Domů     Ve hvězdách stálo psáno, že na lásku budu čekat dlouho
Ve hvězdách stálo psáno, že na lásku budu čekat dlouho
7 minut čtení

Do našeho konzumu chodil nakupovat jeden takový pán. Líbil se mi, potají jsem ho pozorovala, ale to bylo vše.

Abych řekla pravdu, je mi líto každého, kdo nepoznal osudovou lásku. Přála bych ji všem dobrým lidem. Jsem přesvědčena o tom, že každý si svou spřízněnou duši nakonec najde. Ale vyžaduje to čas, víru a trpělivost. Mimochodem, já už jsem také málem rezignovala.

Proto radím: Nikdy to nevzdávejte. Co je psáno ve hvězdách, to se stane. A hvězdy jsou velkorysé. Důkazem budiž můj příběh. Ještě v devětačtyřiceti letech jsem byla sama. Táta před časem umřel, mámu jsem nikdy nepoznala a s muži jsem to, jak se říká, neuměla.

Zůstala jsem na ocet a vše nasvědčovalo tomu, že samota bude mým údělem. Děkovala jsem bohu, že bydlím v bytovce a nikoli v rodinném domku. Většina obyvatel naší vesničky žila v domečcích, kde bylo třeba neustále něco opravovat. A to bez chlapa nejde.

Byla jsem tudíž radostí bez sebe, že mám malý útulný byt, kde stačí jednou za čas uklidit, zalít květiny, vyleštit nábytek a vyluxovat. Protože opravit střechu anebo fasádu, to bych doopravdy nezvládla.

Záhadně se usmíval

Do práce jezdím vlakem, trať lemuje řeka. Jezdím jen dvě stanice, do konzumu, kde už celé roky prodávám. Někdo by mohl říci, že je to úmorný stereotyp, ale mám to tady ráda. Líbí se mi, jak se cesta z nádraží do konzumu mění s každým ročním obdobím.

Na podzim je posypaná barevným listím, v zimě se stříbrně leskne. Moje nejlepší kamarádka, která bydlí ve městě, tvrdí, že by na mém místě umřela nudou. To nechápu. Zdejší klid miluji. A znám tu všechny starousedlíky i kdejakého psa. Konzum je na návsi.

Míjím rybník s lekníny, kostel, autobusovou zastávku, a už tu máme “moji” prodejničku. A moje malé tajemství. Je to muž, přirozeně. Chodil sem nakupovat jeden takový pán. Neobyčejně stydlivý, tím se lišil od jiných zákazníků.

Zdejší dámy na sebe prozradí během několika minut všechno: co bylo k večeři, co budou vařit k obědu, kvůli čemu se pohádaly s manželem a jakou přinesl vnuk poznámku v žákovské knížce. Zatímco tenhle pán o sobě neprozradil nic. Jen se záhadně usmíval.

Byl tak nesmělý

Pan Stydlivý. Tak jsem si ho pojmenovala. Vysoký, štíhlý, s několikadenním šedivým strništěm na tváři. Tmavé vlasy prokvetlé stříbrem. Interesantní chlapík. O deset až patnáct let starší než jsem já. Oblékal se tak, jak se mi to odjakživa u mužů líbilo.

V zimě nosil tříčtvrteční tmavý kabát a bílou šálu, to pak připomínal básníka anebo malíře. Nikdy neudělal nic, co by mi zavdalo sebemenší příčinu domnívat se, že na mě někdy myslí.

Že ve mně vidí něco víc než obyčejnou stárnoucí ženu, která mu u pokladny prodává deset housek, jedno mléko, dvě piva, pomeranče a játrovou paštiku. Ale byly chvíle, kdy jsem na jeho tváři zachytila úsměv.

Anebo jsem ho přistihla, že se na mě dívá o vteřinu anebo dvě déle, než se sluší a patří. Byl asi chronicky nesmělý a já také zrovna nejsem ztělesněná smělost. Naděje, že náš vztah pokročí dále než k onomu: prodavačka-zákazník, byla menší než malá.

Jako školačka

Myslela jsem na něho často, někdy i před spaním. Bývala bych si to ráda zakázala, protože jsem si připadala jako školačka, která tajně miluje učitele.

Tvrdila jsem sama sobě, že na tohle už jsem stará, že jiné ženy v mém věku už se pomalu těší na vnoučata, zatímco já sním o muži, kterého potkávám. Jako by mi bylo třináct! Co horšího, občas, vlastně dost často, jsem se přistihla při absurdních činnostech.

V konzumu jsem vždycky nosila pracovní plášť, je to praktičtější, uchráníte si tak vlastní oblečení. Najednou jsem zastihla sebe samu, jak po prodejně pluji v nejlepších šatech a ještě chůzí, jako bych byla modelka na přehlídce.

V té chvíli jsem se za sebe hluboce styděla. Kolik je ti let, Ájo, ptala jsem se v duchu. Ájo mi říkával v lepších časech táta. I on se obával, že až zavře oči, budu opuštěná. Což se stalo.

Kdysi, ve slabé chvilce, mi řekl, že si přál, abych byla podobná mámě, která měla medové vlasy a oříškové oči, ale zemřela, když jsem se narodila. Znám ji jen z fotografií. Jenomže jsem celý táta:

větší nos, vlasy jako hřebíky, postava, řekněme, trochu zavalitější. Táta ovšem tvrdil, že mám zas na druhou stranu pěkné modré oči a hezký úsměv. Proč si toho kromě něho nikdo nevšiml?

Tajná láska

Vždy jsem se dívala, jak chodí po prodejně, zamyšleně pozoruje regály. Někdy se naše oči setkaly, v takovém případě jsem se začervenala a on se plaše pousmál, což mu slušelo snad nejvíc ze všeho. Pak jsme oba bleskurychle očima uhnuli.

Ale abych nechodila kolem horké kaše: v relativně pokročilém věku jsem se potají zamilovala do neznámého muže, který si u mne kupoval rohlíky, salám a pivo. Informovat se na něj nebylo jednoduché.

Místní drbny by zbystřily, kdybych se příliš nápadně ptala na zákazníka. Opatrným zkoumáním jsem zjistila, že tajemný neznámý tu zdědil domek po rodičích a záhy se sem přestěhoval. Bydlí poblíž trati, je zručný, domek si pomalu opravuje.

A zahrádka jak mu prý vzkvétá. Udělal nový plaňkový plot, vysadil stromky, pěstuje zeleninu a dokonce i růže. Čím se živí? Žádná z žen ochotných poskytovat informace to nevěděla přesně. Jen se dohadovaly.

Jedna mínila, že je to pohádkový boháč, který žije z úspor. Jiná verze pravila, že se jedná o spisovatele, jenž má ve vesničce klid k práci.

Přece jen promluvil

Domnívala jsem se, že na hledání partnera jsem už rezignovala, a pak jsem se najednou přistihla u kadeřnice. Poradila mi blond přeliv.

A tak se jednoho dne v takový zamračený deštivý podvečer domů do bytovky vlakem vracela blondýnka v novém kabátě a nových šatech sahajících jen nad kolena.

Ručička váhy se ten večer zastavila na docela sympatickém čísle, dokazujícím, že jsem přestala jíst pečivo, čokolády a přílohy, i když mi tyhle věci chutnaly. Přesto přese všechno jsem nevěřila v to, že se někdy dáme do řeči.

Sem tam úsměv nebo letmý pohled do očí, to bylo vše, v co jsem mohla doufat. Ale pak se to stalo. Tak tedy za prvé: Opravdu na mě promluvil! Pamatuji si to, jako by se to stalo dnes.

Bylo předjaří, zachmuřený čas, z olověné oblohy pršelo a sněžilo zároveň, v konzumu byla podlaha špinavá až strach. Při placení na mě pohlédl, v očích měl jiskřičky, a povídá: “Počasíčko, což?” Vytřeštila jsem oči a mince mi vypadly z dlaně. Ohromeně jsem přikývla.

Statečný zachránce

A další neuvěřitelná událost? Ta obsahovala až tragikomický podtext. Pyramida konzerv vepřového ve vlastní šťávě se neočekávaně řítila k zemi jako domek z karet, dvě mě zasáhly, jedna z nich do hlavy. Cítila jsem, že mi teče krev.

A tu se odněkud vynořil statečný zachránce, který nejenže promluvil, zeptal se: “Jste v pořádku?” ale dokonce se mě i dotkl. Vytáhl papírový kapesník a otřel mi krvácející čelo.

Podívala jsem se vzhůru, nikoli do míst, kde stály neposlušné konzervy, ale daleko výš. Poděkovala jsem bohu za to, že nehodu nastrojil. Konečně jsme se dali do řeči. Petr je malíř.

Malování ho tak docela neuživí, ale rodině vrátili nějaký majetek, a tak rozhodně nestrádá. O růže a zeleninu v domku u trati se teď starám já. S láskou. Stejně jako o něho.

Alena (52), Přerov

Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé