V době, kdy jsme byli všichni pěkně rozhádaní, zchladila naše horké hlavy pořádně studená sprcha. Přišlo probuzení, které nás všechny zachránilo.
Dívám se z okna a spokojeně se usmívám. Před domem dcera Jitka se svým manželem usazují mého manžela na přední sedadlo vozu. Je totiž příliš slabý, aby se dokázal sám přehoupnout z invalidního vozíku na sedačku. A přitom musí jet do nemocnice na kontrolu. Nebylo by na celé té podívané nic tak zvláštního. Dcera prostě pomáhá nemocnému otci. Jenže před pár měsíci bylo vše úplně jinak. To ti dva o sobě vůbec nevěděli. Přitom kdysi byla Jitunka tátovým mazánkem.
Toho si jednou určitě vezmu
Tondu jsem poznala už na základce. Chodil o dvě třídy výš a mě se od samého začátku líbil. Byla to taková dětská platonická láska. Tonda se ale nelíbil jen mně. Postupně se do něj zamilovávaly všechny holky na škole. A on si to moc pěkně užíval. Neviděla jsem ovšem tenkrát jak moc je nafoukaný a samolibý díky té pozornosti, kterou mu holky věnují. Jen jsem tiše trpěla s každou novou sukní, která se kolem něho motala. A v duchu jsem snila o tom, že jednou bude jen můj.
Stal se zázrak
Když Tonda odešel na průmyslovku, načas jsme se jeden druhému ztratili. Já dokončila devítku a dostala se na gymnázium. A pak se stal zázrak. Tonda se objevil na mém plese z tanečních. Přišel tam s nějakým kamarádem a hned se ke mně hlásil. Překvapilo mě, jak dobře tančí. Vlastně jsme se od sebe celý večer prakticky nehnuli. Byl pořád tak krásný a holky se po něm neustále otáčely. Dělalo mi to moc dobře. Byla jsem šťastná. Především proto, že naše setkání neskončilo jedním plesem.
Studentská láska
Začali jsme s Tondou chodit a vydrželo nám to celá studia. Já šla na peďák a on na svoji vysněnou elektrotechniku. Když jsem byla v posledním ročníku, otěhotněla jsem. Na chvíli nás to vykolejilo. Nepočítali jsme s tím. Chtěli jsme si ještě užívat nějaký čas svobody a bezstarostnosti. Nakonec jsme se ale rozhodli pro rodinu. Rodiče nám pomohli. Vzali jsme se, pronajali malý byt a já ještě těsně před porodem dokončila školu.
Začátek byl dobrý
Naši malou domácnost jsem si zamilovala. Byla jsem s dcerkou Jituškou doma Tonda celkem slušně vydělával a doma mi se vším pomáhal. Do své dcery byl doslova zblázněný. Všude se s ní chlubil. Udělal by pro ni všechno na světě. A když se pak ještě po dvou letech narodil Daniel, zdálo se, že je opravdu šťastný. Jenže to netrvalo moc dlouho.
Žárlivost mě ubíjela
Když děti trochu povyrostly, měla jsem najednou víc času na rozhlížení se kolem sebe a na přemýšlení vůbec. A viděla jsem samé nepěkné věci. Můj manžel byl stále velmi pohledný a atraktivní muž a ženy se kolem něj motaly jako vosy kolem půllitru s pivem. Začala jsem žárlit. A za každým jeho smělejším pohledem na jinou ženu jsem viděla nevěru. Moje podezřívavost byla čím dál tím horší. A ženy kolem Tondy mi připadaly čím dál tím víc troufalejší. Začali jsme se kvůli tomu hádat. Náš krásný domov se začínal měnit v peklo. Tondu má podezřívavost štvala a tak mě ještě schválně provokoval.
Byla v tom milenka
Pak náhle s provokacemi přestal. Ale doma byl stále méně a méně. Vymlouval se na služební cesty, víkendovou práci, posezení s kamarády. V skutečnosti mě ale tentokrát opravdu podváděl. Načapala ho naše už dospělá dcera. S tátou se strašně pohádala a přestala s ním mluvit. Nepozvala ho ani na svou svatbu. Já jsem s tím vším bojovala. Snažila jsem se manželovi odpustit. Zvlášť, když se omlouval a sliboval, že s milenkou všechno skončí.
Rána z čistého nebe
S milenkou ale nic neskončil a já pochopila, že už se to nezmění. Podal jsem proto žádost o rozvod. Právě, když jsem šla od právničky, mi zazvonil mobil. Manžel měl těžkou autohavárii. Odvezli ho rychle do nemocnice. Byl v ohrožení života. Ukázalo se, že v autě s ním jela i jeho milenka. Té se le téměř nic nestalo. Tonda ale ochrnul a skončil na vozíku.
První těžké chvíle
Naše prní setkání v nemocnici bylo velmi rozpačité. Nevěděla jsem, jak hovořit s takto osudem zlomeným člověkem. Zvlášť po tom, co jsme spolu už několik týdnů téměř nepromluvili. Tonda byl ve velké depresi a odmítal žít. Jeho milenka se na něj vykašlala. Zbyla jsem mu jen já a všichni očekávali, že svého, stále ještě manžela, podpořím. Stáhla jsem tedy žádost o rozvod a s pomocí syna uzpůsobila náš domov tak, aby tam Tonda mohl alespoň trochu normálně existovat.
Čas nám pomáhal
Tonda byl zpočátku dost nepřístupný. Chápala jsem, že je nešťastný ze své situace a také, že se trochu stydí. Neměla jsem v úmyslu ho litovat. Pochopila jsem totiž, že ho ještě pořád mám ráda. Přes všechno, co se stalo. Pomalu jsme se proto zase začali sbližovat. Chvíli to trvalo, ale s tátou se usmířila i naše Jitka. Tonda jakoby dostal novou chuť do života. Začal spolupracovat při rehabilitaci, komunikovat se světem, učit se novému způsobu života.
Znovu jsme rodina
Neštěstí, které Tondu potkalo, zase dalo dohromady naši rodinu. Vídáme se všichni často. S tátou mi pomáhá jak náš syn, tak dcera s manželem. Strávili jsme i společnou dovolenou. A ani jednou jsme se přitom nepohádali. Manžel to všechno maximálně oceňuje, vše je jako kdysi. Jen manžela mám už sama po sebe.
Jiřina V. (55), střední Čechy
