Byla to láska na první pohled – z mé strany tedy určitě. Stačilo jedno setkání u kamarádky a hned jsem byla do Milana zamilovaná až po uši. Také já jsem mu byla sympatická, to prostě holka pozná. Dal to najevo pěkně nahlas, že jsem se musela začervenat. „Netušil jsem, že kamarádíš s princeznou, Simono,“ řekl kamarádce a díval se přitom na mě. „Já jsem normální holka, nepřeháněj to, prosím tě,“ b

Teprve v nouzi poznáš skutečné přátele. A to je naprostá pravda. Díky tomu jsem přežila nejhorší chvíle ve svém životě. Maruška se spokojeně rozhlíží po mé útulné garsonce. To, že si můžu sedět v pohodlném ušáku a pít kafíčko je jen a jen její zásluha. Bez ní bych skončila, bůh ví kde. Jakoby nestačilo, že jsem ztratila manžela. Člověka, kterého jsem milovala přes půl století. A který mi vážně za

Dodnes jsem nepochopila, proč to vlastně udělala. Ale teď už je to naprosto jedni. Nechci ji už nikdy vidět. Takhle mě podrazit! Dominika mi pyšně ukazuje svého malého Jeníčka. Je ho pěkný kousek, i když se narodil teprve před měsícem. Moje neteř mi ho přišla poprvé ukázat. Určitě ale mámě, mé sestře, nevykládala kam jde. Chápu, že je z našich rodinných vztahů rozhozená. Mnohem přirozenější by by

Pavel byl všechno možné, jenom ne romantik. Něžnými slůvky zrovna nehýřil a kytku mi donesl jen k svátku nebo narozeninám. A vlastně ještě k výročí svatby. V ostatních směrech jsem si ale na Pavla nemohla stěžovat. Rodinu dokázal uživit bez problémů, do hospody nechodil a jako milenec neměl chybu. Dokázali jsme si o všem povídat celkem otevřeně a tak jsem se jednoho dne Pavlovi zmínila, jak mo

Od okamžiku, kdy jsem uviděla novou kolegyni mého manžela na vánočním večírku, jsem věděla, že je moje rodina v ohrožení. Slyšela jsem, že ženy mají na tohle šestý smysl, ale nikdy jsem to nezažila na vlastní kůži. A najednou tu byla. Žena o deset let mladší než já, bezdětná a bylo mi jasné, že se chce dobře vdát. Můj manžel Marek jí padl do oka, protože měl dobře placené vedoucí místo. Měla js

Někdy trvá dost dlouho, než pochopíte, že to co vám druzí říkají, je pravda. A před tou není dobré zavírat oči. Moje sousedky jsou docela obyčejné a hodné ženské. Jsem ráda, že je tady mám. Nepřipadám si díky tomu jako obyčejný, ubožák, chudák, který nedokázal zvládnout svůj život. Tady si nepřipadám hloupě za to, že jsem neobstála jako matka, jako manželka. Už jen při slově manželka se mi udělá

Zhruba od svých patnácti let jsem se stylizovala do role rebelky. Naši to se mnou neměli lehké. Bouřila jsem se v podstatě proti čemukoliv. Když oni řekli „A“, já jsem řekla „B“. Stejné to bylo i s kamarádkami. Chtěla jsem, aby bylo vždycky po mém, a tak jsem pár opravdu dobrých kamarádek ztratila. Co se týkalo kluků, tam byla situace ještě složitější. Přes všechnu navenek hranou sebejistotu js

Po škole jsem netoužila po ničem jiném než se odstěhovat od rodičů. Kvůli nedostatku financí jsem si našla starší byt. Byl velmi temný a už od začátku jsem se v něm necítila příliš dobře. Jenže jsem si říkala, že všude jinde mi bude lépe než doma. Opak byl však pravdou. Po pár dnech se ukázalo, že je v bytě temná síla, která ze mě vysává život. S matkou jsem měla napjatý vztah Pocházím

Maminka zemřela náhle na srdeční infarkt. Když jsem vyklízela její byt, zazvonila u dveří sousedka. Bylo jí 82 let a maminku znala od dětství. Paní Eva mi popřála upřímnou soustrast a pak začala vyprávět. Tu noc, co se to mamince stalo, prý viděla paní v bílém plášti. Stála před její postelí a řekla: „Tuto paní tady ještě necháme.“ Pak prošla zdí do matčina bytu. Následující den maminka zemřel

Jinak jim říkat nesmím, ani zdrobnělinami. Mladí by se na mě zlobili. Tak je musím oslovovat Kočičko a Pejsánku. Jména mých vnoučat jsou příšerná a já je nemohu ani vyslovit! Moje snacha je naprosto skvělá ženská. Z ničeho nedělá problém a se vším si poradí. I na syna měla vždycky dobrý vliv. Chodit spolu začali už na základní škole, ale potom se na dlouhé roky rozešli. Znovu se potkali až na tří