Domů     Sousedé nás vystrnadili z chalupy
Sousedé nás vystrnadili z chalupy
4 minuty čtení

Dlouholeté přátelství vzalo rychle za své. Chystali jsme se strávit nějaký čas na naší milované chalupě, kam jsme byli jako doma. Přivítalo nás ale nepřátelství od lidí, od kterých bychom to nikdy nečekali.

O chalupě jsme dlouho snili, ale až těžké astma našeho nejmladšího syna nás přimělo k činu. Koupili jsme polorozpadlé stavení v nádherné přírodě s čistým vzduchem, a začali ho postupně opravovat. Zprvu to nebylo vůbec snadné.

Nedostatek peněz a také materiálu, zkušenosti žádné a věčně nemocný syn. Časem se ale naše snahy zúročili a my se mohli konečně, místo ve stanu před tou naší zchátralinou, konečně vyspat v útulné místnosti! A potom i v druhé a třetí…

Pomáhali jsme, kde se dalo

Na chalupu jsme jezdili nejen každý víkend, ale i přes prázdniny. Střídali jsme se tam s mými rodiči a později i známými. Jen aby děti mohly být na čerstvém vzduchu.

O něco později koupili stavení hned vedle nás přes zahradu o něco mladší lidé, také původně z města. Chystali se usadit nastálo. Jejich začátky v mnohém připomínaly ty naše. Nedostatek zkušeností i peněz! Nebyl by to můj manžel, aby jim nepomohl.

Občas u nich strávil celý den. To když pokládal tašky na střeše, nebo kopal kanalizaci. Já jim zase uvařila i upekla, aby neměli hlad – bez kuchyně a sporáku. Ale i oni tohle těžké období překonali.

Scházeli jsme se ke společným táborákům, pekli jsme domácí chleba a zavařovali nejrůznější marmelády. Dlouholeté přátelství přetrvalo, i když nám děti odrostly a my už jezdili na chalupu jen sporadicky.

Našemu cestování se vysmívali

O prázdninách jsme se spíš snažili cestovat, abychom dohnali vše, co jsme během života zameškali. Sousedi se tomu našemu poznávání světa trochu vysmívali.

„Co pořád někde hledáte, přece doma je vždycky nejlépe!“ kroutili hlavami, když jsme jim u lahvičky dobrého vína líčili, co jsme kde viděli. My si ale s manželem nedali říct. Toužili jsme se podívat do Paříže nebo do Stockholmu.

A taky do Lisabonu, tam jsem chtěla hlavně já. Kvůli knížce, kterou jsem kdysi četla. Zrovna jsme si plánovali čtyřdenní pobyt v Amsterodamu, když nás zastihla zpráva o karanténě. Pohlédli jsme na s manželem na sebe a okamžitě se rozhodli: „Pojedeme na chalupu!

Budeme moct být na zahrádce a taky konečně opravit všechno, co jsme tak dlouho odkládali!“

Přivítali nás chladně

Přivítalo nás vymrzlé stavení. Na chalupě jsme nebyli hezkých pár měsíců! Možná i víc než půl roku… „No, utíká to, viď?“ konstatoval manžel s očima upřenýma na mokrý flek na stropě kuchyně. Ani já nehýřila nadšením.

Čekal mě velký úklid, na který jsem se vůbec netěšila! Jediné, co mi zvedlo náladu, bylo pomyšlení na sousedy. Moc jsem se na shledání s nimi těšila! Vezla jsem jim nějaké sladkosti pro vnoučata a taky spoustu ovoce.

Ve zdejším malém krámku bylo hroznové víno i mandarinky, nebo ananas, dost nedostatkové zboží. Další den odpoledne jsme se společně vydali k sousedům. Bylo to pár kroků a docela jsme se s manželem divili, že už za námi nepřišli oni.

Vždycky nás totiž po našem příjezdu běželi přivítat. Tentokrát to ale bylo jiné. „Co tady děláte? Proč nejste doma? To nevíte, že nás můžete nakazit?“ ozvalo se zpoza okna po dlouhém zvonění. Ani nevykoukli! Zůstali jsme stát u vrátek jako opaření.

Co je to za řeči? Proč bychom je zrovna my měli nakazit?

Do okna nám hodili kámen

Sousedka ale jako by slyšela naši němou otázku, hlasitě zakřičela: „No pořád někde rajzujete! Jeďte si do té svojí Evropy. My vás tady nechceme!“ Domů jsme šli jako zpráskaní psi. Takové přivítání jsme nečekali!

Večer, u té lahvinky určené sousedům, jsme se snažili jednání sousedů pochopit. „Měli jen strach!“ zastával se jich manžel, ale já tolik pochopení neměla. Připadal jsem si zrazená a ponížená. Vždyť bychom ani nešli dál. Jen bychom jim dali tašku mezi dveřmi!

Zrovna jsem vařila kávu, když se ozvala rána. Někdo nám hodil do okna kámen! Kdybych seděla u stolu, zřejmě by mě ten šutr trefil. Manžel přiběhnul a rozčílil se tak, že si musel sednout. Bylo mu zle od srdce. Já na nic nečekala.

Sbalila svých pár věcí a sedla za volant. „Jedem domů!“ zavelela jsem a manžel neprotestoval. Na chalupu už nepojedeme. Podali jsme inzerát a prodáme ji hned, jak to půjde! Sousedé nás zklamali. Vyštvali nás a to se nedá zapomenout.

Petra D. (59), Mladá Boleslav

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že se mi to stane. Vdala jsem se z lásky, opravdu z lásky. A pak jsem se zamilovala do jiného a zničilo mi to život. S Jirkou jsme se znali od střední. Brali jsme se velmi mladí. Postavili jsme společně za podpory našich rodin dům a vychovali dceru. Život plynul jako klidná řeka. Jenže časem jsem si začala všímat, že jsem někde ztratila samu sebe. Pracovala jsem ja
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
historyplus.cz
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
Alexandr II. rázuje po místnosti sem a tam. Dobře ví, že mu teče do bot. Řada neúspěšných válek zemi zcela zdecimovala. Dluhy navíc začínají být neúnosné. „Prodejte Aljašku,“ rozhodne nakonec, „stejně slouží jen jako výběh pro lední medvědy!“ V médiích Aljašku označují všelijak – jako velkou zamrzlou hroudu ledu, ledárnu či Sewardovu ledničku. Ve Spojených státech
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
enigmaplus.cz
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
Připadají vám hodinový strojek či baterie jako vymoženosti dnešní doby? Takzvaný počítač z Antikythéry objevil 17. března 1902 řecký archeolog Spiridon Spice (1859–1932) při prohledávání vraku římské
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
21stoleti.cz
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
Astronomové oznámili objev teprve třetího známého objektu, který k nám přilétl z jiného hvězdného systému. Tento návštěvník, nově označený jako 3I/ATLAS, byl poprvé spatřen teleskopem v Chile jako nez
Přivolejte si malé zázraky
nejsemsama.cz
Přivolejte si malé zázraky
Lidská přání a touhy se po tisíciletí příliš nemění a například snaha získat lásku a vysněného partnera je věčná. Malá domácí magie funguje, ať už si přejete svůj život obohatit čímkoli. Domácí magie je dnes často opomíjena kvůli exotičtějším způsobům čarování. A to je škoda. Kvůli tomu se zapomíná na malá kouzla, která znaly už
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
skutecnepribehy.cz
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala,
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
nasehvezdy.cz
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
Co se to děje s oblíbenou herečkou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě? Dana Morávková (53) vždy působila dojmem sebevědomé ženy, která by nesklouzla k malichernostem, jako je nesmyslné hladovění v t
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
epochaplus.cz
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
Stovky „městeček duchů“ jsou rozesety po Spojených státech jako památka na období zlaté horečky, ale žádné není tak známé a zachovalé jako Bodie. Toto kdysi největší a nejmodernější městečko v Kalifornii, plné zlata, peněz, hříchu a krve, prožilo jen tři roky slávy, než se propadlo do desítek let úpadku. Dnes, jako národní historická památka, vypadá,
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me