Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám na sraz střední školy jít nebo ne. Vždyť jsem ty lidi neviděla přes třicet let. Nakonec jsem šla. Ukázalo se, že lepší rozhodnutí jsem udělat nemohla. Bývalé spolužáky z gymnázia jsem neviděla třiatřicet let. Věděla jsem, že třídních srazů proběhlo za tu dobu několik, ale já jsem nikdy na žádném nebyla. Krátce po maturitě jsem se vdala, narodily se nám dět

Jakmile za sebou David práskl dveřmi, došlo mi, že náš manželský vztah dosáhl kritického bodu. Ještě jsem uslyšela, jak volá, ať na něho dnes nečekám… Po devíti letech manželství jsme si s Davidem přestávali rozumět. Vždycky jsme si snažili všechno si na rovinu vyříkat, ale v poslední době se nám to vůbec nedařilo. Nepustili jsme jeden druhého ke slovu, obviňovali jsme se navzájem ze všech možnýc

Když jsme se Bořkem brali, slibovali jsme si, že spolu zůstaneme v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví. A dodržela jsem to. O svého muže jsem se starala až do jeho konce. Zamilovala jsem se do něj hned, jak jsem ho uviděla. To mi bylo necelých dvacet let. Znali jsme se jen pár dní, ale já jsem věděla, že právě on je tím správným mužem pro mě. A nedalo mi moc práce přesvědčit ho, že i já jsem

Za mých mladých let ženy nechodili na rande s výrazně mladšími muži. To až dnes, tehdy to bylo cosi zvláštního. Dnes je to móda: ženy chodí s muži mnohem mladšími, než jsou ony. Ale já jsem jiná generace, za mých mladých let z toho bylo pěkné pozdvižení. Lidé se tvářili, jako že to neschvalují. Přitom když to bylo naopak, žena byla výrazně mladší než muž, nikomu to nevadilo. No řekněte: kde je ně

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh, který se stal už hodně dávno. Vyprávěla jsem ho svým dětem a dnes i vnoučatům. Všechno to začalo, když jsem po maturitě nastoupila do svého prvního zaměstnání. Stejně jako moje maminka, tak i já jsem vystudovala zdravotnickou školu. Už jako malá jsem chtěla pomáhat lidem a zachraňovat životy. A jelikož moje maminka byla lékařkou, trávila jsem s ní v

Vzpomínky po letech pobaví, i když tenkrát nejprve do smíchu moc nebylo. Některé příběhy jsou zábavné i po letech, zejména když na ně máte s kým vzpomínat. Možná někoho může pohoršit to, jak k tomu všemu došlo, ale v mládí člověk udělá spoustu ztřeštěností a hloupostí. Nevěděli jsme, jak to skončit Vdávala jsem se z trochu naivní lásky ještě před dvaceti lety. Brzy jsme s Mirkem, mým manželem p

Větší štěstí v životě mívá ten, kdo dokáže včas rozeznat pravou příležitost. Na nedostatek ctitelů jsem si nikdy nemohla stěžovat, ani v mládí, ani po čtyřicítce, kdy už jsem byla rozvedená. Částečně to bylo dáno i mým mladistvým vzhledem, který mě stále doprovázel, a který jsem se poctivě snažila udržovat. Zatímco v případě manžela jsem si moc dobře nevybrala, partner pro další část života jsem

Kartářka mi řekla, že mě v životě čeká jen jediná známost. Ale zato osudová. Michal neměl tušení, jak moc se mi líbí. Vlastně jsem do něj byla tajně zamilovaná už asi v šesté třídě základní školy. Bylo to nesnesitelné, protože jsem věděla, že mu to nesmím říct. Byla jsem vychovaná v tom, že dívka musí mlčet a čekat, kdo o ni požádá. Dát sama najevo city, to byla v té době utopie. A i kdyby nebyla

Jakmile jsme se poprvé s Patrikem podívali navzájem do očí, bylo to tady. Láska na první pohled. Oba jsme však považovali vznik nějakého vztahu za nemožný. Sešli jsme se ve školícím středisku firmy, pro kterou jsme pracovali – jenže každý v jiném koutě republiky. Navíc mě zbývaly do odjezdu dva dny a Patrik zrovna na týden přijel. „Škoda, že nejsi odněkud blíž nebo že tady nezůstaneš o něco déle,

Jsem typický městský člověk a tak mi to také vyhovuje. Možná jsem kvůli tomu ale přišel o životní šanci na velkou lásku. S Pavlou jsem se seznámil na vesnické tancovačce. Po letech jsem zajel vyřídit pozůstalost po prarodičích a kamarádi, se kterými jsem se léta neviděl, mě přemluvili, abych šel s nimi. Zábava se i díky vypitému alkoholu brzy rozproudila, a já se začal poohlížet po děvčatech. Jed