Přihnal se modrou oblohou a blesk udeřil přímo do kostela ve chvíli, kdy novomanželé vycházeli. Manželství nedopadlo dobře. Bylo to v padesátých letech, a tak tu událost, o které vám píši, prožívalo naše malé městečko jako velkou senzaci. Jedna studentka místní střední školy si brala svého češtináře. Kantor byl idolem našich dívčích srdcí. Navíc to byl dobrý hudebník, měl vlastní soubor a ve šk

Rozloučení s milovanou babičkou mnou zacloumalo. Než odešla na věčnost, cosi důležitého mi zašeptala. Byla to hluboká pravda. Zásadně jsem se ne­účastnila třídních srazů. V hloubi duše mi to bylo líto, protože jsem chodila do školy ráda a po mnohých spolužácích se mi stýskalo. Ale po Lídě nikoli. Lídu jsem nenáviděla od třetího ročníku, kdy mi surově přebrala kluka. Já husa jsem jí ho představi

Se zvířaty měl dědeček Hubert velké zkušenosti.  Žil v bývalé hájovně na samotě. Celý život se učil naslouchat lesu. Stromy ho měly za svého krále. Můj děda uměl napodobovat hlasy zvířat. Nebylo výjimkou, že dokázal přilákat jelena nebo divočáky. I jeho kohout byl přesvědčivý. Okolní opeřenci ho považovali nejspíš za svého krále, protože jeho kokrhání žádný široko daleko neodolal a přidávali se

Ta stavba nás přitahovala děsivou minulostí. Nedali jsme na varování místních a chtěli se tam podívat. Málem jsme za svou zvědavost krutě zaplatili. Ten výlet jsme si plánovaly dlouho dopředu. Vnučka Ivanka a její matka, moje dcera Katka, měly narozeniny téměř ve stejný den. Navíc byly od sebe dvacet let, tak společně slavily i kulatiny. Dceři bylo tehdy třicet, a Ivance deset. Bylo jasné, že j

Bojím se o zdraví své vnučky Anetky. Je jako posedlá. Každý den je v posilovně a také jí a pije různé preparáty na posílení svalů a získání energie. Je jí sedmnáct let, vždycky to byla šikovná, sportovně nadaná dívenka po svém otci, mém synovi. Vždycky měla z tělocviku jedničku. Chodila na různé sporty, včetně tancování, plavání a tenisu. Co mi ale dělá poslední roky starosti, je její posedlost

Náš děda byl skvělý člověk. Dřel se i v důchodu, aby se co nejlépe postaral o mě. O byt, v němž jsem vyrostla, jsem ale po jeho smrti rychle přišla. Dědeček přišel do Prahy z moravské vesničky krátce po válce. Potkal mou babičku a zamiloval se. Byl to člověk velmi šikovný, který se ve světě neztratí, tak dokázal získat v jednom z domů nedaleko centra starý byt, ruinu, ze které vybudoval obyvate

Už jako dítě jsem občas simulovala, abych se ulila z nějaké domácí práce. Vždycky mi to prošlo. Stejnou taktiku jsem zvolila i v zaměstnání. Jako malé dítě jsem bývala poměrně často nemocná. Maminka mi v mnohém ulevovala, i když jsme měli velký dům, zahradu a mnoho zvířectva. Měla jsem ještě dva starší sourozence, kteří všechno odpracovali za mě. Přiznávám, byla jsem rozmazlená, a to už mi zůst

S Richardem jsme spolu chodili už dlouho, bylo samozřejmé, že se vezmeme. Potom se však přihodilo cosi nečekaného. Objevil se Jaroslav. Prateta byla svérázná. Kdysi bohatá a krásná, ale ty časy byly tytam. Bývala zdrcujícím způsobem upřímná, ostrá jako břitva, každému vmetla do očí, co si o něm doopravdy myslí. Přesto jsem ji měla ráda a myslím, že ona mě rovněž. Ale ani přede mnou si nebrala s

Václava jsem zprvu znala jen z Jitčina vyprávění. Byl to podle ní ten nejbáječnější kluk pod sluncem, urostlý, vtipný a bystrý. Přiznávám to nerada, ale přebrala jsem kluka kamarádce. Dobře vím, že se to nedělá, ale bylo to zkrátka silnější než já. Zprvu jsem ho vůbec neznala, jen z jejího vyprávění. Podle Jitky byl Václav ten nejúžasnější kluk pod sluncem, vysoký, štíhlý, hezky se oblékal, s k

Děda byl něco jako šíleně smutná princezna. Neusmál se, jak byl den dlouhý, nic ho nebavilo. A tak se sešla rodinná rada, aby rozhodla, co s tím. Když zemřela máma, přemítali jsme, jak tátu rozveselit. Byl to nesplnitelný úkol. Táta byl nerudný mrzout, jezevec ze všeho nejraději zalezlý v noře. Mámu ale miloval celý život, ač to neuměl dávat najevo, a život bez ní byl pro něj nepředstavitelný.