Se zatajovaným synem svého muže jsem se potkala náhodou. Myslela jsem tehdy, že to je konec našeho vztahu. Nakonec jsem se ale s překvapením vyrovnala.
Byla jsem roky rozvedená. Z manželství, které trvalo přes dvacet let, mi zůstaly šrámy na duši, ale taky skvělá dcera. Jako jediné z rodiny se jí podařilo dokončit vysokou školu. Při studiu se seznámila se svým současným přítelem a společně se nastěhovali do malého, ale příjemného bytu.
Potkalo mě štěstí!
Měla jsem radost, že je šťastná. Snad proto, že jsem jí štěstí přála, usmálo se i na mě. Při cestě do práce jsem v zimě uklouzla na náledí a muž, který šel okolo, mi pomohl postavit se zase na nohy. Slovo dalo slovo, já ho pozvala na kávu a za týden už byl Zdeněk u mě doma.
Dokázali jsme si hodiny povídat, snili jsme o cestách a doufali, že se třeba někdy společně podíváme do Egypta, který nás oba fascinoval. Povídali jsme si samozřejmě i o našich životech. Zdeněk byl taky rozvedený, o své ženě ale nemluvil, a já z něj nechtěla nic páčit. Zřejmě se nerozešli v dobrém, říkala jsem si.
Když se udělalo konečně hezky, naše výletové vize se staly skutečností. Jednoho dne jsme se zrovna procházeli v Pokopském údolí, když proti nám najednou vyrazil klučina na kole. „Ahoj tati,“ křičel a já se otáčela, na koho volá.
Proč ho tajil?
Zdeněk má syna a neřekl mi o tom? Proč? Blesklo mi hlavou. Zdeněk mladší sesedl z kola a Zdeněk starší nás představil. „Nechtěl jsem ti to říkat, dokud nebude nic jisté,“ vysvětloval mi pak. Jeho syn by prý hned vše vyžvanil exmanželce, která má vážné psychické problémy, a její stav by se tak mohl zhoršit.
Nejdřív jsem mu nechtěla věřit, byla jsem dotčená a cítila jsem se být i zrazená. Když jsem ale pak jeho bývalou ženu poznala, musela jsem mu dát za pravdu. Zdeněk si s ní asi prošel peklem, a proto byl v dalším vztahu tak opatrný.
Uvědomila jsem si, že je to skvělý chlap a nakonec jsem mu odpustila. Jsme spolu už patnáct let a nikdy jsem nelitovala, že jsem se nad to jeho zamlčování povznesla.
Soňa. (62), Praha
