Srdce si poručit nedá. Naše láska byla však zakázaná. Ve skutečnosti existovala v zákonu výjimka, která nám změnila život. Bohužel až v padesáti. S bratrancem Pavlem, synem bratra mého tatínka, jsme byli jedna duše. Už jako malé děti jsme bez sebe neudělali krok, on byl můj ochránce a já jeho princezna. Cítil to, co já, měl pro mě vždy porozumění a jak čas šel, stal se v mých očích jediným muže

Vzpomínky na mládí mě před lety držely nad vodou. Vzpomínky a dcera. To jsou ty největší poklady, které mi nikdo nevezme. V životě jsem měla štěstí jen na jednu velkou lásku, ta ale stála za to. S Romanem jsme se seznámili na chmelové brigádě a od té doby jsme byli jedno tělo, jedna duše. Přestože byl z druhého konce republiky, pravidelně za mnou jezdil. Jen kvůli pár hodinám stráveným spole

První láska pro mě byla velkým zklamáním. Nikdy bych ale nevěřila, že právě díky tomu najdu své opravdové štěstí. Říká se, že velká láska přijde, když to člověk nejméně čeká. A to byl přesně můj případ. Bylo mi sedmnáct a byla jsem ve druhém ročníku na střední škole. Tehdy jsem se poprvé zamilovala. Jmenoval se Karel, chodil o ročník výš a vůbec nevěděl, že existuji. Každou přestávku jsem ne

Vyjela jsem si s kamarádkou na krátký pobyt do lázní. Při ubytování jsme ale zjistily, že nám v pokoji kape topení, a tak jsem to šla nahlásit na recepci. Tím to všechno začalo. Závadu na topení, kterou jsme objevily hned první den našeho pobytu v lázních, nám záhy přišel odstranit údržbář. Sympatický a šikovný chlapík. Topení měl opravené během chvíle. Poděkovala jsem a on se na mě při odchodu

Návštěvu toho muže jsem nečekala. A už vůbec by mě tenkrát nenapadlo, kolik krásného mi přinese do života... Každý pátek odpoledne jsem rovnou z práce vyrazila do domku, který jsem zdědila po mamince. Byla jsem přes půl roku rozvedená a rozhodně si nehledala žádnou novou známost. Na mé chaloupce mi bylo dobře, na zahradě se mi urodilo mnoho ovoce, hlavně jablek, a já jsem z něj dělala různé

Lži mého manžela mi lásku nadlouho znechutily. Nechtěla jsem muže ani vidět, až do té doby, než se objevil Ivan. Když vám někdo před svědky slíbí vztah na celý život, nemusí to být ještě záruka toho, že to tak skutečně bude. Každý z nás v životě určitě dal spoustu různých slibů, které nemohl nebo nechtěl splnit, možná proto, že se mu zdály jednoduše zbytečné. A přesně takový se zřejmě zdál i 

Když jsem byla malá, nejvíc ze všeho jsem se těšila na svatební den. Vystřihovala jsem si z časopisů krásné nevěsty a doufala, že se jim ve svůj velký den budu podobat. Postupem času jsem ztrácela iluze. V závojích a krajkových šatech s vlečkou by mi to určitě slušelo, sehnat nadýchanou svatební róbu by nebyl nejmenší problém. Svatebních salonů je všude jako máku, stejně jako šikovných kadeřnic

S Abdulem jsem se seznámila, když jsem po maturitě nastoupila do místního infocentra. Byl to krásný mužský s uhrančivým pohledem. A bohužel i s velmi svéráznou rodinou. Zřejmě mu neušel můj zájem o něj, a tak mě po práci pozval na vycházku. Abdul byl Arab, který učil v naší Lidové škole umění na housle a hrál v lázeňském orchestru. Mluvil velmi dobře česky, vystudoval u nás a říkal, že se mu v 

Lenka musela odjet na firemní školení, a tak mě požádala, zda bych mohla dohlédnout na její dceru. Prý s Andreou začala třískat puberta, a tak potřebuje pevnou ruku... Moje sestra chtěla, aby její dcera přišla včas domů, udělala si úkoly, včetně dalších povinností. Měla jsem toho být garant. Jelikož jsem na volné noze, nebyl to pro mě žádný problém. To jsem ale netušila, s čím na mě neteř vy

Dlouho jsem v sobě sbírala odvahu, abych se vydala do míst, kde můj zbožňovaný pradědeček před lety zemřel… Můj pradědeček Jindřich zemřel během druhé světové války v terezínském vězení. V naší rodině se o tom hodně mluvilo a vyprávělo, ale nikdy jsme se do Terezína nejeli podívat. Pro naši rodinu to bylo z nějakého důvodu tabu. Já jsem tam ale vždycky jet chtěla, přestože jsem se toho bála.