Bylo už pozdě, zima a všude sníh. Přijela jsem od tetičky z jižních Čech. Vlak měl zpoždění a tak jsem se na nádraží dostala hodně pozdě, skoro v jedenáct hodin v noci. To nebylo moc dobré… Měla jsem docela strach. V dnešním velkoměstě číhá na holku s batohem nebezpečí všude. A tramvaj ne a nejela. Na zastávce stáli dva lidé. Mladý muž a starší paní. Co dělat? Naděje na to, že co nevidět přijede

Můj bratr se ženil těsně po maturitě. Jeho vyvolenou se stala jeho první láska Renata. Bylo to pracovité a milé děvče a nikdo z rodiny nepochyboval, že budou žít šťastně. Jejich manželství bylo skutečně harmonické a vzorné, až na to, že Renata nemohla otěhotnět. Byla to pro oba velká rána, protože po dětech toužili. Naděje se nevzdávali. Jarda rozhodl, že Renata zůstane doma a bude se starat o

Pokušení je všude. Je jen na nás, kolik v sobě objevíme síly, abychom mu dokázali odolat. Jen bychom se měli zamyslet nad tím, zda svým jednáním neublížíme našim nejbližším. S mužem mého života jsem se potkala před lety na dovolené v Chorvatsku. Bydleli jsme ve stejném hotelu. Už když jsme se poprvé potkali na recepci, přeskočila mezi námi ona pomyslná jiskra. Usmál se na mě a já se přistihla,

Byla už tma, když jsem do toho města přijela. Nalézalo se asi sto kilometrů od místa, kde jsem strávila řadu let a prožila věci, na které jsem se nyní snažila zapomenout. Osud mi naštěstí nahrál do karet: moje babička z otcovy strany už nezvládala starat se o sebe sama a rodiče si ji tedy vzali k sobě. Tím se uvolnil byt, kde doposud žila. Připadalo mi, že jsem v dostatečné vzdálenosti pro uzavř

Bylo mi dvacet pět let a byla jsem plná života. Osud si však se mnou zahrával. Nebylo to tak dávno, co mě v té nejméně vhodné chvíli opustil přítel, se kterým jsem chodila dost dlouhou dobu a se kterým jsem i počítala do budoucna. Nedokázala jsem pochopit, proč to udělal a co jsem zkazila. Kamarádka mi říkala, že nemůže být v pořádku, když mě nechal, protože jsem zkrátka skvělá holka. Takříkajíc

Celý jeden rok jsem strávila mimo Českou republiku, aniž bych se podívala domů. Pracovala jsem v Anglii jako au-pair. Po návratu jsem proti byla překvapená všemi změnami, které se během roku udály ohledně vztahů. Několik rozvodů, několik svateb… a všechno lidé, co jsem je dobře znala. Jediná jistota zůstala právě pro mě: Jirka, kluk, se kterým jsem před svým odjezdem do Anglie chodila. Dohodli j

Když si v hlavě znovu promítám události předloňského podzimu a hlavně loňského léta, chce se mi plakat. Dnes už je mi sice mnohem lépe a také můj život se oproti tehdejší době změnil k lepšímu, ale minulost zůstává taková, jaká byla. Všechno se vlastně začalo jednou na podzim, kdy jsem se seznámila s Honzou, jedním milým klukem ze sousedství. Vídali jsme se už předtím a tajně se mi líbil. Když m

Práce ve světě módy mě už pomalu přestávala bavit. Kromě toho jsem se rozešla s partnerem, kterého zase přestaly bavit ženy. Kdekdo jezdí na Vánoce domů, a tak mi nic jiného nezbylo. Naši nejsou tak špatní, ale vydržet v jejich společnosti delší dobu vyžaduje sebeovládání. Měli o mé budoucnosti odedávna úplně jiné představy než já. Tři dny to musím vydržet, umiňovala jsem si, když jsem vystupoval

Na dávné rekreaci ROH, kam jsem musela s rodiči, nebyli žádní kluci. Potkávala jsem samé důchodce a říkala si: Tady je ale nuda! Strašně jsem se styděla. Bylo mi osmnáct, ale musela jsem trávit období mezi Vánocemi s rodiči na horské chatě. Táta dostal pobyt na horách zadarmo od ROH. Prohlásil, že mě doma nenechá samotnou ani za všechny poklady světa. “Pojedeš s náma a hotovo!” hřímal a několikrá

Po rozvodu mi naštěstí zůstala střecha nad hlavou. A také krabice od bot, plná neotevřených dopisů. Lucie noci upije. Tak na mě volávaly děti na zakládce. Nikdo z nás tehdy nevěděl, co to znamená. Představovala jsem si nějakou krásnou a štíhlou zlatovlasou dívku v úchvatných bílých šatech zdobených perlami, aby to ladilo s okolní zimní krajinou, jak kráčí lesní cestou jen tak lehce pocukrovanou s