Roman byl moje první velká školní láska. Jenomže, zatímco já milovala jeho, on byl zakoukaný do mé nejlepší kamarádky Jany, která ovšem jeho city vůbec neopětovala. Jeho přízeň, kterou jí projevoval, ji obtěžovala. Vyhýbala se mu, a když už se s ním střetla, dělala si z něj akorát legraci. „Když já ji tak miluji!“ svěřoval se mi Roman a mně ho bylo tak líto. Zároveň jsem si říkala, proč plý

Už jsem měla těch mladých floutků tak akorát dost. Chtěli se jen nezávazně pobavit a dál si jít vlastní cestou. Vidět se jen tehdy, když oni měli náladu, a pak se vrátit k mamince, která se o ně se vším všudy postarala. Proč by taky opouštěli svoje dobře zabydlené hnízdečko, když je z nich nikdo nevyhodil? To by byli sami proti sobě. Ano, většina kluků, které jsem za svých pětadvacet let potkala

Byla jsem městská holka. Sice jsem jezdila na vesnici za babičkou každé letní prázdniny, ale nikdy jsem si nedokázala představit, že bych tam žila. Město bylo pro mě nade vše. Milovala jsem kina a divadla stejně jako nákupní centra, které mi připomínaly chrámy. Když se mi narodila moje dcera, Amálka, bylo to nejkrásnější dítě na světě. Zamilovala jsem se do ní na první pohled. Zato můj přítel, A

Když jsem byla malá, den co den jsem si říkala, že až vyrostu, budu ta nejšťastnější holka na světě. Představovala jsem si, že potkám opravdového prince z pohádky, který mě odvede do svého zámku, vezme si mě za ženu a budeme mít spolu aspoň dvě děti. Možná to všechno bylo kvůli tomu, že jsem se cítila tak sama. Nemilovaná holka, která je všem jenom na obtíž. Především své matce. Otec vlastně dom

Nejprve jsem ho potkala v baru, pak mě přišel zachraňovat po nehodě. Tvářila jsem se, že mě jeho péče obtěžuje, ale ve skutečnosti jsem netoužila po ničem jiném. V životě jsem to neměla lehké. Máma mě jako pětiletou „odložila“ spolu s roční sestrou do domova. Naštěstí mě škola bavila, podařilo se mi vystudovat a najít si slušnou práci. Vzala jsem si hypotéku na vlastní malý byt, a přestože mi p

Myslela jsem si, že máme fungující vztah, můj muž mě však vyvedl z omylu. Našel si mladší ženu. Brali jsme se s manželem dost narychlo, byla jsem totiž v pátém měsíci, čas neúprosně běžel a riziko, že budu na svatebních fotografiích vypadat jako nafukovací balon, sílilo. Miloš s ženěním ve dvaceti letech nepočítal. Naštěstí pro mě, pro naše dítě i pro naši budoucnost, se postavil k situaci čel

Manžel ode mne odešel ze dne na den. Ten šok vám nedokáži ani popsat. Žila jsem v domnění, že máme dobré manželství a že se s manželem máme stále rádi. Vše ale změnila jediná věta! Snad bych se s tím, že má můj muž milenku vyrovnávala lépe, kdyby to přišlo pozvolna, kdybych se na tu situaci mohla připravit. Ale tuto skutečnost jsem se dozvěděla díky anonymu. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. J

Někdy se musíte v lásce nejprve zklamat, abyste pak poznala muže, který by pro vás snesl téměř modré z nebe. Moje manželství byla katastrofa. Možná to bylo tím, že jsem se vdávala moc mladá. Byla jsem nezkušená a láskou jsem se vznášela v oblacích. Neviděla jsem, jaký Zdeněk opravdu je. Bylo mi osmnáct a mé manželství bylo plné nadávek, žárlivosti a urážení. Po šesti letech tohoto života, nebo p

Nikdy bych si bývala nepomyslela, že se po rozvodu tak rychle a tak šťastně zamiluji. Dokonce to byla známost přes internet! Před patnácti lety jsem poznala svého, teď už bývalého, manžela. Z naší lásky přišla na svět krásná dcerka, později jsme se vzali, ale pak i rozvedli. Takže žádná pohádka se šťastným koncem… Nebo přece? Večery u počítače Z domu jsem se po rozvodu kvůli všem povinnostem

Když jsem ovdověla, byla jsem přesvědčená o tom, že v malém venkovském domku zůstanu sama. Všechno změnila moje nová kabelka. Několik let jsem pečovala o těžce nemocného manžela. Byly to dlouhé a smutné roky. Lékaři už nedávali žádnou naději. Mám v paměti ty pochmurné chvíle, kdy jsem sedávala u jeho lůžka a už nevěděla, co bych říkala. A tak jsem jen naslouchala tikotu hodin v naší ložnici, pozo