Obvyklá nedělní vycházka skončila adrenalinovým zážitkem a splněným snem. S manželem jsme si naprosto nečekaně skočili padákem!

To zase bude nuda, přemítala jsem, když manžel vyžadoval každodenní několikakilometrovou vycházku. „Dělej, máme před sebou patnáct kilometrů!“ napomínal mě. Došli jsme asi do poloviny cesty, když mě napadlo zajít se podívat na místní malé letiště.

Chvíli jsme obdivovali malá letadýlka, když se manžel dal do řeči s nějakým pánem. Byl to instruktor, učil klienty skákat padákem!

Nalákal nás instruktor

Na zemi měl zrovna jeden rozbalený a přihlížejícím vysvětloval, jak ho správně zabalit. „Být mladší, skočil bych si, byl to vždycky můj velký sen!“ povzdychnul si manžel. Přisvědčila jsem. Mnohokrát jsme se o tom bavili, jaký to musí být krásný pocit!

„No, a co vám brání? Mohl byste si skočit v tandemu. Se mnou! Pokud jste zdravý a netrpíte žádnou nemocí…“ lákal instruktor a Dalibor se celý rozzářil. Hned kýval, že ano“! Ani na cenu se neptal, což bylo v jeho případě naprosto výjimečné. „Já chci taky!“ vyhrkla jsem spontánně a hned se svých slov zalekla.

Na neděli se už těšíme

Instruktor se jen usmál a zvedl palec nahoru. Jako že jsme jedničky! Skok na zádech instruktora byl tím nejhezčím, co jsem za poslední roky zažila. Pocit bezpečí a zároveň velkého dobrodružství. Vítr a modré nebe, ticho, jen šumění větru ve tváři.

K zemi jsme se snášeli dlouho a potom následovalo přistání. Trochu jsem se udeřila, ale ani to nebolelo. „Gratuluji, máte za sebou první skok!“ podal mi ruku instruktor a já se rozbrečela dojetím. Ale měl pravdu, když řekl, že to byl první skok.

Od té doby jich máme s manželem na kontě už patnáct. Neděle už pro nás není nudná, ale skvěle dobrodružná!

Věra T. (59), Karviná