Svého muže miluji, ale rodinu nechci. Bojím se totiž, že budu stejně špatná matka jako byla ta moje. Moje dětství byl jeden velký horor. Žila jsem sama s matkou, kterou otec opustil těsně po mém narození a už se o nás nikdy nezajímal. Utekl, aby nemusel celé noci poslouchat řvoucího spratka – mě. Matka se z toho zhroutila a celý život mě obviňovala, že jsem jí zničila lásku. "Kdyby nebylo tebe, o

Nikdy si nemůžete být dostatečně jisti tím, že dáte svým dětem do vínku to nejlepší. Léta v jejich těle dřímala na svou příležitost nebezpečná nemoc. Naše Kristýnka, ale i Karolínka byly takové ty hubené děti, které sice měly velkou chuť k jídlu, ale nikdy nepřibraly. Někdy jsem si říkala, že si lidé určitě myslí, že jim nedám doma najíst. Tchyně i moje matka mě zpočátku také podezíraly, ale nako

Cikánka mi v mládí vyložila z ruky osud, který se splnil. Toužila jsem taky mít tu schopnost číst lidem z dlaní. Bylo mi šestnáct a tehdy vládl minulý režim, kdy se o věšteckých možnostech, jak nahlédnout do budoucnosti, moc nevědělo. Když mě tehdy oslovila na autobusové zastávce cikánka, neodehnala jsem jí. Vždycky jsem totiž toužila po tom, aby mi někdo nahlédl do osudu. Vyndala jsem pětikorunu

Pátrala jsem po ní, abych se mohla poklonit svým předkům. V noci poté mě navštívil duch staré ženy. Byla to snad babička, kterou jsem nikdy neviděla? Babička zemřela, když mi byly dva roky. Maminka se s otcem rozvedla v mém dětství a odstěhovali jsme se daleko z tatínkova kraje. Pak už jsme tam nejezdili. Matka se totiž znovu provdala a otčím si kontakt s mým otcem nepřál. A ten se vlastně o mě a

Osamělá stárnoucí samoživitelka. Taková jsem byla v době, kdy se objevil ten divný chlápek a stával pod mým oknem. Byl krutý, studený leden, nejdrsnější měsíc. Celá léta trpím depresemi, nejhorší bývají zjara a pak kolem Vánoc a po Vánocích. Cítila jsem se pod psa. Mráz zalézal za nehty, sníh šimral za límcem a do léta bylo daleko. Dokázala jsem se vždy jen dovléci do práce a z práce. Doma jsem s

Ta milá šedovlasá paní žila vedle nás velice nenápadně a tiše. Někteří z našeho domu ji vlastně zaregistrovali až v momentě, kdy už bylo pozdě. Na sousedku jsem zvonila už včera, pošťačka jí u mě nechala balíček. Prý nebyla doma. Jenže pak neotvírala ani večer a nakonec ani dnes dopoledne. Začala jsem mít starost, co se stalo. Vždyť téměř osmdesátiletá sousedka už nikam moc nechodila. Ani se svým

Kamarád Kryštof to s ženskými neumí. Všechny ho vysávají jako štěnice a on jim plní veškerá jejich přání. Stojí ho to peníze i zdraví, ale on si nedá říct. Kryštof je můj kamarád už od střední školy. Chvilku jsme spolu dokonce chodili,ale oba jsme rychle přišli na to, že nám to víc jde jako přátelům. Byli jsme nerozlučná dvojka, vídali jsme se i po maturitě každou chvíli, i když jsme každý žili

Kolegyně trpěla chorobným strachem z pavouků. Nemohla jsem si pomoct, občas jsem nějakého přinesla do práce a vypustila na stůl. Každý máme nějakou tu svou fobii, moje kolegyně Vendulka se například příšerně bála pavouků. Dokázala předvést hysterický záchvat, ječela jako pominutá a dlouho se třásla. Ten neuvěřitelný výstup mě fascinoval. Nikdy jsem neviděla někoho tak vyvádět, a musím říct, že se

Byla až po uši zavrtaná do svých knih a studia vysoké školy. Bála jsem se, že se už moje vnučka ve svých pětadvaceti letech nevdá. Naše Tonička bývala poslušná holčička. Nosila šatičky, mašličky, ráda se točila na kolotoči a líbil se jí Slámů Míša. V osmé třídě se ale něco pokazilo, naše Tonča najednou prohlásila, že půjde na vojenskou školu a bude lítat se stíhačkou. Celá rodina se lekla, protož

Uvěřila jsem tomu, že měl v životě na ženy smůlu, pozdě jsem poznala na vlastní kůži, jak pádnou ruku při prosazování svých názorů můj muž má. Styděla jsem se požádat o pomoc rodinu a kamarádky. Vdávala jsem se z lásky. Hledala jsem toho pravého, a když jsem ho potkala, skutečnost, že je o sedm let starší a stihl se už dvakrát rozvést, mi nepřišla podezřelá. Zamilovaní mají nasazeny růžové brýle,