S každým dnem jsem cítila, jak mi najednou ubývá energie. Podle lékařů mi nebylo pomoci. Já ale věřila, že se stane zázrak a já porazím i smrt.

Vždycky jsem říkala, že mám tuhý kořínek! Ještě v šedesáti jsem byla v takové kondici, že jsem s partou přátel hrála volejbal. Pak to ale najednou začalo. Kamarád oslavil šedesát a týden poté dostal infarkt. Všechny nás to vzalo.

To se podepsalo na naší psychice i na našem zdraví. Začalo se nás najednou všechno chytat. Jeden po druhém jsme museli bojovat s problémy, které jsme do té doby neznali.

Krásný sen

Když mi zavolala kamarádka Martina, že jí lékaři našli zhoubný nádor a musí rychle na operaci, pocítila jsem neblahé tušení. Jsem další na řadě? Musím rychle k lékaři, nechat se vyšetřit. Moje předtucha se ukázala jako pravdivá.

Byla jsem na tom stejně jako Martina, jen s tím rozdílem, že bylo na operaci, která by mi dala větší naději, už pozdě. Čekala mě chemoterapie! Nechtěla jsem být slabá, abych před rodinou brečela, tak jsme si z toho dělala legraci.

V noci jsem ale koukala do stropu a chtělo se mi brečet. Za tři dny se mi zdál sen. U starožitného stolku seděla žena v rokokových šatech. Popíjela čaj. Vybídla mě, abych se posadila. „Jsem tvoje prapraprateta, mým úkolem je bdít nad štěstím mé rodiny.

Najdi tenhle šálek, ze kterého piju. Má moc léčit,“ říkala mi a poradila, kde ho hledat: „Naslouchej své duši, já tě k němu povedu!“ V tu chvíli se obraz rozplynul a já se probudila.

Jsi u cíle!

Vzala jsem si v práci druhý den volno a chodila ulicemi našeho města. Stále jsem na ten sen musela myslet. Byl tak živý! Co když ten kouzelný šálek opravdu existuje? Šla jsem, kam mě nohy nesly, a najednou jsem se ocitla před malým starožitnictvím.

Dívala jsem se do výlohy a moje duše volala: „Jsi u cíle!“ S tím pocitem jsem vrazila do dveří a začala hledat. Opravdu tam byl. Ten šálek z mého snu. Držela jsem ho v ruce jako svátost, když jsem si ho nesla domů. A hned si do něj uvařila bylinkový čaj.

Popíjela jsem z něj pětkrát denně a opájela se myšlenkou, že s každým douškem do mě vstupují léčivé síly. Nakonec se opravdu stal zázrak a já nemusela ani na tu zatracenou chemoterapii.

Lékaři nevěřícně kroutili hlavou, když mi oznamovali, že jsem zase zdravá. Jen nevím, jestli to zázračné uzdravení bylo v tom šálku nebo v síle mé myšlenky.

Iva (65), Hradec Králové