Domů     Ozvu se ti za tři týdny
Ozvu se ti za tři týdny
9 minut čtení

Byla to láska na první pohled – z mé strany tedy určitě. Stačilo jedno setkání u kamarádky a hned jsem byla do Milana zamilovaná až po uši.

Také já jsem mu byla sympatická, to prostě holka pozná. Dal to najevo pěkně nahlas, že jsem se musela začervenat. „Netušil jsem, že kamarádíš s princeznou, Simono,“ řekl kamarádce a díval se přitom na mě.

„Já jsem normální holka, nepřeháněj to, prosím tě,“ bránila jsem se skromně. „Ba ne, nejsi, podívej se na sebe do zrcadla. Tobě by ta korunka opravdu slušela, mohla bys hned hrát v kterékoliv pohádce,“ usmíval se Milan mile. A dodal:

„Já bych v té pohádce chtěl hrát taky – prince.“ To byla jasná nabídka k bližšímu seznámení. Bylo mi hloupé namlouvat si někoho v přítomnosti kamarádky a tak jsem s potěšením přijala Milanovu nabídku na rande druhého dne.

V té čtvrt hodině, kterou jsme spolu u Simony ještě strávili, jsem zjistila, že máme hodně společného a že o čtyři roky starší Milan je přesně tím klukem, jakého jsem už dlouho hledala.

Netrpělivě jsem ho nazítří vyhlížela na domluveném místě. Abych si ukrátila chvíli čekání, protože jsem tam byla o deset minut dřív, zapálila jsem si cigaretu. Milan mě překvapil, přišel z druhé strany, než jsem ho očekávala.

„Nevěděl jsem, že kouříš, Adélo,“ ozvalo se za mnou náhle. Zhasla jsem cigaretu a nasadila omluvný úsměv: „Snad to tolik nevadí…“ „Mně bohužel ano,“ povzdechl si Milan. Stála jsem jako opařená.

Včera u Simony jsem dodržovala zákaz kouření, který u ní v bytě panoval. Kdyby mě býval viděl Milan s cigaretou už tam, nejspíš by mě na žádné rande ani nepozval.

„Tak… co s tím budeme dělat?“ zeptala jsem se plná zmatku a protichůdných pocitů. „My? Spíš co s tím budeš dělat ty, princezno. Já tě nechci nijak omezovat. Ale s holkou, která kouří, bych vážně chodit nedokázal,“ řekl Milan smutně.

„Ani kdyby to byla jediná chyba, kterou by dotyčná měla?“ snažila jsem se ho přemlouvat a všechno ještě obrátit v žert. „Ani tehdy,“ zavrtěl hlavou, „princeznám sluší úsměv a ne cigareta v puse. Kolik cigaret denně vykouříš?

Ale pravdu!“ „Někdy pět, někdy deset,“ odvětila jsem. Stále ještě jsem se nemohla vzpamatovat, že by tento můj uklidňovací zlozvyk mohl právě Milanovi tak vadit. „A od kdy?“ ptal se dál. „Od šestnácti. Naučily mě to vlastně holky na gymplu,“ prozradila jsem mu.

„Nikdy jsi neuvažovala o tom, že přestaneš?“ podíval se na mě. „Ano, mockrát,“ přikývla jsem, „jenže k tomu nemám silnou vůli… a vlastně jsem neměla ani důvod.“

„Tak teď ho máš,“ řekl Milan vážně.

Pochopila jsem, že mi dává na vybranou – buď vztah s ním nebo cigarety. Zlý hlas ve mně mi našeptával, že mě tak chce omezovat.

Druhý, silnější hlas zase říkal, že jsem hloupá, protože kvůli věci, co mi beztak ničí zdraví, přijdu o vztah s klukem, který mohl být tím nejlepším, co jsem zatím prožila. „A pokud s kouřením přestanu?“ zeptala jsem se vyzývavě. „Dokážeš to?

Stojím ti za to?“ vyptával se Milan. „No, vlastně bych měla i kvůli sobě,“ řekla jsem po pravdě. „Já dokážu čekat. Na tebe určitě ano, princezno,“ sliboval Milan.

„Tak mi dej nějaký čas,“ navrhla jsem, „sama tě pak vyhledám a řeknu, jak to dopadlo.“ „Platí,“ souhlasil. „Řekni si sama, kolik času chceš a potřebuješ. Ale ze zkušeností kamarádů vím, že přestat se má najednou, ráz naráz.

Potom je hlavní překonat první týden nebo dva. Záleží na tom, jak moc jsi si už na cigarety zvykla.“ „Ozvu se ti za tři týdny,“ prohlásila jsem.

„Pak už budu buď nekuřačkou a začneme spolu chodit – a ty alespoň uvidíš, že pro mě dost znamenáš – nebo se mi to nepovede a já se budu muset nad sebou zamyslet, co dál.“

„Souhlasím se vším, co jsi řekla,“ usmíval se Milan. „Dnes je pátek, tak za další tři pátky tady na tom místě ve stejnou hodinu, ano?“ Podali jsme si na to ruce.

Odcházela jsem z toho rande, které skončilo naprosto nečekaným způsobem, hodně zamyšlená. Samozřejmě, že první, na co jsem dostala chuť, byla cigareta, abych se uklidnila. Bojovala jsem s pokušením hodně dlouho, ale nakonec jsem to nevydržela a zapálila si.

Přitom jsem cítila výčitky, vlastně poprvé v takové míře, od chvíle, kdy jsem tomu návyku propadla. V duchu jsem si zopakovala Milanovu větu, že princeznám sluší úsměv a ne cigareta. Párkrát jsem popotáhla a pak jsem cigaretu uhasila a hodila na zem.

Přidala jsem k tomu odvážné gesto – krabičku se zbývajícími kusy jsem hodila do odpadkového koše. A novou si jen tak nekoupím, rozhodla jsem se. Když přestat, tak asi opravdu ráz naráz.

Doma jsem nenápadně navázala rozhovor s mámou, která pracovala jako psycholožka. Řekla jsem jí, že bych ráda přestala s kouřením a že k tomu mám vážný důvod. Jaký, to jsem jí neprozradila, ale ona si to nejspíš stejně domyslela.

„Existuje celá spousta způsobů, od žvýkaček pro nekuřáky až po zaměření pozornosti jiným směrem, Adélo,“ řekla máma. „Ale bez opravdového chtějí jsou ty metody k ničemu.“

„Já opravdu chci,“ dupla jsem si. „To je správné. Pokud máš důvod a motivaci, bude to všechno jednodušší, ale nečekej, že to půjde úplně snadno,“ varovala mě máma. Měla pravdu.

Nebyla jsem v závislosti na nikotinu ještě tak daleko, abych kvůli tomu nemohla usnout, nicméně musela jsem často během následujícího večera na cigaretu myslet.

Naštěstí nebylo kde brát, otec i matka patřili odjakživa k nekuřákům a brácha, který vykouřil i krabičku denně, bydlel už v jiném městě.

Mrzelo mě, že jsem si neřekla o Milanovu fotografii. Vždy bych se na ní v těžké chvíli podívala a pomohlo by mi to. Takhle jsem si musela vždycky vybavit jeho tvář před očima. Udělala jsem to mnohokrát během následujícího víkendu. Ten byl opravdu náročný.

Zrušila jsem zamýšlenou diskotéku a místo toho jsem se vydala na návštěvu k Simoně. Jednak proto, že u ní cigaretové pokušení nehrozilo a za druhé jsem se chtěla dozvědět o Milanovi další informace.

Všechno, co mi o něm řekla, mě jen přesvědčilo, že je to kluk, kvůli kterému stojí za to v započatém boji pokračovat do úspěšného konce. Simoně jsem ale o svém rozhodnutí nechat kvůli Milanovi kouření neřekla.

Tak trochu jsem se styděla – částečně za to, že se zbavuji zlozvyku, který vadil i jí, částečně proto, že jsem nechtěla přiznat, jak moc mi na tom klukovi záleží.

Po víkendu jsem si mohla směle říct, že bitva zatím vyznívá v můj prospěch. Za sobotu a neděli jsem měla několikrát pokušení si zapálit, ale vydržela jsem to a cigaretu jsem nesháněla. Pracovní dny byly horší.

Pracovala jsem sice v nekuřáckém prostředí, ale s jednou kolegyní a jedním kolegou jsme chodili holdovat nikotinu na chodbu. Oba byli poměrně překvapeni, když jsem jim řekla, že s cigaretami končím.

„To sis určitě přečetla nějaký hloupý článek, jak kouření škodí zdraví, že?“ ušklíbl se kolega ironicky. „Mysli si, co chceš, já už prostě kouřit nebudu,“ prohlásila jsem. „To se uvidí,“ řekla pochybovačně kolegyně. Její nedůvěra na mě měla povzbudivý účinek.

Co si myslí – že to nedokážu? A zrovna ano!

Cestou domů z práce jsem si – díky své zvýšené citlivosti na výskyt hořících cigaret mezi lidmi – začala všímat, jak jsou někteří kuřáci opravdu bezohlední.

Zejména mě zarazil obrázek matky s malým dítětem, která stála na chodníku, cigaretu držela v ruce a kouř šel přímo tomu mrněti do obličeje. Dřív bych něco podobného vůbec nezaznamenala.

Teď mě to dokonce rozčílilo natolik, až jsem měla chuť k dotyčné ženě jít a vynadat jí. A uvědomila jsem si naplno jednu věc: a sice, že cigareta je droga jako kterákoliv jiná a ten, kdo je v její moci, je narkoman, ať už se tomu slovu brání jak chce.

To vědomí mi dodávalo sílu v dalších dnech. Milan měl pravdu, první týden byl skutečně nejhorší. Pociťovala jsem skutečný „absťák“ a musela vynaložit spoustu úsilí, abych ho překonala.

Ale potom už to bylo lepší a další dva týdny z mé lhůty uplynuly celkem v pohodě. Moc jsem se na setkání s Milanem těšila a byla jsem na sebe pyšná.

Když jsem za tři týdny od našeho přerušeného rande opět stála na domluveném místě, vzpomněla jsem si, jak jsem tehdy držela v prstech cigaretu. Zpětně jsem chápala, že to Milanovi vadilo a rozčarovalo ho to.

Přišel přesně a už zdálky se usmíval, protože tušil, jak můj boj dopadl. Hrdě jsem mu to potvrdila. „A jak se cítíš?“ zeptal se. „Teď už dobře, ale začátky byly docela krušné,“ zasmála jsem se. „Mám dva lístky do kina na dnes večer, půjdeme?“ navrhl.

„Ty jsi mi věřil, že to dokážu, viď?“ nedala jsem najevo příliš velký údiv, že lístky koupil předem. „Doufal jsem, princezno, v duchu jsem byl pořád s tebou,“ vzal mě za ruku.

Ve tmě kinosálu jsem se pak k Milanovi přitulila a zašeptala jsem: „Jsem ti moc vděčná za to, že jsi mi dal takovou lekci a vlastně mě naučil mít rád.

Teď už vím, že v sobě mám sílu kvůli někomu druhému dokázat cokoliv.“ Neřekl na to nic, jen mě k sobě pevně přitiskl. Film vyprávěl o lásce a byl moc pěkný – ale já věděla, že vše, co mě čeká s Milanem, ten příběh ještě překoná!

Adéla (22), jižní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
4 minuty čtení
Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé
5 minut čtení
Když se ohlížím za svým životem, jsem na sebe hrdá, jak jsem se vyrovnala s drsnou událostí, která mě zastihla v mládí. Na rozdíl od některých svých kamarádek a spolužaček jsem o sobě jako mladá nikdy neměla velké pochybnosti. Věděla jsem, že nevypadám špatně a klukům i mužům se líbím. Byla jsem přátelská, celkem zábavná a zajímala jsem se o hodně věcí a rozhodně jsem si nepřipadala hloupá.
3 minuty čtení
Měla jsem pracovitého manžela, dvě hodné děti, přesto jsem spokojená nebyla. Láska se už dávno vytratila, a rozvodu jsem se bála. Jako každá holka v mém věku jsem i já ve svých sedmnácti chodila do tanečních. Tam jsem potkala Tomáše, který byl starší. Moc jsme si rozuměli. Vyprávěli jsme si příhody ze školy a povídali si o svých snech a životních přáních. Já jsem byla jedináček, pocházela jsem
3 minuty čtení
Všichni už dávno s někým randili, jenom já jsem byla pořád sama jako v plotě kůl. Jenže kde najít kluka, který by mě miloval? Bylo mi sedmnáct, a ještě jsem do té doby s nikým nechodila. Musím přiznat, že jsem se cítila pekelně trapně. Skoro všechny spolužačky už randily. Byl máj, a to je téměř povinné se zamilovat. Jenže já pořád nic. Upsala bych bývala ďáblu duši, kdyby to šlo. Akorát že se o
4 minuty čtení
Roky jsem měla trpělivost s manželem, který mě podváděl. Nechtěla jsem rozbíjet rodinu. Pak ale pohár trpělivosti přetekl. Budou tomu čtyři roky, co jsme šli s Daliborem od sebe. Důvod našeho rozvodu byly jeho nevěry. Když už toho bylo moc, nemohla jsem to dále tolerovat a požádala o rozvod. Nebylo to lehké, protože jsem ho přesto všechno nadále milovala. Dnes mi tvrdí, že je nový člověk, a žád
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Navštívil mě v chatě u lesa duch tety?
skutecnepribehy.cz
Navštívil mě v chatě u lesa duch tety?
Dlouho to bylo moje oblíbené místo, ale v době dospívání jsem na naší chatě zažila děsivé okamžiky. Odpověď přinesl až čas. V mládí jsem zažila na naší chatě hrozné věci, které jsem si nedovedla vysvětlit. Podivné příhody se mi tam ovšem stávaly jen tehdy, když jsem byla sama. Rodinná chata ukrývala děsivé tajemství z minulosti!
Ukončí Solaříková kvůli lásce kariéru?
nasehvezdy.cz
Ukončí Solaříková kvůli lásce kariéru?
V jednu chvíli byla Patricie Solaříková (36) v seriálech Ulice, Specialisté i Jedna rodina. Pracovala naplno. Teď jako by ze všech mizela a práci omezovala. Podle zákulisních informací za tím může bý
Son Doong: Vietnamský podzemní ráj s džunglí a vlastními mraky
epochaplus.cz
Son Doong: Vietnamský podzemní ráj s džunglí a vlastními mraky
Představte si podzemní svět tak obrovský, že by se do něj vešlo celé město, s křišťálově čistými jezery, podzemními řekami a dokonce i tropickým pralesem, kde se tvoří vlastní mlha a mraky. To není sci-fi vize, ale realita vietnamské jeskyně Son Doong, jednoho z nejnověji objevených divů světa. Tento gigantický podzemní ekosystém je fascinujícím místem,
Polytechnické vzdělávání: Cesta k praktickým dovednostem i soft skills
epochalnisvet.cz
Polytechnické vzdělávání: Cesta k praktickým dovednostem i soft skills
Polytechnické vzdělávání propojuje technické, praktické i tvořivé dovednosti. V dnešní době je důležité porozumět moderním technologiím, jelikož jsou stále běžnější součástí každodenního života. Komplexní řešení nabízí výuka robotiky. Začátek v útlém věku Robotika pro děti může být relativně jednoduchá – zaujme, zabaví a naučí přitom cenné dovednosti. Spojuje hru a učení, děti jsou aktivní, musí zapojit logické
Kuřecí roláda se sušenými rajčaty
nejsemsama.cz
Kuřecí roláda se sušenými rajčaty
Je tak lehká, že si ji, se zeleninovým salátem, můžete klidně dát i k večeři. Ingredience: 750 g kuřecích prsních řízků 200 g kvalitní libové slaniny 8 ks sušených rajčat naložených v oleji 2 stroužky česneku lžička kaparů tři snítky čerstvého tymiánu olivový olej 3 dcl bílého vína sůl pepř Postup: Kuřecí prsa rozkrojte na plát silný asi 1 cm. Pláty položte
Falšovaly první čs. vojačky kvůli boji datum narození?
historyplus.cz
Falšovaly první čs. vojačky kvůli boji datum narození?
„Škrábat v kuchyni brambory? Tak to ani náhodou!“ zuří na konci roku 1943 Lydie Studničková. Takhle si bojové nasazení nepředstavovala. V hlavě 16leté dívky už se rodí plán, jak se konečně dostat na frontu…   Zárodek čs. armády se počátkem roku 1942 formuje v Buzuluku na území SSSR pod velením tehdy podplukovníka Ludvíka Svobody (1895‒1979).
Vodní vila Celine Dion
rezidenceonline.cz
Vodní vila Celine Dion
Světově proslulá kanadská zpěvačka, mimo jiné vítězka prestižní hudební ceny Grammy, si v roce 2010 s manželem a dětmi začala užívat nebývalý komfort vodního království na Jupiter Island. Bohužel už za tři roky se karty jejich života obrátily úplně jiným směrem. Celine Dion není třeba dlouze představovat. Kromě toho nejprestižnějšího má na svém kontě i
Umělá inteligence umí obnovit poškozené umělecké dílo v řádu hodin
21stoleti.cz
Umělá inteligence umí obnovit poškozené umělecké dílo v řádu hodin
Staletí zanechávají na olejomalbách významných i těch méně známých mistrů výrazné stopy. Přirozené stárnutí děl má za následek praskliny, odlupování kousků pigmentů, změny barev a nejrůznější drobné s
Děsivé zjištění: Telefon spící ženy nahrál cizí hlas v její ložnici
enigmaplus.cz
Děsivé zjištění: Telefon spící ženy nahrál cizí hlas v její ložnici
Jenny si na podzim roku 2013 stáhne do telefonu aplikaci, která má sledovat její spánek a nahrávat případné rušivé zvuky, které by mohly kvalitu nočního odpočinku narušit. Jedné noci však záznam odhal
Duchové Kunžvartu
epochanacestach.cz
Duchové Kunžvartu
Na samém pomezí Českého království, na východním úbočí šumavské hory Strážný, stála od 14. století mohutná pevnost zvaná Kunžvart. V současnosti zbývá z hradu, který patří mezi nejtajemnější místa v oblasti, prakticky jen torzo čtyřhranné věže. Už výstup ke zřícenině (výlet začnete v nedalekém městysi Strážný) je jako z pohádky – cesta se vine lesem lemovaným mechem porostlými balvany, kapradím
Opečený sendvič s křupavou slaninou
tisicereceptu.cz
Opečený sendvič s křupavou slaninou
Slanina vás posílí na každé túře. Nejlépe chutná s čerstvým opečeným chlebem nebo bílým toustovým chlebem. Suroviny 20 dkg anglické slaniny 2 velká rajčata hrst čerstvé rukoly 1 lžíce másla
Sluneční brýle, které ladí s oceánem: Breitling & Cutler and Gross
iluxus.cz
Sluneční brýle, které ladí s oceánem: Breitling & Cutler and Gross
Letní outfit není kompletní bez dokonalých slunečních brýlí – a právě na tuto stylovou nutnost se zaměřila hodinářská značka Breitling, která spojila síly s renomovanou britskou značkou Cutler and Gro