Stále jsem slýchala jen rozkazy, abych šetřila a neutrácela. Až malý vnouček mě přivedl na jednoduchou myšlenku. Budu lhát! Spoření pro mě bylo vždy samozřejmostí. Už coby malá holka jsem měla ne jednu, ale několik kasiček. Spořila jsem na dárky pro ostatní a také pro sebe na oblečení. Později, když jsem se vdala, jsem si zavedla systém obálek. Na jídlo, energie, dovolenou. Ke stáru mě ale tohle

Mít doma hospodského nebyl nikdy žádný med. Ráno spal a domů chodil pozdě v noci. Když začal hrát karty a prohrávat velké peníze, nezbylo mi, než začít hrát taky! Naše manželství bylo celkem dobré, nebýt manželovy vášně pro karban. Když si pronajal před lety malou hospůdku, musel mi slíbit, že karty se na stole nikdy neobjeví. Z počátku jsme ho dokonce chodila kontrolovat. Namátkové přepadovky se

Když jsem se rozvedla, zůstala jsem sama s dvouletým synem. Bylo to dost složité, řešila jsem finanční problémy a široko daleko nikdo, komu bych se svěřila nebo kdo by mě podržel. Změnilo se to až po roce, kdy jsem si našla práci a do mého života vstoupil nový muž – Adam. Pomáhal mi se synem i okolo domu, který mi naši odkázali. Nastěhoval se ke mně po šestiměsíční známosti a vše pak najednou

Dnes se staví zdravý životní styl na první místo. Ale já jsem k něčemu takovému z domova vedená nebyla. Spíš naopak. A tak to taky s námi dopadlo špatně. 
 Myslím, že jsem dobrá hospodyně. Moje maminka s babičkou mě už od dětství učily vařit a starat se o domácnost. Bavilo mě pracovat v kuchyni, péct, vařit a smažit. Taky mi to šlo a hodně dobře. Maminka mi vždycky říkala, že na své kuchyňské d

Nikdy jsem si na pozitivní myšlení moc nepotrpěla. Jsem založením realista. Po tom, co se mi stalo, jsem pochopila, že je lepší nemalovat si vzdušné zámky. 
 Už když jsem se vdávala, věděla jsem, že žádné manželství není procházka růžovým sadem. Hynka jsem měla ráda, rozuměli jsme si, ale i tak jsem počítala s tím, že nás čekají kromě těch lepších i horší chvíle. První léta v manželství byla př

Nadšená z prvního vnoučka jsem čekala, až se vrátí snacha z porodnice, připravená ji pomáhat. První dva dny byla ráda, pak už jsem jí prý lezla na nervy. Celé těhotenství strávila moje snacha střídavě ve vlastní posteli a v té nemocniční. Měla problémy donosit dítě. Byla jsem nadšením bez sebe. Mělo se mi narodit první vnouče. A nejspíš také poslední, protože Verunce doktoři další dítě zakázali.

Syn se připravoval na šermířské vystoupení. V žertu pozval večer u ohně padlé rytíře na medovinu. Duchové pozvání přijali. Můj syn je od svého dětství posedlý historií a šermem. Veškeré své volno a víkendy od jara do podzimu tráví na hradech, zámcích, starých tvrzích a bojištích, kde spolu s kamarády předvádí rekonstrukce dávných bitev. Jeho koníček jsem podporovala nejen já, ale celá rodina. Krá

Vždycky si rozuměly, proto jsem považovala za dobrý nápad, když budou i s rodinami bydlet u nás v našem rodinném domě. Netušila jsem, že to bude očistec. Už od dětství si obě naše holčičky rozuměly, nikdy jsem nezažila u nich takovou tu sesterskou rivalitu. Nejspíš to bylo dané i tím, že bydlely s námi v domě, který byl téměř na samotě. Ve škole sice kamarády měly, ale doma měly jen jedna druhou

Moje máma nevedla zrovna čítankový život. A když jí všichni chlapi utekli, propadla se do depresí a začala pít. To jsem chodila ještě na základní školu. Vidím to jako dneska: bylo jaro a na mámu šly zase deprese. Bylo mi třináct, těžko jsem si mohla vědět rady s depresivní matkou. Žili jsme v začarovaném kruhu. Máma stále nemohla najít toho pravého, ale statečně to zkoušela. Jenomže ono to selháv

Usnula jsem s cigaretou v ruce a byt začal hořet. Probudilo mě zvonění. Když jsem zvedla telefon, zaslechla jsem mrtvého dědečka. Když mě děti opustily, založily si rodiny a já zůstala sama, prožívala jsem těžké období, Manžel mě opustil, v práci jsem si nerozuměla s kolegy, a vnuky jsem vídala málo. Do toho všeho mi umřel pes, jediná bytost, kterou jsem měla. A tak jsem zůstala sama a nesla to t