Člověk si může plánovat, co chce, ale realita bývá stejně jiná a mnohdy tvrdší. Vzpomínám si na ten hezký letní večer, kdy mi Filip poprvé řekl: „Chtěl bych s tebou žít, Simono. Tak dlouho, jak to půjde, třeba napořád.“ Místo odpovědi jsem mu tenkrát položila hlavu na rameno a přitiskla se k němu. Bylo jasné, že cítím totéž co on. Když jsme zjistili, že spolu čekáme dítě, oba nás to překvapilo a

Všichni mě od mého rozhodnutí zrazovali, ale já je neposlechla. Nikdy jsem toho rozhodnutí nelitovala. Sedíme v parku na lavičce. Na klíně mi sedí Lucinka, moje vnučka. Natahuje po mně ručičky a roztomile žvatlá. Je roztomilá a krásná holčička. Vím to, i když ji vidět nemůžu. Ale znám perfektně každý detail její usměvavé tvářičky. Každý faldík na baculatých nožičkách I rozkošné malé prstíky. Svým

V době, kdy jsme byli všichni pěkně rozhádaní, zchladila naše horké hlavy pořádně studená sprcha. Přišlo probuzení, které nás všechny zachránilo. Dívám se z okna a spokojeně se usmívám. Před domem dcera Jitka se svým manželem usazují mého manžela na přední sedadlo vozu. Je totiž příliš slabý, aby se dokázal sám přehoupnout z invalidního vozíku na sedačku. A přitom musí jet do nemocnice na kontrol

Moje kamarádka musela přijít téměř o všechny úspory, aby pochopila, že člověk, ve kterého vkládala takové naděje, je jen obyčejný podvodník. A to nebylo zdaleka všechno. Růženka mu kdysi tak věřila, že doslova riskovala život. Svou kamarádku Růženku, kterou jsem znala už od školních let, jsem měla vždy velice ráda. Proto mě velice mrzelo, když jsem ji viděla takhle ztrápenou. Jenže lék na její ne

Chtěli jsme ušetřit a vydali se do lesa. Hledali jsme malý hezký stromeček, který bychom si nenápadně uřízli a odnesli domů. První krádež v životě nás přišla pořádně draho! Manžel byl odjakživa takový malý šetřílek, ale neměla jsem mu to za zlé. Do hospody nechodil, nekouřil a za svačiny také nic neutratil. Já nebyla jiná, ale u ženských se to jaksi předpokládá, že nadřadí zájmy dětí a rodiny nad

Před dvěma lety v létě jsme si s manželem a synem vyjeli do Kašperských hor do místa, kterému se říká Modrava. Potkalo nás tam něco neskutečného. Bylo tam krásně, malý rodinný hotel obklopený přírodou, z terasy jsme se dívali na říčku Vydru. Zkrátka idylka. Přesto jsme měli problém. Byl to pecivál Seděli jsme už druhý den na zadku, protože synek nemá v lásce turistiku. Ačkoliv by potřeb

Změnil se hned, co odešel do důchodu. Z milého a usměvavého člověka byl rázem kakabus. Z vycházky vždy něco přinesl. Nepotřebné haraburdí nám brzy zaplnilo byt, ale manžel se ho nechtěl vzdát! Na den, kdy manžel půjde konečně do důchodu, jsem se těšila snad víc, než on. Tedy, ne že by se také netěšil, ale všichni ho v práci přemlouvali, aby zůstal. Řidičů autobusu byl nedostatek a tak nikdo neměl

Před několika lety jsem si koupila byt od jedné stařenky. Po nějaké době jsem zjistila, že mě nic lepšího nemohlo potkat. Před deseti lety jsem se vrátila z Anglie, kde jsem žila pět let. Zpočátku jsem bydlela u svých rodičů, kteří mi ochotně poskytli útočiště, ale věděla jsem, že to tak nemůže trvat věčně, a tak, jakmile jsem si sehnala práci, začala jsem se poohlížet po nějakém bytě. Vědě

Stále jsem čekala, až mi v obchodě zlevní moje vytoužené boty. Nedočkala jsem se. Zlevnili snad úplně všechno, jen ty krásné lodičky ne! Udělala jsem to sama! Stále jsem je chodila okukovat. Boty mých snů! Lesklé, červené a na vysokém podpatku. Vystavené na kulatém podstavci přímo uprostřed prodejny. Voněly novotou a kvalitní kůží. „Nechcete si ty boty zkusit?“ nabízela mi několikrát ochotná prod

Chtěla jsem si zkrátit cestu přes les. Déšť mě vehnal do opuštěného stavení. Nebyla jsem však sama, kdo se tam před nečasem ukryl. Nebylo to poprvé, co jsem si krátila cestu přes opuštěnou samotu ve chvíli, kdy mi ujel autobus. Většina z místních to tak dělala, a to nejen ve dne, ale i v noci. Pro ty, kdo cestu znají, to není nebezpečné. Dobře známá zkratka Než jsem vyšlapala strmý sráz