minuty čtení

Na střední jsme bez sebe nedaly ani ránu. Pak se ale něco stalo a Táňa mě začala nenávidět. Teď jsme se však střetly v práci. A já nevím, jestli vydržím. Obě jsme chodily na gympl, seděly jsme spolu v lavici a byly skvělé kamarádky, které spolu prožívaly vše. Zůstaly jsme v kontaktu i poté, co jsme každá odešly na jinou vysokou školu. Sdílely jsme společně vše, o našich láskách věděla vždy nejv

zobrazit více >>

Mohu za smrt milovaného syna?

5 minut čtení

Občas přemýšlím, jestli jsme měli Zdeňkovi vštěpovat, že se má pomáhat jiným. On si to vzal zasvé do morku kostí. Až kvůli tomu přišel o život. Je to těžké. Každý, kdo chce vychovat své dítě a mít z něj poctivého člověka, mu odmala říká, jak se nemá bát postavit se za druhé. Jak nemá být lhostejný k lidskému neštěstí. Samozřejmě děcko nabádáte, ať na sebe dává pozor. Ale kde je ta hranice, kdy

zobrazit více >>

Konečně jsem udělala dobrý skutek a je mi líp!

2 minuty čtení

V naší rodině se vždycky penězi šetřilo a nikdy nikdo nikomu nic nedal zadarmo. Před rokem jsem udělala výjimku, a to mě zahřálo u srdce. U nás se počítala každá koruna. Nebyli jsme chudí, ale šetřiví určitě. V takovém duchu jsem byla vychována − každou korunu si musí člověk zasloužit. Nepamatuji si ani, že by se někdy dávalo v naší rodině na nějakou charitu nebo se podporovali lidé, kteří byl

zobrazit více >>

Šťastné a veselé Vánoce, milá paní Bodláková

3 minuty čtení

Ve zchátralém, strašidelně působícím domě bydlela opuštěná, mrzutá stařenka. Bylo mi jí líto, celé dlouhé roky tam žila sama. Myslím, že skoro každá vesnice má svůj strašidelný dům. Ta naše ho tedy měla. Bydlela v něm stará paní, které se přezdívalo Bodláková. Kdoví, zda vůbec někdo věděl, jak se jmenuje doopravdy. Barák byl zchátralý, rozbité okno zakrývala igelitová plachta. Někdy jsem si

zobrazit více >>

Ztratila jsem milovaný domov

3 minuty čtení

Po smrti manžela jsem se bála, že to nezvládnu. Přátelé mi dodávali odvahu, že to dám. Bohužel se mi to nepodařilo. Sedím na hrobě a pláču. Mluvím s Mirkem a omlouvám se mu, že se mi nepodařilo udržet si náš domov. Tak lehce jsem o něj přišla. Nebyl tu, aby mi poradil, není tu, aby mě objal. On byl praktický a vždy si věděl rady. Já jsem bez něj jako tělo bez duše, mé srdce bije jen napůl… B

zobrazit více >>

Ten vánoční dárek můj kluk nikdy nedostal

3 minuty čtení

Taneční večer se zoufale nevydařil. Upadla jsem před vchodem na vlhké dlažbě. Ale flek na šatech byl ještě to nejmenší. Loudala jsem se z tanečních jako postřelená. Bylo evidentní, že se můj život nenávratně řítí do katastrofy. Začalo to hned odpoledne, kdy mi táta oznámil, že do tanečních pojedeme s mámou autobusem, protože auto kikslo. Vzápětí se naši pohádali. Máma vykřikovala, že jsme už dá

zobrazit více >>

‹ PŘEDCHOZÍ

DALŠÍ ›