Není vztah, který by po nějaké době neprocházel krizí. Poznali jsme to i já a Štefan, když na nás dolehla po dvanácti letech společného manželského soužití. Jestliže předtím jsme vždy začínající ohníčky sporů a nevraživosti dokázali s manželem včas uhasit, nyní nám vše přerostlo přes hlavu. Jak to tak bývá, vše začalo zdánlivě nevinnou hádkou kvůli hlouposti. Ta se však stala onou pověstnou po

Byla to láska na první pohled. Všechno jako by řídila ruka osudu. Stačilo málo a naše cesty by se nikdy nezkřížily. Naše domovy byly vzdálené od sebe 200 km a naším pojítkem se stal mobil. Spávala jsem s mobilem u ucha. Stačilo, když jsme navzájem slyšeli svůj dech a byli jsme šťastní. Byly to neskutečně dlouhé hodiny hovorů, každý volný den, minutu, vteřinu jsme chtěli být spolu. Stále jsem t

Na počátku mého příběhu, jak to tak bývá, byla svatba. S Michalem jsme se znali šest let, což byla dost dlouhá doba na to, abych věděla, že se jedná o hodného a zodpovědného partnera pro život. Samozřejmě jsme chtěli mít děti – plánovali jsme si hned tři. Vždy jsem toužila po tom, starat se o rodinu. Michal dostal od podniku, kde pracoval, krásný třípokojový byt. Hned, jak jsme ho prvně navštív

Některé věci děláme hlavně kvůli druhým lidem. Tak třeba do ochotnického kroužku jsem začala chodit kvůli Ondrovi. Líbil se mi už dlouho, ale nenašla jsem odvahu říct mu to přímo. Nepatřila jsem k nejprůbojnějším dívkám a zastávala jsem ten tradiční názor, že „balit“ má muž, nikoliv žena. Svět se sice změnil, v moderní době je skoro všechno možné, jenže já si nedokázala představit, jak nějakému

Jedno přísloví říká „sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“. Moje starší sestra Kamila si často dělala ze mě legraci. Prý kdo to vymyslel, určitě se inspiroval mnou. Se svojí energickou, dominantní povahou neuměla pochopit, že někteří lidé zkrátka nepotřebují na sebe strhávat veškerou pozornost. I když to neznamená, že o žádnou nestojí… Taková jsem byla i já. Tichá a neprůbojná.

Po maturitě jsem si ještě chtěla naposledy užít prázdniny. Na vysokou jsem nešla, protože jsem neměla dobrý prospěch a nezvládla bych ji. A do pracovního procesu jsem se chtěla zapojit až od září. Se spolužačkou Markétou jsme se rozhodly udělat si prázdniny po svém. „Pojedeme na Slapy, mám tam známého, který nás levně ubytuje. Budeme si užívat léto, balit kluky a loučit se s mládím,“ řekla Marké

Den svatého Valentýna sice patří všem zamilovaným, ale i ti, kteří momentálně svoji lásku nemají, ho vnímají velmi intenzivně a často ne příliš pozitivně. Já jsem dlouho tento svátek proklínala, ale před rokem mi po menších komplikacích přinesl to největší životní štěstí. Protože jsem měla smůlu a nikdy jsem nenašla výjimečný partnerský soulad, dlouhodobé a vážné vztahy se mi vyhýbaly. Nebo jsem

Kdysi mě sestra přemluvila, abych s ní chodila do posilovny. Seznámila jsem se tam s pohledným mladíkem, ze kterého se o tři roky později vyklubal můj životní partner. Vzpomínám si, jakoby to bylo včera. Byl konec ledna roku 2003 a sestra Vendula mi volala celá zoufalá, že stále nemůže shodit kila, která přes svátky nabrala. „Všechny kalhoty mě v pase škrtí a některé už ani nedopnu,“ stěžovala si

S Pavlínou jsem se znala od střední školy. Ačkoli jsme byly každá úplně z jiného těsta, staly se z nás nerozlučné kamarádky. Jenže pak, o několik let později, vstoupil mezi nás dvě chlap. Pamatuji si, že už na střední byla Pavlína velice atraktivní. Většina kluků ze třídy s ní chtěla chodit. Já jsem naopak byla spíš taková šedá myška a kluci o mě zájem dvakrát nejevili. Skutečný vztah jsem měla,

O hodně let mladší milenec dlouho netušil, jak vlastně vypadám. Na rande jsem chodila v drahé paruce, s nalepenými řasami a pečlivě nalíčená. Ráno, po první společné noci, by mě nemusel poznat! Nic jsem neplánovala a přece se to stalo. Potkala jsme ho v metru, pomohl mi galantně s taškou. Nebyl sice úplně ve věku mého dospělého syna, ale značně se mu blížil. Vůbec mě nenapadlo, že bychom se mohl