Chtěli jsme ušetřit a vydali se do lesa. Hledali jsme malý hezký stromeček, který bychom si nenápadně uřízli a odnesli domů. První krádež v životě nás přišla pořádně draho!
Manžel byl odjakživa takový malý šetřílek, ale neměla jsem mu to za zlé. Do hospody nechodil, nekouřil a za svačiny také nic neutratil. Já nebyla jiná, ale u ženských se to jaksi předpokládá, že nadřadí zájmy dětí a rodiny nad ty svoje. V důchodu jsme si konečně mohli něco dopřát, ale zvyk je železná košile. Šetřili jsme pořád a stále!
Manžel si vše pěkně naplánoval
Naše spořivost ale nikdy nešla za hranice slušnosti. Nikdy jsme nic neukradli ani nijak nešvindlovali. Tím myslím daně, poplatky a tak… „Ty stromky jsou tak drahé! Neměli bychom si konečně koupit umělý a mít ho už navždy?“ zeptal se mě muž, když si u oběda prohlížel letáky. Byla jsem zásadně proti. Těšila jsem se na vůni jehličí pravého stromku! Chtěla jsem cítit les! Manžel na moji odmítavou reakci jen pokrčil rameny, ale večer u televize mi navrhnul něco nečekaného: „Víš co, za stromek prostě odmítám utrácet! Půjdeme do lesa a nějaký malý si tam uřízneme! To snad nikomu vadit nebude!“ „Ne, nebude, jen hajnému, majiteli lesa, policii a kdo ví komu ještě…“ pomyslela jsem si. Krádež jsme zbytečně neodkládali. Ať už tu záležitost máme za sebou! Teple jsme se oblékli a odvážně vyrazili. Až u auta jsme si uvědomili, že nemáme to nejdůležitější. Pořádnou pilku!
Pilka byla dražší než stromek
„Nemohu ji najít. Měl jsem minimálně dvě!“ přiznal asi po hodině hledání manžel. Nezbývalo, než se cestou zastavit v obchodu pro kutily a na poslední chvíli ji koupit. Proti našemu přesvědčení jsme se museli spokojit s tou nejdražší. Drahou, značkovou! Ta jediná byla natolik malá, aby šla schovat pod kabát. „Za to bychom už stromek pořídili…“ špitla jsem, ale odpovědí mi bylo jen napjaté mlčení. I já mlčela, když jsme po nekonečně dlouhé jízdě zastavili u nějakého lesa. Vydal dost strašidelně! Byla mi zima, foukal vítr a z nebe se sypal namrzlý déšť. Pomyslela jsem si, že určitě nastydneme a hned mě napadlo, kolik peněz mě bude stát lékárna. Sirup proti kašli, léky na horečku, bolavé dutiny a mast na ztuhlé klouby. Umělý stromek se mi už nezdál tak špatný! Navíc jsem v té tmě vůbec netušila, kde jsme. „Buď zticha, ať nás nikdo neslyší!“ zavelel a rázným krokem vyrazil vstříc dobrodružství.
Strážce byl asi také jen zloděj
„Co tady děláte?“ ozvalo se za chvíli. Ještě jsme nebyli ani v lese! Pohádka o noční procházce nám neprošla. Pila byla usvědčujícím důkazem. Nějaký strážce lesa, či co, nám to spočítal. Pokuta rovných tisíc korun! Mohli jsme si vybrat. Nějaké správní řízení, nebo z ruky do ruky. „Tak mám pocit, že nás ten chlap okradl. Vždyť mi nedal ani doklad! Určitě to byl také zloděj, ale pohotovější a protřelejší, než my dva dohromady!“ stěžoval si mrzutě manžel a namířil si to k autu. Tedy spíš k místu, kde mělo stát naše auto! „Asi jdeme špatně, ne?“ ptala jsem se opatrně. Auto bylo pryč! Někdo nám s ním odjel! „Stejně bylo staré a dostaneme pojistku…“ utěšovala jsem Luboše, který se málem hystericky rozbrečel. Bylo toho adrenalinu na něho už trochu moc.
Napadlo mě, že jsme se spletli
„Neproplatí nám nic, neplatil jsem pojistku. Chtěl jsem ušetřit!“ zařval a dodal: „Je to tvoje vina. Kdybys pořád netrvala na tom pravém stromku, mohli jsme teď koukat na televizi a mít klid! Krást se nemá!“ Potom se manžel doopravdy rozbrečel. Já jen mávla rukou. Měla jsem ho právě dost! Plné zuby! Umínila jsem si, že hned po svátcích půjdu někam do práce. Budu mít svoje peníze a kupovat si všechno, na co dostanu chuť! I drahé stromky. Otočila jsem se k tomu hysterikovi zády a zavolala taxi. Alespoň že mobil fungoval! Přijelo za dlouho. Nohy mi promrzly na kost a zuby drkotaly. Zahřál mě až pořádný grog, který jsem nám oběma pro příjezdu domů uvařila. Když jsem konečně rozmrzla, něco mě napadlo. „Nebyli my přece jenom na nějaké jiné cestě? U té naší byl vysoký strom.“ A tam kde jsme auto hledali a nenašli, žádný strom nebyl!
Konečně mi voní doma jehličí
Manžel mi nevěřil, ale přece jen mu to nedalo. Půjčil si pod nějakou záminkou auto od syna a vyjeli jsme auto hledat. Trvalo nám to dlouho, ale potom se nám poštěstilo. Naše autíčko stálo na místě, kde jsme ho předchozí večer nechali! V té tmě jsme se prostě spletli. Domů jsme jeli každý jiným autem. On synovým a já tím naším. Neřídila jsem dlouho, ale v té euforii se mi to na dvojku podařilo. Jen ten předchozí zbytečný odvoz taxíkem mě mrzel, stál majlant! Když jsme připočítali náklady na pilku a lékárnu, nebylo pochyb, že vánoční stromek nás vyšel na hodně. Asi na víc, než celý malý les! Ale malinkatý živý stromeček v květináči, který jsem si z trucu koupila, voněl překrásně!
Olina Z. (66), Tábor
