Většinou právě ve chvíli, kdy si člověk myslí, že se nemůže nic stát, vás pořádně zaskočí nečekaná situace. A nám světová epidemie převrátila všechno vzhůru nohama.
Koukám z okna a vidím zetě, že se vrací před dvorek v celkem dobré náladě. Tak snad, konečně přijde nějaká pozitivní zpráva. Však bychom ji všichni už moc potřebovali. Poslední dobou to všechno moc veselé nebylo. Už si jen stěží vzpomínám, kdy jsem se naposled od srdce pořádně zasmála. A že já jsem veselá kopa a směju se ráda. Tedy dříve tomu alespoň tak bylo.
Miloval můj smích
Se svým Vojtou jsme se seznámili už na střední škole. Pokukoval po mně nějakou dobu, než se osmělil, mě holku z nižšího ročníku, oslovit. Říkal, jak se mu líbí můj smích. Moc jsem mu tedy nevěřila, protože se směju dost hrozně. Hlasitě a bláznivě, jak říká moje kamarádka. Ale Vojtovi jsem se prostě líbila právě taková, jaká jsem byla. Začali jsme tedy spolu chodit a potom jsme se už nikdy neopustili.
Vymodlená dcera
Vdávala jsem se dost brzy, ale na svou jedinou dceru jsme čekali rovných deset let. O to ale větší jsme měli z ní radost a zahrnovali ji velkou láskou. Chtěli jsme pro ni vždy to nejlepší, i když peněz jsme neměli nikdy nazbyt. Ale dokázali jsme se uskrovnit, aby Libuška měla všechno, co si přála. Utáhli jsme i její vysokou.
Naše představy byly jiné
Když se Libuška zamilovala do o dvanáct let starší Alexe, nadšeni jsme s manželem opravdu moc nebyli. Představovali jsme si k ní nějakého pěkného hodného chlapce, jejího vrstevníka. Ale Líba si stála na svém, že Alexe miluje a že jí ten věkový rozdíl vůbec nevadí. Je pravda, že Alex vypadal dobře a působil slušným dojmem. A co bylo podstatné, vypadalo to, že naši Libušku skutečně miluje.
Dařilo se jim dobře
Nakonec se tedy vzali. Alex celkem slušně vydělával, jako zástupce jedné zahraniční firmy. Nějaký čas si s Libuškou užívali bezstarostný život, společných dovolených v exotické cizině. A pak se jim brzy po sobě narodily děti. Dva kouzelní vnoučci. Dcera byla šťastná a my s manželem jsme dospěli k závěru, že už se o ni bát nemusíme, že je v dobrých rukou a spokojená.
Přišel čas na plány
Od té doby, co nás dcera už finančně nijak nepotřebovala, jsme začali trochu víc šetřit. Blížil se nám totiž pomalu důchod a my jsme si snili o tom, co všechno v důchodu budeme podnikat. Plánů jsme měli spousta. Většinou nebyly zase tak moc finančně náročné, až na jeden. Chtěli jsme si udělat jednou v životě super dovolenou a splnit si svůj cestovatelský sen.
Do důchodu zvesela
Čas rychle běžel a najednou tu byl ten náš vysněný důchod. A tak jsme se rozhodli splnit si svůj sen, co nejdřív. Vydali jsme se tedy na průzkum po různých cestovních kancelářích. Náš cíl byl jasný, procestovat, co nejvíc to jde, jižní Ameriku. Především tedy Peru a Argentinu. Byl to náš životní sen. Nakonec se takový vhodný poznávací zájezd našel. Celý měsíc bychom cestovali po těch místech, o kterých jsme už tolik četli a slyšeli. To nešlo odmítnout. Nakonec ušetříno jsme na to měli.
Epidemie nás nevystrašila
Zaplatili jsme zálohu a zájezd si dali jako dárek pod stromeček. Od té chvíle jsme se už jenom těšili, jak letos uskutečníme svůj výlet. A pak přišla ta pandemie. Zpočátku nás to nijak moc neznervózňovalo. Dodržovali jsme všechny předpisy. Přestali jsme se jako rodina scházet s vnoučaty a zetěm. Dcera nám nosila nákup. My jsme si doma četli a přes internet zjišťovali další informace o zemích, kam jsme měli v létě odjet. Tehdy nás ještě vůbec nenapadlo, že bychom nikam odjet také nemuseli.
Jedna pohroma za druhou
Po několika týdnech karantény přišla první rána. Cestovní kancelář, se kterou jsme měli odjed na svou dovolenou snů, zkrachovala. Návrat naší zálohy na zájezd visel ve vzduchu, jak němý vykřičník. Aněž jsme si nad tím vůbec začali zoufat, přišla rána mnohem větší. Alex dostal výpověď. Jeho firma se dostala do úzkých a pobočku v naší zemi zrušila.
Úsporné kroky
Co teď? Dcera byla na mateřské s pětiletým a tříletým synem, zeť byl bez práce a společně žili v dost drahém pronájmu. Hned na začátku vztahu se dohodli, že nebudou kupovat byt, ale raději se budou čas od času stěhovat podle potřeby. Ta zrovna teď nastala. A my s Vojtou ani na chvíli nezaváhali. Náš byt sice není moc veliký, ale je náš. Dcera se tam proto s rodinou nastěhovala. A já s manželem jsme odjeli bydlet na naši malou chatičku.
A bude zase líp
Situace sice není nijak růžová. Naše úsporu, nejen na dovolenou, se postupně rozplývají při placení složenek a nákupů pro rodinu naší dcery. Však on nakonec Alex práci zase najde a bude líp. My už si asi znovu na cestu do Peru nenašetříme. Ale ještě to nevzdáváme. Jsme sice zase na začátku. Naštěstí jsme ale všichni zdraví a máme se rádi. A to je na tom všem to nejdůležitější. A třeba, jednou, zase všechno bude, jak má být.
Zita N. (64), Olomouc
