Před třemi roky jsem přišla o práci, a tak mi manžel nabídl místo ve své firmě. Zdálo se to jako dobrý nápad. Pak jsem ale poznala manželovu druhou stránku… S manželem Ludvíkem jsme se brali před třiceti lety, když nám bylo pětadvacet. Společně jsme vychovali tři děti, splatili jsme byt a koupili jsme si chatu v Beskydech. Nechci se nějak naparovat, ale naše manželství bylo skoro idylické. Nikdy

Trochu jsem se styděla za to, že hledám známost na inzerát. Nakonec se však ukázalo, že jsem nic lepšího udělat nemohla. Táta od nás odešel krátce po mém narození, takže jsem vyrůstala jen s mámou. Vychovávala mě přísně a nekompromisně. O svobodě, kterou mívají dnešní děti, jsem si mohla nechat leda tak zdát. A když jsem dospívala a zeptala se jí, jak udělat dojem na muže, vynadala mi, co že je

Nikdy jsem nebyla manuálně zručná. Na rovinu – byla jsem náramně nešikovná. Představa, že půjdu do autoškoly, mě děsila. Třídní učitelka rozdala přihlášky do autoškoly celé maturitní třídě. Měli jsme dokonce studentskou slevu. Přihlášku vyplnil každý. Nechtěla jsem být trapnou slečinkou, která se bojí, a tak jsem se přihlásila rovněž. Věděla jsem, že nastanou svízelné časy. Atraktivní instru

V osmnácti jsem to neměla se vztahy snadné. Byla jsem nesmělá a jak už to tak bývá, současně i zamilovaná. Mým vytouženým klukem byl o dva roky starší David ze sousedství. V těch nejkrásnějších snech jsem si představovala, jak se vedeme za ruce, jak mě líbá a objímá. A pak jsem vždycky propadla strašnému smutku při vědomí, že to nikdy nebude pravda. Měla jsem neprůbojnou, stydlivou povahu. Ne

Rozum u mě vždycky vítězil nad srdcem. Byla to ale láska, která mi pomohla udělat čáru za minulostí. S mou první láskou jsem se seznámila na střední. Byl krásný, motaly se kolem něho všechny holky ze třídy a on z toho měl legraci. Platonicky jsem ho milovala dva roky. Viděli jsme se každý den, občas spolu promluvili, ale já se moc styděla, abych mu naznačila něco víc. Zvlášť, když jsem viděla,

Vypadá to, že někteří lidé jsou nám opravdu osudem předurčeni. Muž, kterého jsem kdysi milovala, je nyní opět součástí mého života. Svého prvního muže jsem hodně milovala, ale manželství bohužel nedopadlo dobře. Když jsme se rozváděli, nenapadlo by mě, že se Tomáš znovu ocitne po mém boku. Spolužáci ze střední Tomáš byl mým spolužákem na gymnáziu. Chodili jsme do stejného ročníku, ale já

Toho kluka prostě musím mít! To byla moje hlavní myšlenka ve spojitosti s Markem. A nevykvetla v hlavě pubertální holčičce. Bylo mi pětadvacet a životních zkušeností jsem měla za sebou už dost. Setkali jsme se jedno jarní pondělí v krytém bazénu. Přišla jsem tam s kamarádkou Lenkou. Mohlo to být normální odpoledne, jenže pak se u bazénu objevil On. Byl tam sám. Věk asi tak jako já, tmavé vlasy

Když je člověk šťastný a spokojený, myslí si, že se na jeho klidu a pohodě, ve které žije, nemůže nic změnit. V ten okamžik však přijde nečekaný úder, který jeho všemi dosavadními jistotami pořádně otřese. Byli jsme úplně normální rodina. Já, můj muž Hynek a syn Ludvík. Měli jsme malý domek na okraji města s velkou zahradou. Já i manžel jsme chodili do práce a syn Ludvík, když vystudoval střední

Stalo se mi to, co se některým ženám stává: dlouho jsem váhala s vážnou známostí a pak se mě krátce před třicítkou zmocnila panika, že zůstanu na ocet. Pracovala jsem v pánském kadeřnictví, takže by se dalo říct, že jsem možnost potkat někoho zajímavého měla vlastně denně. Nebylo to však tak jednoduché, jak se zdálo. Jen tak někoho oslovit, na to jsem neměla povahu. Víceméně jsem byla odkázaná

Dnes už vím, že přísloví: „Nikdy neříkej nikdy“ beze zbytku platí. Trvalo mi ale dlouho, než jsem na to přišla. Skoro celý život. Svatebčané se pomalu scházejí. Pozoruji je z okna, jak postávají na naší zahradě a rozhlížejí se do všech stran. Jsou tu mí věrní přátelé, moje děti se svými kamarády a také úplně cizí lidé, zřejmě kamarádi Františka. Začíná mi být trochu úzko. Všichni tito lidé se seš