Spořili jsme na pěknou chatku u rybníka, ale potom jsme se rozhodli pro něco potřebnějšího. Dceři jsme zaplatili nové zuby! Naše jediná dcera byla odjakživa smíšek. Když se nesmála, tak se alespoň usmívala. Už coby miminko téměř neplakala a později v pubertě se ani nezamračila. Na rozdíl od jejích vrstevníků, kteří se tvářili jako čerti! Vždycky, když si Evička přivedla nějaké kamarády, uvědomila

Milovala jsem noční relax ve vířivce, kterou jsem si pořídila k narozeninám. Neodradila mě zima ani déšť. Koupel ve tmě a naprostém tichu jsem si nemohla nechat odepřít! Byl to večer jako každý jiný. Přítel spal u televize a já se pomalu chystala do svojí milované vířivky. Byla docela drahá a já na ni dlouho šetřila. Nadělila jsem si ji jako dárek ke kulatinám, a nelitovala ani minutu. Půlnoční

V období letních prázdnin, ještě když jsme chodili na střední, jsme se s partou kamarádů rozhodli zažít trochu dobrodružství. Sebrali jsme spacáky, stany, oblečení a vyrazili na toulky po jižních Čechách. Vždy jsme si našli místo na přespání a druhý den pokračovali vlakem dál. Jednoho dne jsme se na své cestě dostali do vsi Kubova Huť, která je na prahu Boubínského pralesa. V místní hospůdce j

Dceřin manžel byl skvělý chlap. Jen kdyby nebyl tak spořivý. Kontroloval všechny výdaje a neutratil navíc ani korunu. Usmyslel si, že nejvíc se dá ušetřit za jídlo! Neviděla jsem na tom nic špatného, že dcera se zetěm bydlí u mě v domku. Také proč? O náklady jsme se spravedlivě podělili, a navíc mi mladí pomohli se zahradou i údržbou. Nehádali jsme se, i když na určité věci měl každý z nás rozdíl

Třicet let mi maturita nechyběla, ale potom jsem už bez ní nemohla být. Škola a učení se staly mojí noční můrou. Pomoct mi mohl jen učitel, ale ne zadarmo! Maturitní vysvědčení asi bylo podstatnější, než roky praxe, které jsem měla. Dostala jsem na vybranou. Buď nastoupím do školy, nebo mě přeřadí na méně placenou, a o to fyzicky náročnější práci! „Už tu školu nezvládnu,“ brečela jsem doma manžel

Stane se, že s někým žijeme dlouhou dobu a myslíme si, že o něm víme všechno. Pak se objeví podivná návštěva a dozvíme se hrozné věci. Vzala jsem si sice muže o dvanáct let staršího, ale dobře jsme si rozuměli. Měli jsme osmnáctiletou dceru, která nám dělala radost. Plánovali jsme sice i další dítě, ale kvůli mým zdravotním problémům jsme se toho přání museli nakonec vzdát. I tak jsem byla spok

Tak tohle se může stát jenom mě, pomyslela jsem si. Nedávala jsem v podzemní garáži pozor a omylem přejela muže, který zrovna vystupoval z auta. Netušila jsem, že je to můj nový šéf! Pospíchat se nevyplácí, říkal vždycky můj tatínek. Já zdvihla oči a dodala: „Práce kvapná málo platná.“ Potom jsme se oba rozesmáli. Zůstalo nám to dodnes a vždycky, když se vidíme, řekneme si právě toto pořekadlo. T

Vždycky jsem byla výrazný typ, tak trochu vyčuhující z davu. Vysoká, zrzavé vlasy. Povahově jsem za svým vzezřením nezaostávala. Kam jsem vešla, tam jsem poutala pozornost, a to zejména mužů. O ty jsem nikdy nouzi neměla. Jenže jak už to bývá, i když jsem mohla pomalu mít každého, na koho jsem ukázala prstem, jeden, na kterém mi opravdu záleželo, ten mi nebyl souzen. Jeho tajemnost mě přita

Nebylo ani divu, když jsem zaslechla, jak křičí na celé kolo. Už je to tady zase, pomyslela jsem si a doufala, že to opět neskončí fackou. On je Richard jinak v jádru hodný člověk, ale nesmí cítit, že se mu ubližuje nebo, že mu někdo něco přikazuje ani, že se někomu děje příkoří. Je to takový ombudsman pro sebe i druhé. „Toho ponižování jsem si v mládí užil dost,“ vysvětlil mi jednou, když jsem m

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem při pravidelném běhání v lesoparku byla napadena psem, který utekl svému majiteli z oplocené zahrady. Od té chvíle se psů děsím. Míjela jsem se známými běžci, ale i s maminkami, které zde byly s dětmi na procházce. Neznali jsme se, ale pohled očí, úsměv či milé pokývnutí nahrazovalo pozdrav. Mírně jsem vyklusávala, najednou jsem však pocítila náraz do boku a palč