Domů     Stydím se za jména svých vnoučat
Stydím se za jména svých vnoučat

Jinak jim říkat nesmím, ani zdrobnělinami. Mladí by se na mě zlobili. Tak je musím oslovovat Kočičko a Pejsánku. Jména mých vnoučat jsou příšerná a já je nemohu ani vyslovit!

Moje snacha je naprosto skvělá ženská. Z ničeho nedělá problém a se vším si poradí. I na syna měla vždycky dobrý vliv. Chodit spolu začali už na základní škole, ale potom se na dlouhé roky rozešli. Znovu se potkali až na třídním srazu.

Vnoučat jsme se nemohli dočkat

Měli to podobné, jako my s manželem. I my se do sebe zamilovali na srazu naší třídy, kam šel můj, tehdy ještě budoucí, manžel se svým bráchou. Paradoxem bylo, že já s ním nesnášela! Ostatně, nemám svého švagra dodnes moc v lásce.

Byl to takový protivný šťoura a žalobníček, což mu už zůstalo. Lidé se prostě nemění, jen trochu uhladí svoje chování a zlepší se věkem v umění přetvářky! Ale abych neodbočovala. Snachu jsem měla prostě ráda a byla vděčná osudu, že si syn našel tak dobrou ženu.

První velkou rozepři jsme měli, když nám naši mladí oznámili, jaké jméno chystají pro svoje nenarozené dítko. Na miminko jsme se všichni bláznivě těšili. O mnoho víc, než ostatní rodiče a prarodiče. Čekali jsme na něho totiž skoro šest let, než se povedlo!

Naše jména se jim nelíbila

Měla nastat doba vybírání jména a já se těšila, že si prosadím Honzíčka nebo Janičku. Pohlaví totiž syn nechtěl znát a tak si ho snacha, pro jistotu, ani nenechala od lékaře říct. Aby nepodlehla pokušení a nevyzvonila ho nám nebo nějaké kamarádce!

„A co Jan, Honzík, Janek, Jeníček…“ prosila jsem, ale nikdo z ostatních nechtěl ani slyšet. Pro holčičku jsem navrhovala tu Janičku nebo Toničku. Tak se jmenovala zase moje maminka.

Bylo by to tak hezké, mít malou roztomilou Antonii… „No tak mu budeme říkat František, po mém otci,“ navrhl manžel a dodal: „No a vnučka by mohla být Anička.

Ale bude to určitě kluk, cítím to v kostech!“ Stejně jako já se ale setkal jen s opovržlivými výrazy nastávajících rodičů. No, jmen toho odpoledne padlo mnoho, ale na žádném jsme se neshodli. V duchu jsem přemítala, co mají za lubem. Třeba se chystají svoje dítka pojmenovat nějak moderně či exoticky!

Myslela jsem, že si dělají jen legraci

Třeba jako naše sousedka. Porodila Rafaela, což bylo docela hezké. Další výběr jmen měl nastat za týden, při nedělním obědě. „Tak co, už jste něco vymysleli?“ ptal se zvědavě manžel, jen co dojedl řízek velký přes celý talíř.

Já napjatě mlčela, nechtěla jsem se dočkat zase nějakých pohrdavých impertinencí. Tentokrát se snacha zatvářila spokojeně a syn dokonce pyšně. Přikývl. Jméno už prý vymysleli a nehodlají na něm nic měnit! Nedočkavě jsem čekala, co uslyším.

Když jsem jméno pro to miminko uslyšela, málem jsem omdlela. Zprvu jsem si dokonce myslela, že jsem se jen přeslechla. Vystrašený, či spíš úplně vyděšený výraz v manželově tváři ale hovořil za vše. „No to snad nemyslíte vážně! Děláte si legraci, co.

Určitě!“ zvolala jsem prosebně, ale výraz ve tváři těch dvou bláznů mě přesvědčil o opaku. Moje vnouče se bude jmenovat…Ani to nemohu vyslovit!

Oba se na nás naštvali

Obě jména patří nechvalně proslulým filmovým hrdinům. Ošklivým a zlým! Se synem jsem se pohádala. Snacha se urazila a bez pozdravu odešla. Její manžel ji následoval. Ani ten dobrý oběd nedojedli, ani na výslužku nepočkali! Tak moc je naše reakce urazila.

Ale co čekali? Že budeme jásat? Celou noc jsem rozčílením nespala. Nemohla jsem pochopit takovou bláznivinu. Přemýšlela jsem, jak jejich šílené rozhodnutí změnit, ale vůbec nic mě nenapadlo. Ráno jsme zkusila zavolat synovu nejlepšímu kamarádovi.

Aby mu domluvil. On se ale jen smál. Prý jsou taková jména cool! Blázen jeden! Mojí poslední nadějí byla úřednice na matrice. Třeba by jim mohla takovou, s prominutím, pitomost zakázat?

Musím jim říkat jinak

Šla jsem za ní s bonboniérou a kytkou. Prosila jsem, přemlouvala, ale nebylo to nic platné. Předložila mi nějaký zákon a vysvětlila, že mnoho toho zakazovat nemůže. Moje poslední naděje vzala za své. Povoleno!

Narodil se nám krásný vnouček s nejošklivějším jménem na světě. Začala jsem mu říkat Miláčku! Jeho pravým jménem jsem ho oslovit nedokázala! Po roce se vše opakovalo. Stejný postup, stejný scénář. Holčičce říkám Kočičko.

S vnoučaty nechodím ani na pískoviště, aby se mě nikdo neptal, jaká mají děcka jména. Snacha mě hubuje a syn byl dokonce pár dnů naštvaný. Manžel mě utěšuje, že je jiná doba. Souhlasím, ale také závidím svým kamarádkám. Jejich vnoučata se jmenují hezky.

Mají Terezky, Péti, Toníky nebo Kačky. A já? Cirkus jako z Hollywoodu! Tak alespoň, že jsou ti moji dva filmoví hrdinové zdraví. Až dospějí, určitě se nechají přejmenovat!

Marie B. (67), Moravská Třebová

reklama
Související články
1.12.2023
Bylo mi už sedmnáct let a naši si mysleli, že jsem velká holka a že mi proto jejich rozvod nebude už tolik vadit. Ale to se velice spletli. Kdybych psala dopis Ježíškovi, jako jsem to dělávala, když jsem byla malá, napsala bych tam, že si přeji jediný dárek: mít tátu na Štědrý den doma. Ale byla jsem už velká, sedmnáctiletá, a dospělí se bůhvíproč domnívali, že se s jeho odchodem vyrovnám. Slyš
30.11.2023
Jak asi vypadá naše teta Anna? Znala jsem ji jen z fotografií, protože se s mámou kdysi pohádala a od té doby spolu nemluvily. V naší rodině panoval rozkol jako hrom, v hlavní roli s tetou Annou. Když jsem se kohokoli, babičky, dědy nebo třeba strejdy Tondy zeptala na tetu Annu, pokaždé opatrně zdvihli obočí, vzdychli si a zanaříkali: „No jo, to je ta dávná, nešťastná věc.“ Nikdo se neobtěžo
22.11.2023
Kubíčkův vztah ke mně mi imponuje, i když mají jeho rodiče obavy, že to už přehání. Místo přítelkyně se zabydlel u mne – své milující babičky. Můj milovaný nejstarší vnouček byl vždycky moc hodný, tichý, slušný a mluvil jen spisovně. S manželem jsme si říkali, že ho dcera se zetěm dobře vychovali. Když dostudoval a začal pracovat, byli jsme rádi, že z domova nikterak nepospíchal. A nás, prarodi
21.11.2023
Moje sestra Renata byla vymodlené dítě, narodila se, když mně bylo 14 let. Neměly jsme k sobě vztah, ačkoli jsem se musela postarat. Byla divoká, někdy i zlá. Stále to ale omlouvám tím, že se narodila rodičům později a moc si je, bohužel, neužila. Proč jsem si to ale měla odtrpět já? Když mi bylo osmnáct let, odstěhovala jsem se od rodiny. Chodila jsem tehdy s Markem, který bydlel ve větším rod
18.11.2023
Byla mi vždy vzorem. O hodně chytřejší, hezčí a úspěšnější. Potom ji okouzlil charismatický muž a vyloudil z ní veškerý majetek včetně bytu. Už od dětství jsem k ní vzhlížela. A taky se ji snažila napodobovat. V mých očích byla vždycky dokonalá, nejlepší sestra ze všech! Měla jsem totiž ještě další dvě. Také jsem je měla ráda, ale Jiřinu jsem prostě zbožňovala. Pečovala o manžela Tatínek
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kristián Hynek otevřel showroom Zahálka pro nejnáročnější cyklisty
iluxus.cz
Kristián Hynek otevřel showroom Zahálka pro nejnáročnější cyklisty
Kristiána Hynka není třeba milovníkům horské cyklistiky dlouze představovat. Vicemistr světa v maratonu na horských kolech vyměnil závodní kariéru za nespočet aktivit v cyklo branži. Jak sám říká, jde
Za tajemstvími Mléčné dráhy: Desetiletí mise Gaia
epochaplus.cz
Za tajemstvími Mléčné dráhy: Desetiletí mise Gaia
O každém balíčku dat, který tato evropská observatoř odhalí, se mezi astrofyziky mluví jako o „zlatém dolu“ nebo „tsunami“. Nijak nepřehánějí. Gaia už 10 let revolucionizuje vše, co víme o Mléčné dráze. Její úkol se pomalu blíží do finále. Co nás tento hvězdný kartograf naučil o naší galaxii?   Gaia je astrometrická mise. Zabývá se
Vyprosila jsem si na panence Marii zázrak zázraků
skutecnepribehy.cz
Vyprosila jsem si na panence Marii zázrak zázraků
Padal těžký sníh a blížil se advent, Terezčin už druhý. Splnil se mi sen, chtěla jsem být šťastná, ale cosi mi v tom bránilo. Připadalo mi, že máma neumí odpouštět. Přitom byla silně věřící. Ale nesmiřitelná. „Nesmí mi přes práh,“ sípala. „Už nikdy.“ Smířila jsem se s tím. Byla jsem vzorná dcera, s rodiči jsem se nikdy nedohadovala, brala
Vilémovický tis: Svědek tisícileté historie stále roste
epochanacestach.cz
Vilémovický tis: Svědek tisícileté historie stále roste
Tis obecný nebo také tis červený je už od středověku významný strom. Má totiž kvalitní, tvrdé a přitom pružné dřevo, takže si ho oblíbili nejrůznější řemeslníci v čele s výrobci luků. A tak tisy mizely z krajiny a narazit dnes na opravdu hodně starý tis je vzácnost. Ovšem někdy takové štěstí přece jen máme. Zámek ve Vilémovicích na
Jeho děti se s ní nebaví
nasehvezdy.cz
Jeho děti se s ní nebaví
S překvapivým přiznáním přišla zpěvačka Dara Rolins (50)! Ačkoli s bývalým fotbalistou Pavlem Nedvědem (51) randí už více než dva roky, ještě nepoznala jeho děti. Ivana s Pavlem už jsou dospělí a 
Lilkové závitky se sýrem
tisicereceptu.cz
Lilkové závitky se sýrem
Pro milovníky italské kuchyně přinášíme originální recept na zapékané lilkové rolky. Suroviny na 2 porce 1 větší lilek 200 g ricotty 50 g parmezánu 50 g cottage sýru snítka tymiánu snítka r
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Na koho má políčeno?
nasehvezdy.cz
Na koho má políčeno?
Kráska z Ordinace v růžové zahradě natáčela detektivku s kolegou Miroslavem Etzlerem (58). Jmenuje se Kroky vraha. V kuloárech se šeptá, že během práce na televizní inscenaci přeskočila mezi oběma
Skvělý jahodový tvarožník
tisicereceptu.cz
Skvělý jahodový tvarožník
Tvarožník je tuzemskou obdobou italského tiramisu. Ingredience 400 g jahod 120 g piškotů 350 g zakysané smetany 400 g plnotučného tvarohu 2 vanilkové cukry 3 lžíce moučkového cukru 2 lžíce
Šest prstů? Celkem běžná věc!
epochalnisvet.cz
Šest prstů? Celkem běžná věc!
Napočítat na prstech ruky do dvanácti? Ukázat někomu hned čtyři vztyčené prostředníčky současně? Zavázat si jednou rukou tkaničky u bot? Žádný problém pro ty, kterým příroda nadělila prsty navíc. &
Pekelné údolí: Skutečně stavěl místní most samotný čert?
enigmaplus.cz
Pekelné údolí: Skutečně stavěl místní most samotný čert?
Nedaleko majestátní zříceniny hradu Chojnik na polské straně Krkonoš najdeme místo zvané Pekelné údolí. Dnes již nikdo přesně neví, který z jeho pánů chtěl kdysi postavit kamenný most, spojující hrad
Umělá inteligence by mohla rozpoznávat vysoké riziko rakoviny plic u nekuřáků 
21stoleti.cz
Umělá inteligence by mohla rozpoznávat vysoké riziko rakoviny plic u nekuřáků 
Výzkumníci z Centra výzkumu kardiovaskulárních zobrazovacích metod (Massachusetts General Hospital a Harvard Medical School) oznámili vývoj modelu hlubokého učení, který může pomoci identifikovat neku