Domů     Romantické setkání
Romantické setkání
9 minut čtení

Vždycky jsem toužila po romantickém vztahu a osud mi ho v mých dvaceti letech skutečně dopřál. Způsob, jakým jsem se seznámila s Jakubem, byl přinejmenším zvláštní.

Jela jsem zrovna na kole od babičky. Ta bydlela v osm kilometrů vzdálené vesnici. Už po cestě jsem viděla, že zmoknu. Černé bouřkové mraky visely nízko nad krajinou a já měla strach.

Přemýšlela jsem, že se někde schovám, ale pak jsem si řekla, že to určitě ještě domů stihnu. Jenže v polovině cesty se spustila průtrž mračen s kroupami. Typický jarní slejvák. Rychle jsem zamířila k plechové boudě, která sloužila jako autobusová zastávka.

Zapadla jsem dovnitř i s kolem a zjistila, že tam nejsem sama. Byl tam už nějaký kluk. „Ahoj,“ pozdravila jsem. Z vlasů mi kapala voda a asi na mě byl pohled jako na nějakou trosečnici, protože kluk si mě prohlížel s neskrývaným pobavením. „Ahojky,“ odpověděl na pozdrav, „vidím, že jsi špatně odhadla své možnosti.“

„Ještě jsem to náhodou stihla, mohlo to být horší,“ zatvářil jsem se dotčeně. Vzápětí jsem se hrozně polekala, protože silně zahřmělo. Instinktivně jsem hledala ochranu v náručí kluka a kolo se přitom poroučelo na zem. „No tak, vždyť je to jenom bouřka,“ konejšil mě kluk.

Trochu jsem se zastyděla, ale strach mě stejně nepřešel. Jen nerada jsem se odtáhla a zvedla kolo. „Když je to jenom bouřka, tak před čím se tu schováváš?“ podívala jsem se na svého společníka. „Klidně vyjdu ven, jestli myslíš,“ pokrčil rameny.

Nasadil trochu frajerský výraz a skutečně vykročil směrem do hustého deště. „Přede mnou se předvádět nemusíš,“ křikla jsem na něho. Trochu jsem se bála, aby se mu něco nestalo. Dělal, že mě neslyší. Kráčel po silnici dál a byl už promočený až na kost.

Vyběhla jsem za ním, abych ho zastavila. Doběhla jsem i s kolem skoro až k němu a snažila se nemyslet na to, že budu také úplně zmáčená.

V tu chvíli okolí prozářil blesk, ozvalo se další zahřmění… a v následující chvíli se velký strom vedle zastávky skácel přímo na plechovou boudu, kde jsme předtím byli. Vykřikla jsem hrůzou.

Stáli jsme s tím klukem v průtrži mračen, tiskli se k sobě a mysleli na to, že jsme mohli být mrtví. „Vidíš to, tvoje frajeřinky nám zachránily život,“ řekla jsem mu a on odpověděl: „Asi je to znamení osudu, že máme být spolu.“

Nijak jsem mu to nevyvracela.

Jako zázrakem se déšť začal utišovat a za chvilku se bouřka vzdálila úplně. „Nastydneme,“ konstatovala jsem. Pak jsem se rozesmála. „Vždyť je to vlastně jedno, když uvážím, co se nám mohlo stát.“ „Jak se vlastně jmenuješ?“ zajímal se kluk.

„Simona,“ podala jsem mu ruku. „Já jsem Jakub,“ stiskl ji. „A teď se honem musíme někde osušit,“ prohlásil. Obloha se vyjasňovala, dokonce vyšlo sluníčko. „Dojedu to na kole, třeba po cestě uschnu,“ řekla jsem. „A kdy se uvidíme?“ zajímal se Jakub.

Řekla jsem mu své číslo na mobil. Momentálně jsem ho neměla u sebe, ale slíbila jsem, že budu na příjmu hned, jak přijedu domů. „Kde ses tady vůbec vzal? Ty jsi zdejší?“ chtěla jsem vědět.

„Jsem tady na návštěvě,“ odpověděl a jako své bydliště uvedl nedaleké město. Ačkoliv jsem byla mokrá od hlavy až k patě a zimou mi drkotaly zuby, moc se mi od Jakuba nechtělo. „Jeď rychle domů a pak hned zavolej,“ sám mě popoháněl.

„Přece jsem tě nezachránil před rozmačkáním stromem jen proto, abys umřela na zápal plic.“ Usoudila jsem, že má pravdu a pospíchala domů. Tam jsem si dala horkou sprchu, pak jsem se pořádně vysušila a zabalila se do teplé deky. Cítila jsem se dobře.

Teprve nyní jsem si uvědomovala, jak blízko jsem dnes byla smrti – skutečně a bez přehánění. A ani trochu jsem nepochybovala, že mi Jakuba přivedl do cesty osud a že se naše cesty mají spojit.

Zapnula jsem mobil. Zapípal, že přišla textovka. Věděla jsem, že bude od Jakuba a také že ano. Psal, že mě chce vidět co nejdřív. Půjčí si kolo od kamaráda, za kterým přijel. Mám mu prý napsat, kde přesně bydlím – až se převlékne, přijede za mnou.

Původně chtěl odjet zpátky do města, ale rozmyslel si to a u kamaráda přespí, aby se mnou mohl ještě dnes mluvit. Potěšilo mě to. Zavolala jsem Jakubovi, že jsem v pořádku dojela a hrozí mi maximálně nějaká ta jednodenní rýma.

Vysvětlila jsem mu podrobně, kde mě najde. Domluvili jsme se, že přijede kolem sedmé večer. Celý zbývající čas do schůzky jsem se na Jakuba těšila a nemohla se ho dočkat.

Dala jsem se trochu do gala, aby si nemyslel, že jsem jen nějaká obyčejná vesnická holka, která neví, co se sebou. Jakub to ocenil: „Pane jo, ty jsi prokoukla.

Ne že bys nebyla krásná i v té bouřce s promáčenými vlasy, ale teď jsi opravdová princeznička.“ „Půjdeme na procházku? Provedu tě po okolí,“ navrhla jsem. „Tak jo,“ souhlasil.

Vzala jsem ho za ruku – vždyť jsme přece už k sobě patřili – a on se nechal poslušně vést.

Zamířili jsme do lesa. Tam už bylo šero. Chtěla jsem se žertem Jakuba zeptat, jestli se potmě nebojí, ale pak jsem si vzpomněla na odpolední provokování ohledně bouřky a raději jsem mlčela. Nedaleko okraje lesa byl velký seník.

„Jednou jsme tam tajně spaly s kamarádkou. To mi bylo asi patnáct. Naši o tom nevěděli. Utekla jsem oknem a ráno se vrátila, než se probudili,“ vzpomínala jsem. „Něco mě napadlo… hádej co,“ řekl Jakub. Okamžitě jsem to věděla.

„To ne,“ odmítla jsem nevyřčenou myšlenku přespání v seníku dnes zopakovat. „Nejsem žádná holka, kterou bys mohl mít hned první noc,“ pokárala jsem ho. Bránil se: „Takhle jsem to ale vůbec nemyslel. Prostě jen jako dobrodružství.

Maximálně tě budu držet za ruku.“ Cítila jsem, že říká pravdu a najednou mi to také připadalo jako zajímavý nápad. „Tak dobře, věřím ti,“ řekla jsem. „Jak to uděláme?

Ráno bývá zima.“ „Mám s sebou spacák, dojedu si pro něj a ty si zatím dojdeš pro své věci,“ plánoval Jakub. Jak jsme řekli, tak jsme i udělali. Vrátili jsme se zpátky do vesnice, Jakub nasedl na kolo a slíbil, že se vrátí co nejdříve.

Mně už ve dvaceti letech naši dávno nehlídali a tak jsem se dostala z domu snadno. Čekala jsem pak na Jakuba u seníku a myslela na to, jaký nádherně bláznivý den dnes prožívám. Jakub měl pravdu: takový den musel mít patřičné zakončení.

Kde by mě dopoledne napadlo, že potkám pěkného a sympatického kluka, se kterým si budu rozumět, že mi v podstatě zachrání život a že s ním budu ještě tutéž noc usínat v seníku.

Ať tomu někdo věří nebo ne, tu noc jsme společně probděli, ale k ničemu mezi námi nedošlo. Jakub dodržel svůj slib a tím v mých očích získal ještě větší cenu. Vydali jsme se dokonce na strašidelnou výpravu doprostřed lesa.

Tam mi na chvíli zatrnulo, když se mi Jakub schválně ztratil. Zachovala jsem ale duchapřítomnost a nedala najevo strach ani poté, co náhle vyskočil zpoza stromu. „Jen se přiznej, že kdybys tady byla sama, křičela bys,“ smál se.

„Náhodou…“ kasala jsem se, „po dnešku už se jen tak ničeho neleknu.“ Znovu jsme si oba připomněli ten spadlý strom.

Ráno mě Jakub doprovodil domů. Než nasedl na kolo, aby se vydal zpátky za kamarádem, dal mi pusu a řekl: „My dva se určitě spolu nudit nebudeme. Jsem moc rád, že jsem tě poznal. Chci s tebou být zase co nejdřív.

Vymyslím nějaké další dobrodružství… nebo můžeš i ty.“ Lámala jsem si pak hlavu, co bychom mohli s Jakubem zažít. Přišla jsem na to, že vlastně cokoliv. S ním bych se nebála jet ani na cestu kolem světa – a to jsme se znali teprve den!

Toho roku jsme opravdu prožili ještě spoustu věcí. Jeli jsme na raftu. Skákali jsme padákem. Podnikli jsme dlouhou, několikadenní túru na kolech. Vždycky jeden z nás přišel s nápadem a druhý s ním bouřlivě souhlasil.

To nejkrásnější dobrodružství nás ale teprve čekalo. Za rok a půl jsme se vzali. Svatba kupodivu proběhla normálně, bez jakýchkoliv výstřelků. Krátce po sňatku jsem přišla do jiného stavu.

Když jsem měla dva týdny před termínem, trávil se mnou Jakub veškerý čas. Vzal si na to dovolenou, protože chtěl být u porodu. Měl od kamaráda půjčené auto a byl připravený kdykoliv vyrazit směr porodnice. Bolesti na mě přišly jedné noci.

Bylo jasné, že už to přijde a nejedná se o planý poplach. Všechno potřebné už jsme měli dávno sbalené a připravené v autě. Vyrazili jsme… jenže v polovině cesty auto odmítlo poslušnost.

Zůstali jsme trčet na okresní silnici, kde naděje na to, že se objeví jiného projíždějícího automobilu byla minimální. A dítě už se hlásilo na svět. „Odrodím to sám,“ prohlásil Jakub sebevědomě. Neměla jsem ani sílu protestovat. Prostě jsem mu věřila.

Prostudoval předtím o porodu spoustu knížek a i když to samozřejmě nic neznamenalo, alespoň ty základní věci věděl. Zvládl to na jedničku, což mu později potvrdili i v porodnici.

Ukázalo se, že umí život nejen zachraňovat jako tenkrát v té bouřce, ale i přinášet…

Simona (22), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
4 minuty čtení
Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé
5 minut čtení
Když se ohlížím za svým životem, jsem na sebe hrdá, jak jsem se vyrovnala s drsnou událostí, která mě zastihla v mládí. Na rozdíl od některých svých kamarádek a spolužaček jsem o sobě jako mladá nikdy neměla velké pochybnosti. Věděla jsem, že nevypadám špatně a klukům i mužům se líbím. Byla jsem přátelská, celkem zábavná a zajímala jsem se o hodně věcí a rozhodně jsem si nepřipadala hloupá.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit