Domů     Přátelé udrželi moji dceru při životě, když umírala

Přátelé udrželi moji dceru při životě, když umírala


Vždycky jsem chtěla mít dcerku. Měla jsem za to, že kluci jsou mnohem divočejší a člověk si při jejich výchově prožije mnohem víc strachu.

Když se nám narodila Janička, byla jsem blahem bez sebe. Jenže sotva se začala stavět na nohy, musela jsem si svou představu o hodných holčičkách poopravit.

To, že kluci nemusí být zlobiví a holčičky klidné se mi definitivně potvrdilo, když se za rok a půl po Janičce narodil Martínek.

Zatímco dcerka byla jako z divokých vajec a aby ji člověk udržel na místě potřeboval klec, synek byl tichý, spíš bázlivý, kam jste ho večer postavili, tam jste ho ráno našli. Přesto ale byli dobrá dvojka a měli se už odmala rádi.


Vlastně se dokonale doplňovali. Plachý Martínek by asi bez přičinění Janičky moc kamarádů neměl. Protože ho ale všude ochotně brala sebou, měl kolem vždycky tlupu starších dětí, které se o něj starali a chovali se k němu pěkně.

A že to byla tlupa pořádně velká. Kromě vyvádění nejrůznějších lumpáren bylo největší zábavou naší dcery hromadění kamarádů. Musím přiznat, že pro mě to byl tak trochu šok. Ne že bychom s manželem byli nějací morousové.

Ale ani jeden z nás si nepotrpěl na nezvané návštěvy a měli jsme, i zamlada, rádi svůj klid. Jenže Janička nás pěkně vyškolila. Sotva se začala prohánět venku, nebylo výjimkou, že si přivedla domů někdy tři, jindy pět kamarádů, kteří občas zůstali i na nocleh.

V naší čtvrti se všichni dobře známe, takže nebyl problém domluvit se s rodiči po telefonu. Janička byla náramně spokojená a její kamarádi také.

Vždycky vymyslela nějakou zajímavou zábavu, ať už to bylo probírání pokladů po dědovi na půdě, nebo hra na osidlování opuštěného ostrova, v který se proměnila naše zahrada. 
Nic na tom nezměnil ani nástup do školy.

Kamarádů ještě přibylo, bylo potřeba si nejenom hrát, ale také se společně učit. Protože jsme chtěli, aby si dcerka nějak vybila energii, nechali jsme ji chodit na různé sportovní kroužky.

No a parta z hřiště nebo z tělocvičny u nás samozřejmě byla pečená vařená. Synek si našel kamarády na výtvarném kroužku, ale po vzoru sestry je i on bral domů.

Bývala u nás hodně pestrá a veselá společnost.
Na střední škole se Janička vrhla na adrenalinové sporty a našla se v nich. Táhlo ji to na hory i na divoké řeky a svou vášní nakazila i některé své kamarády ze školy. To byla její nejmilovanější parta.

Martin se k nim občas přidal, ale přece jenom byl opatrnější.
I když jsem si postupně zvykla, že mám akční děti, přece jen jsem hlavně o Janu měla strach. Jinak nám dělala samou radost, vystudovala, odstěhovala se do Brna a začala pracovat v propagaci.

Našla si hodného přítele, ale když přišla řeč na to, kdy se dočkáme vnoučat, doporučovala mi, abych se obrátila na Martina.
V práci toho měla hodně, chtěla dělat kariéru, spoustu času jí zabraly koníčky.

Při návštěvách mi začala připadat pohublá a pobledlá, ale tvrdila, že je jen unavená. Jenže když pak chytla na chřipku, nemohla se jí zbavit skoro dva měsíce. A i když už měla být zdravá, pořád se necítila dobře.

Objevila se jí alergická vyrážka, měla teploty a kvůli tomu, že se necítila dobře, jezdila mnohem méně i k nám. To už se mi to vůbec nelíbilo.

Zkusila jsem zatlačit na jejího přítele, Tadeáše a ten mi slíbil, že ji vezme na prohlídku k jejich společnému kamarádovi. Jak jsme se později dozvěděli, Janin stav ho také znepokojil. Nejdřív nic neříkal, jenom nabral dceři krev a odeslal ji na testy.

Hned jak dorazily výsledky, volal Tadeášovi, že rozhodně nejsou v pořádku a Jana bude muset do nemocnice. Když jsme se to s manželem dozvěděli, pochopitelně jsme dostali strach.

Já už měla takové neblahé tušení, co by to mohlo být, obávala jsem se nemoci, na kterou zemřela moje babička. Zároveň jsem však doufala, že se nám něco tak zlého vyhne. Jenže po sérii vyšetření bylo jasno. Janě diagnostikovali akutní leukemii.

Vždycky byla velká bojovnice a tak i tuhle zprávu vzala statečně. Navíc mi tvrdila, že je lepší, že ví, co jí je, protože teď se může začít léčit a tomu neřádovi vzdorovat. Snažila jsem se před ní moc nepanikařit, ale v hloubi duše jsem byla ochromená strachy.

Jana si zachovávala úsměv a dobrou náladu, i díky spoustě kamarádů, kteří ji chodili navštěvovat.

Léčbou, kterou jí lékaři předepsali, byly chemoterapie. Mě přišla tahle léčba horší, než nemoc samotná. Jana zvracela, hubla, ztrácela se před očima. Trpěla děsnými migrénami, začaly jí padat vlasy.

Bylo strašné, vidět tu akční, vždycky veselou holku, jak skoro nemůže zvednout hlavu z polštáře, ale přitom všem se ještě snaží usmívat a dělat vtipy.

Bála jsem se, jestli jí návštěvy kamarádů nepřipravují o energii, ale lékařka, která jí měla na starosti mě ubezpečovala, že jsou pro ní ohromnou psychickou posilou a psychika hraje při uzdravování obrovskou roli.
Jenže optimismus jak se zdálo nestačil.

Jediným způsobem záchrany se pro Janičku stala transplantace kostní dřeně. Martin doufal, že bude vhodný dárce, ale bohužel shoda nebyla dost velká. V tu chvíli nastoupili kamarádi.

Jeden po druhém se nechávali testovat a dokonce přibírali do hledání i své známé a rodinné příslušníky.
Jana byla dojatá, plná naděje a hrdá, jak skvělé má přátele. Ve chvíli, kdy už jsem skoro přestávala doufat, přineslo jejich úsilí výsledek.

Michal, bratr Daniela, kamaráda z horolezecké party, se vrátil ze zahraničí a hned se vypravil na testy. Shodoval se a byl ochotný darovat Janě kostní dřeň co nejdříve.
Byla to obrovská vzpruha pro nás pro všechny, ale Janě nastaly nelehké časy.

Před transplantací jí museli kompletně vyřadit imunitu, a tak s námi se všemi mohla napříště mluvit už jenom přes sklo, telefonem. Bylo vidět, že to na ní doléhá a cítí se mizerně.

Všichni jsme jí fandili, ubezpečovali ji, že se už brzo dočká a pak už bude všechno jenom lepší. Jenže nebylo. Nějaký čas po transplantaci se cítila dobře a nemohla se dočkat, až testy potvrdí, že se dřeň uchytila.

Právě kvůli dřeni se ale její tělo postavilo na zadní a začalo vyvádět neplechu. Nemohla jíst, únava byla horší než kdy předtím a vypadala ještě nemocnější, než když dostávala chemoterapie.


Dobrou zprávou bylo, že transplantace vyšla a v Janině těle se pomalu začaly tvořit nové krevní buňky. Po pár týdnech, když bylo jasné, že transplantovaná dřeň roste, lékaři usoudili, že už je na tom dost dobře, aby se vrátila domů.

Domluvili jsme se s jejím přítelem, že bude, alespoň ze začátku lepší, když bude u nás. Uzdravovala se, ale sílu získávala jenom pomalu. Ale ani teď nezůstala sama. Dveře se u nás netrhli, každý den jí přišel pobavit na chvilku některý z kamarádů.

Nechtěli ji přitom unavovat, a tak se pravidelně informovali u lékaře, kolik času můžou s Janou trávit. Na návštěvy u ní měli dokonce pořadník.

Byla jsem jim tak moc vděčná, měla jsem pocit, že jí jeden každý nechal trochu své energie, aby se mohla lépe uzdravovat. Sotva mohla začít chodit, pustila se do plánování, co se svojí partou podnikne, až bude úplně v pořádku.

Teď to budou dva roky, co se vrátila z nemocnice. Musí sice ještě chodit na pravidelné prohlídky, ale výsledky jsou úplně normální, zcela v pořádku. Plány, které si udělala, stále ještě plní a postupně k nim přidává další sny, které by si chtěla splnit.

Svojí partou je obklopená a nadále a my s manželem jsme je všechny přijali za své.

Díky té děsivé zkušenosti, kterou jsme si museli všichni projít, si uvědomujeme, že přátelství je mnohem důležitější, než by člověka napadlo a že vám ve zlých časech může zachránit nejenom dobrou náladu, ale dokonce i život.

Radka B. (50), Morava

reklama
Související články
26.3.2024
Rozvedla jsem se, přišla o milovanou psici, děti vyletěly z hnízda. Nevěděla jsem, co bude dál a jak naložit se svým životem. Poslední rok jsme už na sebe jenom křičeli. Nedokázali jsme kolem sebe projít bez rozčilování či štiplavých poznámek. Byla to muka, neshodli jsme se ani na tom, co bude k snídani. Hádky střídaly ještě prudší hádky. Připadalo mi, že nemáme ani hezké vzpomínky, že i to, co
21.3.2024
Občas se ohlížím a bojím se chodit ven. I když už je pryč, ty vzpomínky tam jsou. Zpočátku sympaťák, poté byl úlisný. A pak udělal tu věc... Kdo je pryč? Můj soused. Takový sympaťák to zpočátku byl. A pak se vybarvil. Sympaťák se změnil Když u nás bydlel teprve několik dní, tak jak jsme se poprvé potkali, hned se mi představil, potřásli jsme si rukou a já mu popřála, ať se mu u nás v domě
20.3.2024
Dodnes nechápu, jak mohli moji rodiče překonat vše, co jsem prováděla. Že nade mnou nezlomili hůl. Byla jsem klidné dítě z pohodové rodiny, jenže pak se naši rozvedli, já jsem se ocitla v pubertě, takže jsem to nezvládala moc lehce. Rebel bez příčiny Přitom u nás ani nebyly žádné hádky, dnes vím, že se rodiče chovali maximálně ohleduplně kvůli mně. Jenže jsem se chytla špatné party, potul
18.3.2024
Když jsem si Milana brala, myslela jsem si, že jsem si lepšího chlapa snad ani nemohla přát. Byli jsme spolu šťastní, jenomže pak začal pít. Než se nám narodily děti, tak jsme si s Milanem pěkně užívali. Rádi jsme cestovali a poznávali Evropu. Jenomže pak Milan změnil práci, přišla rodina, nějaké ty starosti k tomu a obláček spokojenosti na obloze manželství byl fuč. Změnila ho práce Všec
17.3.2024
S manželem jsme vybudovali krásné bydlení. Když zemřel, zůstala jsem sama. A bez jeho pomoci jsem naletěla a přišla o vše, co bylo naše. Je to smutné a bolavé. Spíš než ztráta hmotného majetku mě trápí, že jsem se nechala tak hloupě napálit. Přišla jsem o všechno, co jsme s Karlíčkem vybudovali. I když tu už není, pořád se před ním stydím, že jsem takhle nemožně dala všanc to naše. Když jsem v 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
DŮM A ZAHRADA
epochanacestach.cz
DŮM A ZAHRADA
Výstava Dům a zahrada, která se koná od 18. do 21. dubna 2024 na Výstavišti Diamant Expo v Lounech představí více než 300 prodejců okrasných rostlin, bylinek, keřů, zeleniny, cibulovin, zahradního nářadí, zahradní techniky, zahradního nábytku, hnojiv, postřiků, potravin, přírodních léčiv, ale i stavebního materiálů, topných systémů, tepelných čerpadel, fotovoltaiky, koupacích sudů, bazénů, saun a
Plněná vejce
nejsemsama.cz
Plněná vejce
Základním a tradičním symbolem Velikonoc jsou vajíčka. Váš sváteční stůl ozdobí a výborně chutnají třeba vejce plněná. Potřebujete: ✿ 5 vajec ✿ 50 g lučiny ✿ 1 lžíci majonézy ✿ 1 lžíce plnotučné hořčice ✿ 1 lžičku citronové šťávy ✿ sůl, bílý pepř ✿ špetku mleté sladké papriky ✿ hrst zelené petrželky nebo jiných bylinek 1. Vejce uvařte natvrdo, zchlaďte je a oloupejte.
Láska na konci sluchátka
skutecnepribehy.cz
Láska na konci sluchátka
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi
Zničí lásku Žilkové a Holomáče kladný vztah k hazardu?
nasehvezdy.cz
Zničí lásku Žilkové a Holomáče kladný vztah k hazardu?
Zdá se, že herečka Veronika Žilková (62), kterou známe například ze seriálu Sedm schodů k moci, má zase hlavu plnou starostí. Když totiž sundala růžové brýle, začaly jí na partnerovi, rockerovi Jose
Prokletý les sebevrahů na Smolné: Straší v něm duše mrtvých nešťastníků?
enigmaplus.cz
Prokletý les sebevrahů na Smolné: Straší v něm duše mrtvých nešťastníků?
Přibližně 20 kilometrů východně od Olomouce stojí zdánlivě obyčejný kopec Smolná, nazývaný dříve též Smolno. Říká se, že tato část Oderských vrchů je prokletá. Může na tom být něco pravdy?  
Nechte se okouzlit krásou orchidejí
epochalnisvet.cz
Nechte se okouzlit krásou orchidejí
Mezi nejčastěji prodávané patří orchideje rodu Phalaenopsis, Oncidium a Dendrobium. Aby se jim opravdu dařilo, musíte jim věnovat tu správnou péči.   Nejdůležitější je světlo Orchidejím se nejlépe daří na parapetech oken obrácených na jih. Roztáhněte i záclony a závěsy, nepoužívejte žaluzie. Pokud i přesto začnou zasychat poupata a žloutnout listy, mají světla málo. Větrejte
Velikonoce ve Francii: Jehněčí Gigot d’agneau
tisicereceptu.cz
Velikonoce ve Francii: Jehněčí Gigot d’agneau
Jehněčí maso nechybí na velikonočním stole ani ve Francii. Nejčastěji jde o Gigot d‘agneau (čti žigo daňó), pečená jehněčí stehna plněná česnekem. Potřebujete 200 ml kuřecího nebo zeleninového v
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Ponorka Triton na palubě zážitkové discovery jachty Scenic Eclipse
iluxus.cz
Ponorka Triton na palubě zážitkové discovery jachty Scenic Eclipse
V srdci nekonečných oceánů, kde tajemství a divy čekají na své odhalení, přichází Scenic Eclipse s novinkou, která překreslí mapu luxusního průzkumu podmořského světa. Triton 660/9 AVA, nejnovější pří
Tragédie na South Forku: Smrtící kilometry ostnatého drátu
epochaplus.cz
Tragédie na South Forku: Smrtící kilometry ostnatého drátu
Skupina mužů s krumpáči a lopatami neúnavně uvolňuje zanesený odtok pensylvánské přehrady South Fork na řece Little Conemaugh. Intenzivní deště ani po několika dnech neustávají. Další početná skupinka se snaží upustit vodu z přeplněné hráze vykopáním dalšího odtoku. Dílo ale nedokončí.   „Nechte toho! Přehrada už nevydrží, musíme pryč!“ křičí jeden z pracantů. Je 31.
Napadli britskou flotilu žabí muži?
historyplus.cz
Napadli britskou flotilu žabí muži?
Řekli mu, že na jeho lodi dojde za půl hodiny k výbuchu. Podrobnosti však ze zadržených Italů nedostane. Kapitán britského bitevníku Valiant je na vážkách. Nakonec vydá rozkaz evakuovat alespoň spodní paluby…   Druhá světová válka ve Středomoří zuří naplno. Italové doposud schytali od Britů několik ponižujících porážek a touží po pomstě. Zaměří se na egyptskou
Klíšťata v městských parcích jsou infikovaná víc než ta v přírodě
21stoleti.cz
Klíšťata v městských parcích jsou infikovaná víc než ta v přírodě
V každém krajském městě sbírali vědci klíšťata v parcích a zjišťovali, nakolik jsou pro člověka nebezpečná. Nyní vyhodnotili výsledky za loňskou sezonu a vyplynulo z nich, že klíšťata v městských parc