Nikdy jsem nebyla v naší zemi šťastná. Omezovala mě v rozletu. Co mě přivedlo k tomu se vrátit a být tu konečně ráda? Už jako malá holčička jsem věděla, že sem nepatřím. Chtěla jsem objevovat svět. Byla jsem černá ovce rodiny. Starší sestra Jarmila byla o dost jiná než já, přála si romantickou svatbu a početnou rodinu. Já se ale svého snu nikdy nevzdala. Jakmile jsem dovršila plnoletosti, sbalila

I když se říkalo, že v socialismu nejsou mezi lidmi rozdíly, mám dojem, že byly. Například Jeníkovi rodiče neměli ani televizi. Mezi mou a Jeníkovou rodinou byla přehrada. Bydleli jsme sice, já i Jeník, v paneláku, ale rozdíly by přehlédl jen slepý. Já byla hýčkaná princezna, jezdili jsme k moři, v pokojíčku jsem měla růžové závěsy a růžový přehoz přes křesílko, snídala jsem chleba s medem nebo

Moje sestra musela mít už od narození vždy navrch. Jsme odlišné povahy a já jí nikdy nerozuměla. Teprve nedávno došlo k velkému obratu. Monika sedí na lavičce a v dlani pevně svírá Oldřiščinu ruku. Obě se na sebe láskyplně dívají, každý, kdo je vidí, musí mít o jejich skutečných citech naprosto jasno. Ještě před časem bych pohled na tuto kýčovitou scénku vůbec nesnesla. Teď mám v sobě klid a mír

Starý Baryk byl velký psí dobrák. I od dětí si nechal všechno líbit. Na staré chalupě známých se ale proměnil v děsivou šelmu. Naši přátelé měli chalupu v jižních Čechách. Byl to starý dům, zahalený v tajemném mlžném oparu. Byla jsem tam tehdy pozvána s vnukem na oslavu kulatých narozenin. Bylo parné léto a všude kolem lákavé pískovny, kde se dalo bezpečně koupat. V průběhu dne se akce vyvíjel

Před tou nešťastnou cestou do hor dceru varovalo hned několik podivných událostí. Ona si však prosadila svou… Moje dcera Daniela pro mě byla vším. Měla jsem ji se svojí první velkou láskou, Mirkem, který pak emigroval za hranice a už jsem ho nikdy neviděla. O to víc jsem možná Danielu milovala a zbožňovala, protože v mnoha ohledech byla Mirkovi podobná, a tak mi ho často připomínala. Další dítě

Nechtěla jsem svému muži ublížit a tak jsem dlouhá léta mlčela. Pravda ale nakonec přece jen vyšla najevo. Vilém s Vítkem sedí venku v zahradním altánu. Já se snachou a vnoučaty připravuji salát na dnešní společnou odpolední rodinnou sešlost. Jsou to vzácné chvilky, které bohužel nebývají tak časté, jak bychom si všichni přáli. Je málo času, mnoho práce atd. atd. Moji dva kluci – manžel a syn- js

Když jsem byla malá, zdál se mi sen o koncentračním táboře. Vždy jsem skončila zastřelena u opevněné zdi. Sen se mi zdál několik let, až do puberty. Pak to náhle přestalo. Mamince jsem se to bála říci, byla účetní a nevěřila by mi. Poté byl několik let pokoj. Znovu to začalo, když jsem se seznámila s Milošem. I když jsem ho milovala, nemohla jsem s ním být, protože byl ženatý. Odjela jsem na d

Naše vzorná a poslušná vnučka nám jednoho dne sdělila sladké tajemství. Čeká dítě se stejně starým spolužákem. Rodiče šíleli, ale my si s manželem řekli, že pomůžeme. S vnoučaty jsme trávili spoustu času. Jednak abychom trochu pomohli našim mladým, ale také, abychom si těch dětí užili, dokud jsou malé. Náš domek je téměř na horách a o sníh jsme doposud neměli nikdy nouzi. To až v posledních asi t

Vsadila jsem se s kamarádkou, že jejího skvělého přítele během měsíce svedu. Nevěřila, ale povedlo se mi to. Teď mi má za zlé, že o něho přišla! Moje kamarádka Yveta byla takový věčný smíšek. A také vtipálek. Vzájemně jsme se docela doplňovaly. Já na ni neměla, ale zase jsem dokázala naše nápady dotáhnout do konce a ještě před tím je dobře naplánovat. Bylo nám prostě spolu dobře a nikdy jsme se n

Kvůli malicherné rozepři jsem se přestala stýkat se sestrou. Našla jsem ji až po dvaceti letech. Byla nemocná a bydlela pod mostem! Se sestrou jsme byly skoro jako dvojčata. Narodila se totiž necelý rok po mně, ale i tak ji rodiče vždycky nadržovali. Byla prostě ta mladší, bezbrannější, roztomilejší. Já ji musela hlídat a později i vodit do školky. Z dnešního pohledu je to úplný nesmysl, vždyť js