Obvyklá nedělní vycházka skončila adrenalinovým zážitkem a splněným snem. S manželem jsme si naprosto nečekaně skočili padákem! To zase bude nuda, přemítala jsem, když manžel vyžadoval každodenní několikakilometrovou vycházku. „Dělej, máme před sebou patnáct kilometrů!“ napomínal mě. Došli jsme asi do poloviny cesty, když mě napadlo zajít se podívat na místní malé letiště. Chvíli jsme obdivovali

Nebyla to vůbec žádná radost, zdědit milion. Všichni něco potřebovali a žádali, abychom jim dali přednost před ostatními. Rozhodli jsme se peníze investovat. Koupili jsme si útulek! Žili jsme si s manželem spokojeně. Naše dvě dcery nás obdařily pěti vnoučaty a dělaly nám jen samou radost. I s jejich manžely jsme byli spokojení, i když nějaká ta výhrada by se našla. Luděk byl dle našeho mínění pří

Hlučný kohout mě svým kokrháním budil časně ráno každý den. Přemýšlela jsem, co si počít a jak se ho zbavit. Tolik let jsem se těšila, že si v důchodu přispím. Že si pěkně poležím, přečtu pár stránek detektivky a třeba si budu hovět až do oběda! Proč ne, vždyť jsem nikam nepospíchala! Manžel byl můj opak. Učiněné ranní ptáče! Ale nechával mě na pokoji. Uvařil si kafíčko a namazal včerejší rohlík.

Za své manželství jsem velice vděčná. Bohužel to samé nemohu říct o vztahu mé jediné dcery. Toho chlapa nám byl čert dlužen. Bára už má zase oči rudé od pláče. A přestože, mi tvrdí, že se nic neděje. Mně ani manželovi nemusí nic vykládat. Moc dobře víme, jak se trápí. Nechce nás tím zatěžovat, ale nemůžeme přece zůstat lhostejní k jejímu neštěstí. Někdy si dokonce cítím trochu provinile, že u nás

Maminka si přála, abych ji ještě měsíc po její smrti měla doma v urně. Neptala jsem se na důvod, zkrátka jsem to splnila. Začaly se dít divné věci, ale po čase začaly dávat smysl. Mezi mnou a maminkou bylo odjakživa velice silné pouto. Když mi bylo pětatřicet let, onemocněla rakovinou, a i přesto, že se začala včas léčit, tak této zákeřné nemoci po třech letech bohužel podlehla. Doktoři nás na

Bývala jsem tvrdohlavá. Svoje zklamání jsem si málem až hýčkala. Dnes, po tolika letech, už vím, že lidé by měli umět odpouštět. Moje neštěstí, které jsem kdysi považovala za celoživotní, zavinil dávný ples. Milovala jsem zimní plesy, žádný jsem nevynechala. Sníh křupal pod vysokými podpatky, pouliční lampy obdivně pomrkávaly. Aby ne, byla jsem nejhezčí děvče ze třídy. Dnes by tomu už žádné zr

Kletbě, které se vztahovala na manželovu rodinu, jsem nechtěla dlouho věřit. Nakonec jsem se jí bála společně se svým mužem. Bohužel oprávněně. Když mi v mládí manžel vyprávěl historii svého rodu, nebrala jsem hrozbu, která se nad ním údajně vznášela, příliš vážně. Nepřesvědčilo mě ani zjištění, že si opravdu nevymýšlí. Ptala jsem se na to jeho maminky i babičky a obě mi potvrdily, že se vše sk

Zprvu slušný a sympatický muž nám dlouho tajil svoji temnou minulost. Ve vězení si odpykal dlouhé roky! Nyní společně s dcerou vychovává moje tři vnoučata. Být sama s třemi dětmi je hodně těžké. Nejen kvůli nedostatku peněz! Dcera ovdověla, když bylo jejímu nejstaršímu synovi necelých pět let. Manžel jí tragicky zahynul při autonehodě. Myslela jsem tenkrát, že tu obrovskou ztrátu nepřežije. Měli

Po celý život jsem byla zvyklá žít aktivně. Když přišlo vážné onemocnění, zaskočilo mě a náš život se rázem obrátil vzhůru nohama. Když jsme se s manželem brali, byli jsme mladí, zamilovaní a těšili jsme se na společný život. Jenže ne všechno v životě probíhá tak, jak by si člověk přál. O tom jsem se přesvědčila hned několikrát. Po revoluci přišel manžel o práci a několik měsíců nemohl najít j

Mé matce se zdál opakovaně ten samý sen. Nevěřila jsem jejímu varování, dokud se sen neproměnil v realitu. Před sedmi lety jsem prožila něco, co bych nepřála zažít ani tomu největšímu nepříteli. Zemřel mi přítel, se kterým jsem byla pět let a s nímž jsem plánovala společnou budoucnost. Problém byl v tom, že mě na toto neštěstí upozorňovala moje matka, ale já její slova nebrala vážně. Ranní