Domů     Ve hvězdách stálo psáno, že na lásku budu čekat dlouho
Ve hvězdách stálo psáno, že na lásku budu čekat dlouho
7 minut čtení

Do našeho konzumu chodil nakupovat jeden takový pán. Líbil se mi, potají jsem ho pozorovala, ale to bylo vše.

Abych řekla pravdu, je mi líto každého, kdo nepoznal osudovou lásku. Přála bych ji všem dobrým lidem. Jsem přesvědčena o tom, že každý si svou spřízněnou duši nakonec najde. Ale vyžaduje to čas, víru a trpělivost. Mimochodem, já už jsem také málem rezignovala.

Proto radím: Nikdy to nevzdávejte. Co je psáno ve hvězdách, to se stane. A hvězdy jsou velkorysé. Důkazem budiž můj příběh. Ještě v devětačtyřiceti letech jsem byla sama. Táta před časem umřel, mámu jsem nikdy nepoznala a s muži jsem to, jak se říká, neuměla.

Zůstala jsem na ocet a vše nasvědčovalo tomu, že samota bude mým údělem. Děkovala jsem bohu, že bydlím v bytovce a nikoli v rodinném domku. Většina obyvatel naší vesničky žila v domečcích, kde bylo třeba neustále něco opravovat. A to bez chlapa nejde.

Byla jsem tudíž radostí bez sebe, že mám malý útulný byt, kde stačí jednou za čas uklidit, zalít květiny, vyleštit nábytek a vyluxovat. Protože opravit střechu anebo fasádu, to bych doopravdy nezvládla.

Záhadně se usmíval

Do práce jezdím vlakem, trať lemuje řeka. Jezdím jen dvě stanice, do konzumu, kde už celé roky prodávám. Někdo by mohl říci, že je to úmorný stereotyp, ale mám to tady ráda. Líbí se mi, jak se cesta z nádraží do konzumu mění s každým ročním obdobím.

Na podzim je posypaná barevným listím, v zimě se stříbrně leskne. Moje nejlepší kamarádka, která bydlí ve městě, tvrdí, že by na mém místě umřela nudou. To nechápu. Zdejší klid miluji. A znám tu všechny starousedlíky i kdejakého psa. Konzum je na návsi.

Míjím rybník s lekníny, kostel, autobusovou zastávku, a už tu máme “moji” prodejničku. A moje malé tajemství. Je to muž, přirozeně. Chodil sem nakupovat jeden takový pán. Neobyčejně stydlivý, tím se lišil od jiných zákazníků.

Zdejší dámy na sebe prozradí během několika minut všechno: co bylo k večeři, co budou vařit k obědu, kvůli čemu se pohádaly s manželem a jakou přinesl vnuk poznámku v žákovské knížce. Zatímco tenhle pán o sobě neprozradil nic. Jen se záhadně usmíval.

Byl tak nesmělý

Pan Stydlivý. Tak jsem si ho pojmenovala. Vysoký, štíhlý, s několikadenním šedivým strništěm na tváři. Tmavé vlasy prokvetlé stříbrem. Interesantní chlapík. O deset až patnáct let starší než jsem já. Oblékal se tak, jak se mi to odjakživa u mužů líbilo.

V zimě nosil tříčtvrteční tmavý kabát a bílou šálu, to pak připomínal básníka anebo malíře. Nikdy neudělal nic, co by mi zavdalo sebemenší příčinu domnívat se, že na mě někdy myslí.

Že ve mně vidí něco víc než obyčejnou stárnoucí ženu, která mu u pokladny prodává deset housek, jedno mléko, dvě piva, pomeranče a játrovou paštiku. Ale byly chvíle, kdy jsem na jeho tváři zachytila úsměv.

Anebo jsem ho přistihla, že se na mě dívá o vteřinu anebo dvě déle, než se sluší a patří. Byl asi chronicky nesmělý a já také zrovna nejsem ztělesněná smělost. Naděje, že náš vztah pokročí dále než k onomu: prodavačka-zákazník, byla menší než malá.

Jako školačka

Myslela jsem na něho často, někdy i před spaním. Bývala bych si to ráda zakázala, protože jsem si připadala jako školačka, která tajně miluje učitele.

Tvrdila jsem sama sobě, že na tohle už jsem stará, že jiné ženy v mém věku už se pomalu těší na vnoučata, zatímco já sním o muži, kterého potkávám. Jako by mi bylo třináct! Co horšího, občas, vlastně dost často, jsem se přistihla při absurdních činnostech.

V konzumu jsem vždycky nosila pracovní plášť, je to praktičtější, uchráníte si tak vlastní oblečení. Najednou jsem zastihla sebe samu, jak po prodejně pluji v nejlepších šatech a ještě chůzí, jako bych byla modelka na přehlídce.

V té chvíli jsem se za sebe hluboce styděla. Kolik je ti let, Ájo, ptala jsem se v duchu. Ájo mi říkával v lepších časech táta. I on se obával, že až zavře oči, budu opuštěná. Což se stalo.

Kdysi, ve slabé chvilce, mi řekl, že si přál, abych byla podobná mámě, která měla medové vlasy a oříškové oči, ale zemřela, když jsem se narodila. Znám ji jen z fotografií. Jenomže jsem celý táta:

větší nos, vlasy jako hřebíky, postava, řekněme, trochu zavalitější. Táta ovšem tvrdil, že mám zas na druhou stranu pěkné modré oči a hezký úsměv. Proč si toho kromě něho nikdo nevšiml?

Tajná láska

Vždy jsem se dívala, jak chodí po prodejně, zamyšleně pozoruje regály. Někdy se naše oči setkaly, v takovém případě jsem se začervenala a on se plaše pousmál, což mu slušelo snad nejvíc ze všeho. Pak jsme oba bleskurychle očima uhnuli.

Ale abych nechodila kolem horké kaše: v relativně pokročilém věku jsem se potají zamilovala do neznámého muže, který si u mne kupoval rohlíky, salám a pivo. Informovat se na něj nebylo jednoduché.

Místní drbny by zbystřily, kdybych se příliš nápadně ptala na zákazníka. Opatrným zkoumáním jsem zjistila, že tajemný neznámý tu zdědil domek po rodičích a záhy se sem přestěhoval. Bydlí poblíž trati, je zručný, domek si pomalu opravuje.

A zahrádka jak mu prý vzkvétá. Udělal nový plaňkový plot, vysadil stromky, pěstuje zeleninu a dokonce i růže. Čím se živí? Žádná z žen ochotných poskytovat informace to nevěděla přesně. Jen se dohadovaly.

Jedna mínila, že je to pohádkový boháč, který žije z úspor. Jiná verze pravila, že se jedná o spisovatele, jenž má ve vesničce klid k práci.

Přece jen promluvil

Domnívala jsem se, že na hledání partnera jsem už rezignovala, a pak jsem se najednou přistihla u kadeřnice. Poradila mi blond přeliv.

A tak se jednoho dne v takový zamračený deštivý podvečer domů do bytovky vlakem vracela blondýnka v novém kabátě a nových šatech sahajících jen nad kolena.

Ručička váhy se ten večer zastavila na docela sympatickém čísle, dokazujícím, že jsem přestala jíst pečivo, čokolády a přílohy, i když mi tyhle věci chutnaly. Přesto přese všechno jsem nevěřila v to, že se někdy dáme do řeči.

Sem tam úsměv nebo letmý pohled do očí, to bylo vše, v co jsem mohla doufat. Ale pak se to stalo. Tak tedy za prvé: Opravdu na mě promluvil! Pamatuji si to, jako by se to stalo dnes.

Bylo předjaří, zachmuřený čas, z olověné oblohy pršelo a sněžilo zároveň, v konzumu byla podlaha špinavá až strach. Při placení na mě pohlédl, v očích měl jiskřičky, a povídá: “Počasíčko, což?” Vytřeštila jsem oči a mince mi vypadly z dlaně. Ohromeně jsem přikývla.

Statečný zachránce

A další neuvěřitelná událost? Ta obsahovala až tragikomický podtext. Pyramida konzerv vepřového ve vlastní šťávě se neočekávaně řítila k zemi jako domek z karet, dvě mě zasáhly, jedna z nich do hlavy. Cítila jsem, že mi teče krev.

A tu se odněkud vynořil statečný zachránce, který nejenže promluvil, zeptal se: “Jste v pořádku?” ale dokonce se mě i dotkl. Vytáhl papírový kapesník a otřel mi krvácející čelo.

Podívala jsem se vzhůru, nikoli do míst, kde stály neposlušné konzervy, ale daleko výš. Poděkovala jsem bohu za to, že nehodu nastrojil. Konečně jsme se dali do řeči. Petr je malíř.

Malování ho tak docela neuživí, ale rodině vrátili nějaký majetek, a tak rozhodně nestrádá. O růže a zeleninu v domku u trati se teď starám já. S láskou. Stejně jako o něho.

Alena (52), Přerov

Související články
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
4 minuty čtení
Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé
5 minut čtení
Když se ohlížím za svým životem, jsem na sebe hrdá, jak jsem se vyrovnala s drsnou událostí, která mě zastihla v mládí. Na rozdíl od některých svých kamarádek a spolužaček jsem o sobě jako mladá nikdy neměla velké pochybnosti. Věděla jsem, že nevypadám špatně a klukům i mužům se líbím. Byla jsem přátelská, celkem zábavná a zajímala jsem se o hodně věcí a rozhodně jsem si nepřipadala hloupá.
3 minuty čtení
Měla jsem pracovitého manžela, dvě hodné děti, přesto jsem spokojená nebyla. Láska se už dávno vytratila, a rozvodu jsem se bála. Jako každá holka v mém věku jsem i já ve svých sedmnácti chodila do tanečních. Tam jsem potkala Tomáše, který byl starší. Moc jsme si rozuměli. Vyprávěli jsme si příhody ze školy a povídali si o svých snech a životních přáních. Já jsem byla jedináček, pocházela jsem
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
21stoleti.cz
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
Houby lysohlávky se řadí mezi pravé halucinogeny, neboť ovlivňují smyslové vnímáni i prožívání reality, a to díky obsahu účinné látky zvané psilocybin. Její použití u pacientů s rakovinou, kteří trpí
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
epochaplus.cz
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
Starý poutník putoval krajem, když najednou spatřil spoustu lidí, kteří cosi kutili na skále. „Co to děláte?“ zeptal se jich. „Budujeme hrad,“ zazněla odpověď. Muž v šoku kroutil hlavou. „To spíš z mojí poutnické holi vyroste strom, než by se vám podařilo na té holé skále něco takového postavit,“ prohlásil a na důkaz zapíchl svoji starou sukovici
Už to nejsem já
skutecnepribehy.cz
Už to nejsem já
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili,
Rezidence ve stylu glamour
rezidenceonline.cz
Rezidence ve stylu glamour
Inspirující myšlenkou designérky, která navrhla podobu interiéru luxusní rezidenční vily, bylo vytvořit neobvyklý okouzlující obytný prostor, připomínající elitní paláce prvorepublikových továrníků. Johana Picková i při samotné realizaci věnovala pozornost především detailům s velkým důrazem na dokonalé zpracování každého architektonického prvku. Pod jejím dohledem tak velmi rychle vzniklo dvoupatrové aranžmá plné rafinované elegance, jež svou sofistikovaností
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
nasehvezdy.cz
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
Obdivovatelé i přátelé Terezy Brodské (57) jsou v šoku z jejího rozhodnutí. Herečka totiž nedávno oznámila, že hodlá zcela zmizet ze sociálních sítí. Údajně ji k tomu přiměl fakt, že není úplně ne
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Kouzla letního slunovratu
nejsemsama.cz
Kouzla letního slunovratu
Letní slunovrat, kdy 21. června je den stejně dlouhý jako noc, je tím nejlepším časem pro kouzelné rituály. Pokud chcete v tento magický čas čarovat, vyzkoušejte rituály s ohněm i bylinkami. Oslavte sílu slunce a přivolejte si pomocí magie obdobně silné štěstí. Slunovrat je příležitost k novým začátkům, k napojení na přírodu a k úžasné letní magii. Vyzkoušejte některý z rituálů a dopřejte si tento magický
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí  se někdy Spravedliví soudci?
enigmaplus.cz
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí se někdy Spravedliví soudci?
Ačkoli druhá část našeho titulku vypadá jako povzdech nad stavem belgické justice, ve skutečnosti se týká krádeže části takzvaného Gentského oltáře. Ani po devadesáti letech není tento kriminální čin
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a