Vlastní sestře jsem svedla muže. Chybělo málo a jejich manželství skončilo. Koho by poté napadlo, že právě moje sestřička mi pomůže najít lásku?
Byla jsem ošklivé kačátko, které ale vyrostlo v krásnou labuť. Najednou mě každý kluk chtěl a zamiloval se až po uši. Moje duše ale měla k čisté bytosti daleko. S vnitřním sebeuspokojením jsem přebírala kluky kamarádkám, ničila dlouhodobé vztahy, s muži si pohrávala. Svých předností jsem neváhala využívat ani v případě své sestry Evy. Stalo se téměř pravidlem, že si přivedla domů kluka a než se otočila, já se s ním objímala a držela za ruku.
Přistihla nás v posteli
Jak čas šel, našla si Eva toho pravého. Nejspíš proto, že jí přály okolnosti. Já totiž narazila tehdy na žárlivce, který si mě dokázal ohlídat. Vdaly jsme se obě. V tu dobu si nejspíš sestra myslela, že se problém vyřešil a obě budeme žít spokojený rodinný život. Děti se mi narodily tři, každé s někým jiným. A tak se sestra zase dočkala. To její rodinné štěstí jsem nemohla unést. Nečekaný návrat domů z práce se pro Evu stal smutným probuzením. Načapala mě se svým manželem ve své vlastní posteli. Rozhodnutí bylo rychlé – rozvod. Sestra už nemohla manželovi věřit. Radovala jsem se, že budu mít jejího Tondu pro sebe. To jsem se ale spletla…
Zůstala jsem sama
Rozvod se vlekl a on po jedné z hádek s mou sestrou spolykal nějaké prášky, skončil v nemocnici a sestra ho vzala na milost. Od té chvíle se mi vyhýbá – i po patnácti letech odchází, když přijdu na návštěvu. Na svou příležitost jsem čekala marně. Dnes je tomu tak, že lidé mají mou sestru rádi a děti k ní pravidelně přijíždějí s vnuky o víkendech. Na svůj věk nevypadá a občas se za ní nějaký mužský ohlédne. A co víc? Manžel na ni žárlí, což dříve nedělal. Já jsem plná depresí a smutku. Zničily mě cigarety a alkohol. Děti mě opustily, založily si rodiny, a vnuci babičku nevyhledávají. Nikdy jsem si nedokázala udržet kvalitní vztah, a tak jsem zůstala sama – se svými vzpomínkami, myšlenkami a depresemi.
I já jsem našla lásku a štěstí
Před pěti lety dostala sestra nápad. Na oddělení v nemocnici, kde pracuje, ležel pán. Celý život byl zvyklý na velkou rodinu, měl hodně dětí a vnuků. Zemřela mu žena a on se cítil nešťastně. Evu napadlo seznámit ho se mnou. Když jsem ho uviděla, byl mi odpudivý. Byl ale tak příjemný a galantní, že jsem mu nedokázala říct pravdu do očí. Rozešli jsme se diplomaticky. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem sama sebe přistihla, že na toho Vaška před spaním myslím. Když mi druhý den zavolal, neprotestovala jsem a šla s ním na skleničku. Dnes jsme spolu už čtyři roky. A já mám konečně pocit, že jsem po jeho boku našla vnitřní klid a vyrovnanost.
Veronika D. (56), Liberec
