Domů     Zeť mě nutil dojídat zbytky
Zeť mě nutil dojídat zbytky

Dceřin manžel byl skvělý chlap. Jen kdyby nebyl tak spořivý. Kontroloval všechny výdaje a neutratil navíc ani korunu. Usmyslel si, že nejvíc se dá ušetřit za jídlo!

Neviděla jsem na tom nic špatného, že dcera se zetěm bydlí u mě v domku. Také proč? O náklady jsme se spravedlivě podělili, a navíc mi mladí pomohli se zahradou i údržbou. Nehádali jsme se, i když na určité věci měl každý z nás rozdílný názor.

Třeba na finance. V těch jsem viděla náš největší problém.

Myslel jen na peníze

Ne, že by ze mě zeť tahal peníze. To ne. Dokonce si ode mě nechtěl ani půjčit. Prý že pořádek dělá přátele! Jednu ošklivou vlastnost ale přece jen měl. Pořád mluvil o úsporách a šetření. Šel mi s tím na nervy!

Stále řešil, jaké spořící konto založit, jak co sehnat lacině a kde je nějaká sleva. Byl horší než my staří! To přece o nás se říká, že kvůli slevičkám jezdíme přes celé město. No, u nás to bylo právě naopak. Já bych utrácela a on skrblil.

„Peníze se přece mají utrácet, od toho jsou!“ domlouvala jsem mu vždycky, když přišel s nějakým dalším nápadem na úsporu. A že jich měl hodně!

Na můj vkus víc, než bylo zdrávo…Jednou to byl spořič vody, kvůli kterému skoro nešla pustit voda z kohoutku, protože zarostl vodním kamenem. Jindy zase nějaká odměrka na těstoviny, podle které by musel člověk večeřet asi tak tři špagety.

Potom instaloval hadici do vany, že bude odvádět vodu do pračky. Zatrhnula jsem mu to. Kdo by chtěl prát ve vodě po zaprášeném chlapovi?

Obvinil mě z plýtvání

Lednici jsem směla otvírat jen jednou za hodinu, aby zbytečně nezteplala a v zimě stáhnul topení na osmnáct stupňů, abychom se otužovali! Jednou se na mě zeť díval u večeře nějak podezřele zkoumavě. Pozoroval mě jako nějaký dravec svoji oběť.

„Co máš zase za lubem, Honzíku? Připadám ti tlustá? Moc jím?“ zeptala jsem se ho ironicky. Měla jsem chuť se hádat. Dcera nic neříkala, nechala si od něho všechno líbit. Přitom ona vydělávala o dost víc než on, tak by si občas dupnout mohla!

Asi jsem ji špatně vychovala. Zeťák na mě ještě chvíli zíral a potom z něho vypadl jeho nejnovější nápad: „Ale mamko, ty nejíš moc, spíš naopak. Ty nedojídáš! Necháváš na talíři příliš moc zbytků! To není hospodárné! Musíš dojídat, to je jasné! Na jídle se dá uspořit spousta peněz!“

Trochu škodolibosti mu neuškodilo

Myslela jsem, že omdlím. Ta jeho samolibost už vážně přesáhla všechny meze. Tak on mi bude poroučet, kolik toho mám sníst? To má za všechno, co pro něho dělám? Nadechla jsem se, že ho pořádně seřvu, ale potom se na poslední chvíli ovládla.

Když je tak drzý, budu i já! „A víš, že máš Honzíčku pravdu? Ale budeme šetřit společně, abyste si mohli dopřát pořádnou dovolenou, co říkáš?“ Nezmohl se na nic víc, než na kývnutí. Příští večeře byla dle jeho přání úsporná. Chleba s margarínem a mrkev.

Bylo toho tak málo, že zbytky nenechal. A já také ne! A to i navzdory šunce, kterou jsem se nacpala tajně před večeří. Další den jsem podávala zeleninovou polévku. V malém talířku, aby se Honzík nepřejedl.

„Tak co, už jsi spokojený, jak dojídáme?“ ptala jsem se ho škodolibě snad každý den.

On hubnul a já tloustla

Šetření nám šlo k duhu. Já trochu přibrala, což při mojí hodně hubené postavě nebylo na škodu, a on zhubnul! Honza byl totiž mým úsporným menu tak znechucený, že občas večeři vynechal úplně.

Prý bude raději držet přerušovaný půst, než aby se na noc ládoval krupicovou kaší nebo topinkami! Já naoko vzorně všechno dojídala. Nikdo netušil, že večeřím dvakrát. Jednou tajně sama v kuchyni a podruhé před zraky svých nejbližších.

Za chvíli byl zeťák tak slabý, že už nevymýšlel ani žádné vychytávky. Jen seděl u televize a mlčel. Hrdost mu nedovolila přiznat, že tentokrát to s tím skrblením přehnal. „Mám pro tebe Honzíčku překvapení!“ Ševelila jsem.

Koupila jsem ti prasátko a za každou dojedenou večeři tam každý hodíme dvacetikorunu, ano?“ pohladila jsem toho chytrolína přátelsky po hlavě a položila před něho čerstvě upečený koláč. Bylo mi ho totiž i přes všechnu moji škodolibost trochu líto!

Konečně se mladí osamostatní

Honza ale opět jen kývnul a hladově se do té voňavé pochoutky zakousnul. Nenechal mi ani drobeček! V duchu jsme se smála. To má za to svoje spoření! Prasátko, které stále trůnilo na kuchyňském stole, bylo brzy téměř plné. A že mělo velké břicho!

Radovala jsem se z klidu, který mě čekal, až odjedou mladí na dovolenou. Užívala jsem si samoty a taky jídla, kterým jsem se mohla cpát do sytosti. „Mami, budeme se stěhovat. Do svého!

Doufám, že se nezlobíš…“ ptala se mě hned po příjezdu z dovolené opatrně dcera a já měla co dělat, abych hlasitě nevýskala radostí! Měla jsem už toho společného bydlení právě dost. Ona si moje mlčení vyložila po svém a po chvilce váhání mi vysvětlila:

„Víš, Honza už to hladovění nemohl vydržet. Chce, abych mu vařila jen já. Ty jsi prý moc spořivá!“

Milada, V., 59 let, Pohořany

Související články
20.6.2024
Doktoři mi říkali, že nikdy nebudu máma. O to větší radost jsem měla, když mi gynekolog pověděl, že jsem ve třetím měsíci těhotenství. Bylo červencové ráno a já po dlouhé těžké noci svírala vytoužené novorozeňátko. Zdravá holčička s dolíčky na tvářích. Slzy mi radostí stékaly z očí. Pět krásných let jsme si s dcerkou užívali. Měli jsme to, o čem jsme s mým manželem vždycky snili. Dávali jsme
17.6.2024
Vdávala jsem se před třiceti lety. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Já jsem se narodila v Praze ve vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu, na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí. Tam jsem také potkala Vlada, který chodil o dva ro
15.6.2024
Nikdy bych si nemyslela, že se rozhádáme kvůli něčemu, co se vlastně ani nebude týkat přímo nás. Už několik měsíců spolu nemluvíme. Naše rodina držela vždycky pospolu, nebylo nic, co by nás postavilo proti sobě. Prošla i hodně těžkou zkouškou, když zahynul dědeček během občanské války ve Španělsku a babička zůstala sama s pěti dětmi. Rodina se tehdy semkla a pomohla jí překonat těžké období. Ří
14.6.2024
Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu
11.6.2024
Moje dětství bylo příšerné. Nerada jsem chodila domů, nerada jsem zůstávala s kýmkoli z naší rodiny. Máma s tátou se neustále hádali a prali. Moje o šest let mladší sestra Jitka si vůči tomu vytvořila jakousi imunitu a neustále mě shazovala, protože já se s tím vyrovnat neuměla. Možná se tak chtěla rodičům hlavně zavděčit, protože jejich hněv na její hlavu potom tolik nedopadal a vše jsem odnáš
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr