Manžel mi předhazuje denně, že jsem neskutečná drbna a tu mou chorobnou povídavost odnáší on i naše děti. Jsou pak prý lidem pro smích! Ráda si s lidmi povídám. Můj muž je z toho nešťastný a dokonce mi řekl, že bych se s tím měla léčit. Nejenže prý kolem sebe trousím drby o všech lidech z vesnice, ale svěřuji se s intimnostmi z našeho života. A on je pak všem pro smích. S Vencou jsme svoji už dva

Jsem nešťastná z přístupu mojí vnučky Moniky k budoucnosti. Za chvíli bude maturovat, ale nemá plán jít na vysokou, ani si najít práci. Dcera vychovává Moniku spolu s přítelem, s jejím otcem se rozvedla, když byla ještě malá. Monika oslavila loni osmnáctiny a letos ji čeká maturita na gymnáziu. Je průměrná studentka, její velkou vášní byl vždycky pohyb. Jako malá chodila na gymnastiku, pak se ve

Do našeho konzumu chodil nakupovat jeden takový pán. Líbil se mi, potají jsem ho pozorovala, ale to bylo vše. Abych řekla pravdu, je mi líto každého, kdo nepoznal osudovou lásku. Přála bych ji všem dobrým lidem. Jsem přesvědčena o tom, že každý si svou spřízněnou duši nakonec najde. Ale vyžaduje to čas, víru a trpělivost. Mimochodem, já už jsem také málem rezignovala. Proto radím: Nikdy to nevzdá

Váha se mu zvyšovala snad každým dnem. Cpal se bonbóny, čokoládou a dortíky. Na zeleninu a ovoce neměl chuť. Manžel nejedl nic jiného, než sladkosti. Potřeboval radikální léčbu! Z manžela jsem v posledních týdnech viděla jen záda, protože měl hlavu stále v ledničce. Každý týden o něco přibral. Nejdřív jsem mu jeho novou vášeň pro sladké tolerovala. On musel mít vždycky něco extra! Kdysi skákal na

Jak žít s tím, že jste zavinili smrt svého dítěte? Dá se na to zapomenout, jde si to odpustit? Nebo s tím každý den vstáváte i usínáte? Já tedy ano. Vzpomínky jsou i po třiceti letech stále živé a hrozně bolestivé. Sedím v obejváku na pohovce a už snad po milionté prohlížím stará alba. Je na nich Hanička, moje milovaná dcera. Sedí v kytičkovaných šatičkách tátovi na klíně a před ní na stole sto

Vždy jsem odsuzovala lidi, kteří něco takového udělali. Bohužel musím přiznat, že jsem úplně stejná jako oni. Cítím se hrozně provinile, ale jinak o nešlo. Maminka se na mě dívá úplně vyhaslým pohledem. Vůbec nedokážu poznat, jestli vlastně ví, kdo na ni mluví. Jestli vůbec vnímá to, co jí říkám. Ještě před pár týdny se byla ochotna se mnou hádat o každé slovíčko. Křičet na mě a dost nevybíravě m

Synova manželka se hned po porodu prvního syna změnila k nepoznání. Zavrhla elektřinu, prášky na praní i jídlo z obchodu. Co si nevypěstuje, nesní! A ostatní také ne. O očkování nechtěla ani slyšet a o jednorázových plenách už vůbec ne. Největším technickým výdobytkem se stalo mýdlo s jelenem na vyvařování plenek. Ani ty ale nebyly nové. Snacha nastříhala nějaké hadry z kontejneru. Prý aby šetřil

Užívala jsem antibiotika až příliš často, a to se mi vymstilo. Už nezabírala. Nezbylo mi tak nic jiného, než vyzkoušet praktiky mé babičky. Nikdy jsem na babské rady a kouzelnou moc bylinek nevěřila. A nejspíš proto jsem se měla dostat do situace, kdy mi nezbylo nic jiného, než si tyto léčebné metody vyzkoušet na vlastní kůži. Týden na vesnici Krátce po svých sedmatřicátých narozeninách

Spoustu let jsme se manželem těšili, až jednoho dne koupíme chalupu a odstěhujeme se na venkov. Když jsme si konečně splnili svůj sen, stal se pro nás hroznou noční můrou. Kvůli podivným sousedům dostal můj manžel infarkt a já skončila na psychiatrii. Já a můj manžel Jirka jsme si už dávno vysnili chalupu na venkově. Když děti vylétly z hnízda a my odešli do důchodu, prodali jsme náš městský byt,

Vnoučata jsem hlídala každý den, přestože s nimi byla snacha doma. Zamčené dveře její ložnice a podivné zvuky mě nenechaly na pochybách. Určitě měla milence! Být hlídací babičkou pro mě byla ta nejlepší zábava. Procházka, nějaký ten malý nákup a potom už jen zábava na mojí malé zahrádce. Každý den v osm ráno jsem si svoje dva vnoučky vyzvedla a vrátila je kolem třetí. Občas jsem snachu zahlédla j