Domů     Romantické setkání
Romantické setkání

Vždycky jsem toužila po romantickém vztahu a osud mi ho v mých dvaceti letech skutečně dopřál. Způsob, jakým jsem se seznámila s Jakubem, byl přinejmenším zvláštní.

Jela jsem zrovna na kole od babičky. Ta bydlela v osm kilometrů vzdálené vesnici. Už po cestě jsem viděla, že zmoknu. Černé bouřkové mraky visely nízko nad krajinou a já měla strach.

Přemýšlela jsem, že se někde schovám, ale pak jsem si řekla, že to určitě ještě domů stihnu. Jenže v polovině cesty se spustila průtrž mračen s kroupami. Typický jarní slejvák. Rychle jsem zamířila k plechové boudě, která sloužila jako autobusová zastávka.

Zapadla jsem dovnitř i s kolem a zjistila, že tam nejsem sama. Byl tam už nějaký kluk. „Ahoj,“ pozdravila jsem. Z vlasů mi kapala voda a asi na mě byl pohled jako na nějakou trosečnici, protože kluk si mě prohlížel s neskrývaným pobavením. „Ahojky,“ odpověděl na pozdrav, „vidím, že jsi špatně odhadla své možnosti.“

„Ještě jsem to náhodou stihla, mohlo to být horší,“ zatvářil jsem se dotčeně. Vzápětí jsem se hrozně polekala, protože silně zahřmělo. Instinktivně jsem hledala ochranu v náručí kluka a kolo se přitom poroučelo na zem. „No tak, vždyť je to jenom bouřka,“ konejšil mě kluk.

Trochu jsem se zastyděla, ale strach mě stejně nepřešel. Jen nerada jsem se odtáhla a zvedla kolo. „Když je to jenom bouřka, tak před čím se tu schováváš?“ podívala jsem se na svého společníka. „Klidně vyjdu ven, jestli myslíš,“ pokrčil rameny.

Nasadil trochu frajerský výraz a skutečně vykročil směrem do hustého deště. „Přede mnou se předvádět nemusíš,“ křikla jsem na něho. Trochu jsem se bála, aby se mu něco nestalo. Dělal, že mě neslyší. Kráčel po silnici dál a byl už promočený až na kost.

Vyběhla jsem za ním, abych ho zastavila. Doběhla jsem i s kolem skoro až k němu a snažila se nemyslet na to, že budu také úplně zmáčená.

V tu chvíli okolí prozářil blesk, ozvalo se další zahřmění… a v následující chvíli se velký strom vedle zastávky skácel přímo na plechovou boudu, kde jsme předtím byli. Vykřikla jsem hrůzou.

Stáli jsme s tím klukem v průtrži mračen, tiskli se k sobě a mysleli na to, že jsme mohli být mrtví. „Vidíš to, tvoje frajeřinky nám zachránily život,“ řekla jsem mu a on odpověděl: „Asi je to znamení osudu, že máme být spolu.“

Nijak jsem mu to nevyvracela.

Jako zázrakem se déšť začal utišovat a za chvilku se bouřka vzdálila úplně. „Nastydneme,“ konstatovala jsem. Pak jsem se rozesmála. „Vždyť je to vlastně jedno, když uvážím, co se nám mohlo stát.“ „Jak se vlastně jmenuješ?“ zajímal se kluk.

„Simona,“ podala jsem mu ruku. „Já jsem Jakub,“ stiskl ji. „A teď se honem musíme někde osušit,“ prohlásil. Obloha se vyjasňovala, dokonce vyšlo sluníčko. „Dojedu to na kole, třeba po cestě uschnu,“ řekla jsem. „A kdy se uvidíme?“ zajímal se Jakub.

Řekla jsem mu své číslo na mobil. Momentálně jsem ho neměla u sebe, ale slíbila jsem, že budu na příjmu hned, jak přijedu domů. „Kde ses tady vůbec vzal? Ty jsi zdejší?“ chtěla jsem vědět.

„Jsem tady na návštěvě,“ odpověděl a jako své bydliště uvedl nedaleké město. Ačkoliv jsem byla mokrá od hlavy až k patě a zimou mi drkotaly zuby, moc se mi od Jakuba nechtělo. „Jeď rychle domů a pak hned zavolej,“ sám mě popoháněl.

„Přece jsem tě nezachránil před rozmačkáním stromem jen proto, abys umřela na zápal plic.“ Usoudila jsem, že má pravdu a pospíchala domů. Tam jsem si dala horkou sprchu, pak jsem se pořádně vysušila a zabalila se do teplé deky. Cítila jsem se dobře.

Teprve nyní jsem si uvědomovala, jak blízko jsem dnes byla smrti – skutečně a bez přehánění. A ani trochu jsem nepochybovala, že mi Jakuba přivedl do cesty osud a že se naše cesty mají spojit.

Zapnula jsem mobil. Zapípal, že přišla textovka. Věděla jsem, že bude od Jakuba a také že ano. Psal, že mě chce vidět co nejdřív. Půjčí si kolo od kamaráda, za kterým přijel. Mám mu prý napsat, kde přesně bydlím – až se převlékne, přijede za mnou.

Původně chtěl odjet zpátky do města, ale rozmyslel si to a u kamaráda přespí, aby se mnou mohl ještě dnes mluvit. Potěšilo mě to. Zavolala jsem Jakubovi, že jsem v pořádku dojela a hrozí mi maximálně nějaká ta jednodenní rýma.

Vysvětlila jsem mu podrobně, kde mě najde. Domluvili jsme se, že přijede kolem sedmé večer. Celý zbývající čas do schůzky jsem se na Jakuba těšila a nemohla se ho dočkat.

Dala jsem se trochu do gala, aby si nemyslel, že jsem jen nějaká obyčejná vesnická holka, která neví, co se sebou. Jakub to ocenil: „Pane jo, ty jsi prokoukla.

Ne že bys nebyla krásná i v té bouřce s promáčenými vlasy, ale teď jsi opravdová princeznička.“ „Půjdeme na procházku? Provedu tě po okolí,“ navrhla jsem. „Tak jo,“ souhlasil.

Vzala jsem ho za ruku – vždyť jsme přece už k sobě patřili – a on se nechal poslušně vést.

Zamířili jsme do lesa. Tam už bylo šero. Chtěla jsem se žertem Jakuba zeptat, jestli se potmě nebojí, ale pak jsem si vzpomněla na odpolední provokování ohledně bouřky a raději jsem mlčela. Nedaleko okraje lesa byl velký seník.

„Jednou jsme tam tajně spaly s kamarádkou. To mi bylo asi patnáct. Naši o tom nevěděli. Utekla jsem oknem a ráno se vrátila, než se probudili,“ vzpomínala jsem. „Něco mě napadlo… hádej co,“ řekl Jakub. Okamžitě jsem to věděla.

„To ne,“ odmítla jsem nevyřčenou myšlenku přespání v seníku dnes zopakovat. „Nejsem žádná holka, kterou bys mohl mít hned první noc,“ pokárala jsem ho. Bránil se: „Takhle jsem to ale vůbec nemyslel. Prostě jen jako dobrodružství.

Maximálně tě budu držet za ruku.“ Cítila jsem, že říká pravdu a najednou mi to také připadalo jako zajímavý nápad. „Tak dobře, věřím ti,“ řekla jsem. „Jak to uděláme?

Ráno bývá zima.“ „Mám s sebou spacák, dojedu si pro něj a ty si zatím dojdeš pro své věci,“ plánoval Jakub. Jak jsme řekli, tak jsme i udělali. Vrátili jsme se zpátky do vesnice, Jakub nasedl na kolo a slíbil, že se vrátí co nejdříve.

Mně už ve dvaceti letech naši dávno nehlídali a tak jsem se dostala z domu snadno. Čekala jsem pak na Jakuba u seníku a myslela na to, jaký nádherně bláznivý den dnes prožívám. Jakub měl pravdu: takový den musel mít patřičné zakončení.

Kde by mě dopoledne napadlo, že potkám pěkného a sympatického kluka, se kterým si budu rozumět, že mi v podstatě zachrání život a že s ním budu ještě tutéž noc usínat v seníku.

Ať tomu někdo věří nebo ne, tu noc jsme společně probděli, ale k ničemu mezi námi nedošlo. Jakub dodržel svůj slib a tím v mých očích získal ještě větší cenu. Vydali jsme se dokonce na strašidelnou výpravu doprostřed lesa.

Tam mi na chvíli zatrnulo, když se mi Jakub schválně ztratil. Zachovala jsem ale duchapřítomnost a nedala najevo strach ani poté, co náhle vyskočil zpoza stromu. „Jen se přiznej, že kdybys tady byla sama, křičela bys,“ smál se.

„Náhodou…“ kasala jsem se, „po dnešku už se jen tak ničeho neleknu.“ Znovu jsme si oba připomněli ten spadlý strom.

Ráno mě Jakub doprovodil domů. Než nasedl na kolo, aby se vydal zpátky za kamarádem, dal mi pusu a řekl: „My dva se určitě spolu nudit nebudeme. Jsem moc rád, že jsem tě poznal. Chci s tebou být zase co nejdřív.

Vymyslím nějaké další dobrodružství… nebo můžeš i ty.“ Lámala jsem si pak hlavu, co bychom mohli s Jakubem zažít. Přišla jsem na to, že vlastně cokoliv. S ním bych se nebála jet ani na cestu kolem světa – a to jsme se znali teprve den!

Toho roku jsme opravdu prožili ještě spoustu věcí. Jeli jsme na raftu. Skákali jsme padákem. Podnikli jsme dlouhou, několikadenní túru na kolech. Vždycky jeden z nás přišel s nápadem a druhý s ním bouřlivě souhlasil.

To nejkrásnější dobrodružství nás ale teprve čekalo. Za rok a půl jsme se vzali. Svatba kupodivu proběhla normálně, bez jakýchkoliv výstřelků. Krátce po sňatku jsem přišla do jiného stavu.

Když jsem měla dva týdny před termínem, trávil se mnou Jakub veškerý čas. Vzal si na to dovolenou, protože chtěl být u porodu. Měl od kamaráda půjčené auto a byl připravený kdykoliv vyrazit směr porodnice. Bolesti na mě přišly jedné noci.

Bylo jasné, že už to přijde a nejedná se o planý poplach. Všechno potřebné už jsme měli dávno sbalené a připravené v autě. Vyrazili jsme… jenže v polovině cesty auto odmítlo poslušnost.

Zůstali jsme trčet na okresní silnici, kde naděje na to, že se objeví jiného projíždějícího automobilu byla minimální. A dítě už se hlásilo na svět. „Odrodím to sám,“ prohlásil Jakub sebevědomě. Neměla jsem ani sílu protestovat. Prostě jsem mu věřila.

Prostudoval předtím o porodu spoustu knížek a i když to samozřejmě nic neznamenalo, alespoň ty základní věci věděl. Zvládl to na jedničku, což mu později potvrdili i v porodnici.

Ukázalo se, že umí život nejen zachraňovat jako tenkrát v té bouřce, ale i přinášet…

Simona (22), střední Čechy

Související články
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
11.6.2024
Bylo mi devatenáct, pracovala jsem jako sekretářka v podnikovém časopise v našem městě a těšila jsem se z vážné známosti. S Milošem jsme spolu už bydleli. Všechno nasvědčovalo tomu, že mě brzy požádá o ruku. Skutečnost, že koupil zájezd do Jugoslávie, jsem uvítala. Bylo pravděpodobné, že Miloš mě na horké pláži při západu slunce požádá o ruku. Anebo to udělá v romantické hospůdce na břehu moře.
29.5.2024
Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě. Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva. Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ V
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
19.5.2024
Po letech jsem se setkala se svojí studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem odešla a nelitovala. Dnes jsem opět šťastná. V sedmnácti letech jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk ze školy. Mé kamarádce se samozřejmě líbil taky. Když jsem strávila tři týdny po operaci slepáku v nemocnici, řekla mi Klára, že Jindra balil nějakou holku z prváku, prý je viděla, jak se líbají.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Voda v zahradě přínáší pohodu
rezidenceonline.cz
Voda v zahradě přínáší pohodu
Přírodní či umělé jezírko nebo potůček umí přispět ke zlepšení klimatu na pozemku u domu, klidná či rozvlněná hladina nejen krásně vypadá, ale také zvlhčuje okolní prostředí, a tím zvyšuje komfort zahrady. Šumění padající vody pak tlumí jiné nežádoucí hluky. Vodní plocha navíc působí velmi esteticky – jako v zrcadle se v ní odráží blízké
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
nasehvezdy.cz
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
Náročné to teď má herečka Berenika Kohoutová (33) ze seriálu Jedna rodina, která se už brzy dočká narození druhého potomka. Jenže zatímco během těhotenství s dcerou Lolou (4) všechno zvládala bez pr
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
21stoleti.cz
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
V Brně se otevřela unikátní výstava Tisíc tváří Amazonie. Představuje kulturní a přírodní rozmanitost oblasti Velké Amazonie a přináší vhled do života původních domorodých obyvatel tohoto kulturního a
Smaženice s hlívou ústřičnou
tisicereceptu.cz
Smaženice s hlívou ústřičnou
Máte doma nakládané nebo sušené houby? Neváhejte je použít klidně i v dubnu. Hlíva ústřičná je navíc velice zdravá a její chuť si zamilujete. Suroviny 10 lžic nakládaných nebo sušených hub 2 l
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
skutecnepribehy.cz
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně
Šťavnaté burgery
nejsemsama.cz
Šťavnaté burgery
Burgery můžete odlehčit zeleninou. Přidejte do nich např. najemno nastrouhanou cuketu nebo celer. Dostanou zajímavou chuť a prohloubí se tím jejich lahodná chuť a šťavnatost. Ingredience na 6 porcí: ● 800 g hovězího mletého masa ● 1 šalotka ● 2 žloutky ● sůl ● pepř ● 4 snítky tymiánu ● olivový olej ● zelenina na dozdobení Postup: Maso dejte do mísy. Přidejte najemno nakrájenou šalotku, žloutky,
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
historyplus.cz
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
Žhavé slunce propaluje kůži až do morku kostí. Muž na koni spatří na obzoru budovy. „Trochu neplánovaná zastávka, ale proč ne,“ pomyslí si. Když pár minut poté projíždí branou města Idu, on i jeho kůň už melou z posledního.   Nejvyšší čas svlažit hrdlo. Přijel sem poprvé a nákladnost staveb ho přesvědčila, že tady žijí bohatí
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
enigmaplus.cz
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
V pohoří Bighorn ve státě Wyoming se nachází místo, kterému se přezdívá severoamerické Stonehenge. Nikdo neví, z jakého důvodu zde tajuplné kameny stojí. Jedna z teorií praví, že se u kamenů konaly in
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
iluxus.cz
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
Dámská trička jsou základním stavebním kamenem šatníku každé ženy. Nabízejí neomezené možnosti stylizací a jsou vhodná pro různé příležitosti, od každodenního nošení po formálnější události. Vybra
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
epochalnisvet.cz
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
Než ho důkladně projdete, div neprošlapete podrážky. Od exponátu k exponátu, a to na ploše 81 000 m2, což odpovídá rozloze téměř dvou pražských Václavských náměstí. Řeč je o zbrusu novém největším muzeu světa, které zatím čeká na své návštěvníky.   Píše se rok 1954 a egyptský archeolog Kamal el-Mallakh (1918–1987) překvapeně hledí na poklad, který objeví
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
epochanacestach.cz
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku, na kterém nebude chybět ani redakce Epochy na cestách, se v letošním roce bude konat 14. a 15. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 40 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem,
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
epochaplus.cz
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
Když je 13. prosince 1937 dobyto japonské město Nanking, japonští vojáci začnou řádit. S čínskými ženami zacházejí jako s hadrovými panenkami, vybíjí si na nich sexuální pudy. Zajatce krutým způsobem zabíjejí. Proč Japonci vraždí s takovou krutostí? Podle jejich vojenského kodexu cti je život zajatce naprosto bezcenný. Navíc Číňané jsou v početní převaze a Japonci je nechtějí