V ten pochmurný den jsem byla už tak zoufalá, že jsem zavolala tátovi s prosbou, aby mě zachránil. Což on také udělal. I k nám do podhůří vtrhlo jaro, nemohli jsme se ho dočkat. Vzadu na zahradě a na lesních cestičkách ještě ležel sníh, také louky na kopcích stále neodložily sněhové čepice, ale před barákem vystrkovaly z unavené trávy bílé hlavičky sněženky a bledulky. Nemohla jsem od toho nádher

Byla mezi námi magická přitažlivost. Nemohla jsem kolem stromu projít, aniž bych se ho dotkla. Když jí nový majitel porazil, málem jsem zemřela. V naší rodině byl zvláštní zvyk. Když se narodilo dítě, dědeček vysadil na zahradě svého domu břízu. Tak postupně vznikl březový háj. Ráda jsem si v něm hrála, a když jsem měla nějaké trápení nebo se potřebovala někomu svěřit, běžela jsem ke své břízce,

S mým bráchou Leošem jsem si vždycky byla hrozně blízká. Byl o necelé dva roky starší, snad i rozumnější. Vždycky jsme si říkali, že nás dva nic nerozdělí. Omyl. Se svým bratrem jsem vycházela vždycky dobře. Měli jsme se opravdu rádi, já se o něho láskyplně starala, on mě zase statečně chránil. Nepamatuji si, že by mezi námi jako dětmi zuřila někdy válka, že bychom si ubližovali. Jeden jsme se

V důchodu jsme si s manželem splnili svůj sen. Pořídili jsme si malý domeček u lesa. V zimě jsme krmili lesní zvířátka a ptáčky. Přišla chvíle, kdy se nám za to odvděčili. Bylo to krátce po tom, co jsme si pořídili chaloupku. Manžel hrál skvěle na kytaru a já zpívala ve sboru. Těšili jsme se, jak budeme vysedávat u ohýnku na zahradě, opékat buřty a dívat se na oblohu plnou hvězd. Když jsme konečn

Můj sourozenec si vzal do hlavy, že mě musí vychovávat po celý můj život. Na tu bouračku už si příliš nepamatujeme ani jeden. Ale víme, jak to bylo. Prý to byl čelní náraz, naše auto, které řídil táta, dostalo na zledovatělé silnici smyk a vjelo do protisměru, kde jelo nákladní auto. Oba naši rodiče byli mrtví na místě. My jsme byli jen v šoku, otec naštěstí trval na tom, abychom byli pevně při

Nemohla jsem v noci spát. Zírala jsem z okna, a najednou se to objevilo. Když jsem ale nasadila brýle, bylo to pryč. Nerada čtu články o záhadách a o duchách, protože se těchto věcí bojím. Jednou jsem ale viděla na vlastní oči úkaz, který se mi zdál neuvěřitelný. Nikdy jsem nenašla na něj uspokojivé vysvětlení. Bylo to před několika lety v noci ze soboty na neděli s srpnu. Nemohla jsem spát, přev

Myslela jsem, že zůstanu sama, ale moje optimistická kamarádka Jiřina mi poradila, abych neházela flintu do žita. Moje manželství skončilo. Byla jsem o tom tehdy skálopevně přesvědčena. Michal se vracel domů jen občas, vždy na skok, potom hned zas odcházel k ní. Ani se nenamáhal nic vysvětlovat, bylo to tak pro něj pohodlnější. Konec po sedmadvaceti letech! Neuměla jsem si představit, jak budu dá

Rodiče mě pouštěli jen do knihovny. Jednou ale přišla pořádná letní bouřka, a tak jsem se cestou odtud musela schovat ve vetešníkově krámku. Bylo mi sotva sedmnáct a ze všeho nevíc jsem si přála, abych se konečně zamilovala. Nebylo to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, neboť moji rodiče naopak bděli nad tím, aby se to nestalo. Hlídali mě jako oko v hlavě a dbali na to, abych chodila ze školy

Už jako dítě jsem jezdila s páteří do lázní, nebylo tedy divu, že se můj problém časem horšil. Dle lékařů mě prý nemine operace, můj problém se ale vyřešil sám. Patřila jsem mezi děti, které vyrostly rychle, a to se projevilo na páteři nejprve skoliózou, a pak se k tomu přidávaly další potíže. K největšímu zlomu došlo po narození dětí, kdy jsem vláčela nákupy a malé děti do třetího patra bez výta

S manželem jsme po celý život šetřili a dokázali vyjít s málem. Až jsem se jednou nechala opít rohlíkem a dostala se do začarovaného kruhu reklamních akcí. Začalo to tak nevinně! Kávičkou s dortíčkem a šiškou salámu za to, „že jsem vážila takovou cestu“. Díky tomu jsem se stala nadšenou a pravidelnou posluchačkou různých předváděcích akcí. Měla jsem z toho radost. A pak jsem dostala tu úžasnou n