Domů     Manžel zase ztropil skandál
Manžel zase ztropil skandál
6 minut čtení

Nebylo ani divu, když jsem zaslechla, jak křičí na celé kolo. Už je to tady zase, pomyslela jsem si a doufala, že to opět neskončí fackou.

On je Richard jinak v jádru hodný člověk, ale nesmí cítit, že se mu ubližuje nebo, že mu někdo něco přikazuje ani, že se někomu děje příkoří. Je to takový ombudsman pro sebe i druhé.

„Toho ponižování jsem si v mládí užil dost,“ vysvětlil mi jednou, když jsem mu zalepovala ránu na čele. Nic vážného, jen vyčistit pořádně kysličníkem a přilepit náplast. Na šití to určitě nebylo.

Tenkrát se pustil do kuchařky v hostinci, kde jsme se jen stavili na oběd. Ta paní nepřenesla přes srdce Richardův hlučný projev o guláši, který by ani prasata nejedla a kuchyni, která je určitě jeden velký chlív.

Mrskla po něm vázičkou s umělými fialkami, která na stole měla dokreslovat snad příjemnou atmosféru posezení. Když zasáhla Robertovo čelo pronesla památnou větu: „A teď si fňukej!“

Máme trable

Kdykoliv cítím, že to v manželovi bublá, snažím se výbuchu zabránit. On pak sice hudruje, že jim to měl přece vytmavit a pak na to za chvíli zapomene. Horší je, když jde vyřídit něco sám a nemá nikoho, kdo by ho zastavil.

Když se pak ozve křik, vím, že máme trable. Někdy to skončí jenom křikem, někdy dojde na nějakou tu ránu. A někdy na krev.

Tuhle jednomu vrchnímu, který nás chtěl natáhnout o tři stovky po docela mírném rozhovoru o tom, kdo se mýlí, nečekaně Robert vrazil dotyčnému takou facku, že tekla malinovka. Ostuda. Jenomže ten vrchní nechtěl volat policii, naštěstí, měl máslo na hlavě.

Hned má ostrá slova

Domlouvala jsem manželovi, že si připadám vždycky jako na válečném tažení. Netuším odkud přiletí nějaká střela, která mi utrhne hlavu. Ale on jenom pokrčil rameny. „Ty toho naděláš, občas vypěním, zlodějiny na nespravedlivost nestrpím!“ řekl rozhodně.

A já se musela s tím smířit. Richard ovšem na své konflikty rychle zapomene, zatímco já se tím dlouho trápím. On totiž z normálních argumentů rychle přejde k ostrým slovům, které by vyprovokovala i sochu a oheň je na střeše.

Dětem to nevadí

Jak tohle stvoření může být otcem dvou naprosto flegmatických dětí, to by stálo za výzkum. Asi je nakažlivější cholera než cholerik. I v proslulé divoké pubertě náš Jeník tátovy konflikty vždycky odzýval a Janička se jich vůbec nevšímala.

To vám je jedno jaký je táta poděs?“ durdila jsem se. Ozval se jenom Jeník. „Každý jsme nějakej,“ poznamenal a Janička jenom pokrčila rameny. A tím to pro ně bylo vyřízeno. Pravdou je, že většinu těch srážek naše děti nezažily.

Znají je jenom z řečí, které jsem pokaždé dělala. Jak jsem se snažila Richarda přimět, aby se zklidnil. Ale co jsem po nich vlastně chtěla? Aby tátu umravnily, když já to za ta léta, co jsme spolu, nedokázala?

A když si teď někdy postěžuji, jejich reakce jsou stejné. Žijí si svůj klidný život, ale návštěva chodí. I flegmatici rádi moji bublaninu. A já jim ráda podstrojuji, vždyť jsou to mé děti. A tu drobotinu, co s sebou přivádějí, miluji.

Jeník má dva kluky a Janička dvě holky. Tak si to moje děti rozdělily.

Nevinná otázka

Tuhle si tak povídám s Filípkem o jeho spolužácích. Jak s nimi vycházíš?“ zeptala jsem se. „Dobře,“ řekl vesele. „Jen někdy musím zasáhnout, když na mě něco zkoušejí. Nesnáším nespravedlnost a podlost, babi, víš?“ Něco mi zazvonilo v uších.

Desetiletý kluk mluví o podlosti, kde to sebral? A když slyším o nespravedlnosti z jeho úst, dost mi to něco připomíná. Ptala jsem se Jeníka, jestli Filípek náhodou nemá manýry svého dědy. „Normální kluk,“ usmál se syn. „Někdy se popere.

Už kvůli holkách, chápeš to? Tuhle po sousedovic klukovi hodil kus cihly. Chápeš to? Normálně mu rozsekl hlavu, ale už jsou zase kamarádi.“ Dívala jsem se na svého syna s údivem a on mé překvapení zaregistroval. Mám mu říct své pochybnosti?

Ale viděla jsem, že chápe. „Každý jsme nějakej,“ uzavřel debatu.

Mám obavy

Tak to přece jen přeskočilo z manžela na vnuka, ale třeba není všem dnů konec. Kluk z toho může přece také vyrůst. Jinak už teď dopředu lituji jeho ženu. Ta si teda zkusí. Však to dost dobře znám. Manžel jako nevybuchlá letecká mina.

Dříme kdesi ukrytá a pak do ní stačí rýpnout. Karambol je na světě. Ne, že bych si zase tak moc stěžovala, ale někdy je to s Richardem fakt o nervy. Já vždycky trnu, když Richard jde řešit spravedlnost. Jen pokaždé doufám, že to nedopadne jako v tom kempu.

Zase chtěl spravit svět

Krásné prostředí, voda tak akorát, někdy trochu na otužení, ale naše generace je už dost otužilá, tak si s tím umí poradit. Počasí se také vydařilo, tak proč si ho něčím kazit?

Jenže když správce kempu vyhlásil, že vodu máme používat každý druhý den, Ríšu vzal amok. „Platíme si? Platíme! Tak co nám mají co diktovat co smíme?!“ rozčiloval se. Marně jsem mu domlouvala, že přece není dost vody ve studni, že se můžeme koupat v řece.

Je přece sucho, měl by pochopit, že vodu potřebují v restauraci a v kuchyni. Schválně jsem použila slůvko „měl“, protože při „musí“ by okamžitě vypěnil. Jenomže Richard už chystal válečnou výpravu za spravedlností.

Narazil

Moje „Nechoď nikam!“ už neslyšel. Vyrazil na zteč. Vyběhla jsem za ním, ale moje volání bylo marné. Už jeho výkřik „Který magor tu to řídí?!“ nebyl zrovna nejdiplomatičtější vstup do diskuse k vyjasnění situace.

Odkudsi se vynořila statná paní Mirka, která umí skvěle vařit. „Syn tu není, ale můžeme to vyřídit spolu!“ dala ruce v bok a ještě si dupla. „Doporučuji ústup a slušné chování!“ dodala. „Já jsem host, já jsem pán!“ křikl Richard vzdorovitě.

„Žádná pitomá ženská mě nezastaví!“ „A vo co, že?!“ kontrovala Mirka. A vlepila manželovi facku. „To máš za tu pitomou ženskou!“ dodala. A ubalila další Richardovi i na druhou tvář. Stál tam překvapeně a nezmohl se na slovo.

Kolem už bylo pár lidí, kteří dychtili být svědky něčeho, co by jim zpestřilo denní program. Paní Mirka se rozhlédla kolem a přísně se podívala na ty čumily. Někteří raději o krok ustoupili. „Tak teď máme jasno a zbytek můžeme probrat u piva,“ ukázala k výčepu.

Richard šel za ní jako beránek. A já si říkala v duchu: „A teď si fňukej!“ V tom kempu jsme strávili ještě báječný víkend. Richard a paní Mirce omluvil a ona nás pozvala na společnou grilovačku. Když jsme se loučili, byla Mirka samý úsměv.

„On je to milý chlap, jen potřebuje občas srovnat,“ šeptala mi na rozloučenou. Do toho kempu se ještě vrátíme příští rok.

Ludmila L. (64), Lanškroun

Související články
4 minuty čtení
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere radost z dětství mému vnukovi Kubovi. Je mu pě
2 minuty čtení
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor. Je to milá, hezká
2 minuty čtení
Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli tomu jsem promarnila své životní šan
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
2 minuty čtení
Je to pech, když mužem vašich snů je švagr. Byla bych mu mnohem lepší ženou, než moje sestra. Nezasloužila si ho. Musel zjistit, jaká doopravdy je. Už na začátku puberty se vztah mezi mnou a starší sestrou Jindrou zhoršil. Jindra byla vždycky lepší než já. Kráčela jsem v jejím stínu a byla ve všem ta druhá. Dokud jsme byly malé, tak jsem to moc nevnímala, byla ke mně hodná a se vším mi pomáhala
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé