Domů     Ozvu se ti za tři týdny
Ozvu se ti za tři týdny

Byla to láska na první pohled – z mé strany tedy určitě. Stačilo jedno setkání u kamarádky a hned jsem byla do Milana zamilovaná až po uši.

Také já jsem mu byla sympatická, to prostě holka pozná. Dal to najevo pěkně nahlas, že jsem se musela začervenat. „Netušil jsem, že kamarádíš s princeznou, Simono,“ řekl kamarádce a díval se přitom na mě.

„Já jsem normální holka, nepřeháněj to, prosím tě,“ bránila jsem se skromně. „Ba ne, nejsi, podívej se na sebe do zrcadla. Tobě by ta korunka opravdu slušela, mohla bys hned hrát v kterékoliv pohádce,“ usmíval se Milan mile. A dodal:

„Já bych v té pohádce chtěl hrát taky – prince.“ To byla jasná nabídka k bližšímu seznámení. Bylo mi hloupé namlouvat si někoho v přítomnosti kamarádky a tak jsem s potěšením přijala Milanovu nabídku na rande druhého dne.

V té čtvrt hodině, kterou jsme spolu u Simony ještě strávili, jsem zjistila, že máme hodně společného a že o čtyři roky starší Milan je přesně tím klukem, jakého jsem už dlouho hledala.

Netrpělivě jsem ho nazítří vyhlížela na domluveném místě. Abych si ukrátila chvíli čekání, protože jsem tam byla o deset minut dřív, zapálila jsem si cigaretu. Milan mě překvapil, přišel z druhé strany, než jsem ho očekávala.

„Nevěděl jsem, že kouříš, Adélo,“ ozvalo se za mnou náhle. Zhasla jsem cigaretu a nasadila omluvný úsměv: „Snad to tolik nevadí…“ „Mně bohužel ano,“ povzdechl si Milan. Stála jsem jako opařená.

Včera u Simony jsem dodržovala zákaz kouření, který u ní v bytě panoval. Kdyby mě býval viděl Milan s cigaretou už tam, nejspíš by mě na žádné rande ani nepozval.

„Tak… co s tím budeme dělat?“ zeptala jsem se plná zmatku a protichůdných pocitů. „My? Spíš co s tím budeš dělat ty, princezno. Já tě nechci nijak omezovat. Ale s holkou, která kouří, bych vážně chodit nedokázal,“ řekl Milan smutně.

„Ani kdyby to byla jediná chyba, kterou by dotyčná měla?“ snažila jsem se ho přemlouvat a všechno ještě obrátit v žert. „Ani tehdy,“ zavrtěl hlavou, „princeznám sluší úsměv a ne cigareta v puse. Kolik cigaret denně vykouříš?

Ale pravdu!“ „Někdy pět, někdy deset,“ odvětila jsem. Stále ještě jsem se nemohla vzpamatovat, že by tento můj uklidňovací zlozvyk mohl právě Milanovi tak vadit. „A od kdy?“ ptal se dál. „Od šestnácti. Naučily mě to vlastně holky na gymplu,“ prozradila jsem mu.

„Nikdy jsi neuvažovala o tom, že přestaneš?“ podíval se na mě. „Ano, mockrát,“ přikývla jsem, „jenže k tomu nemám silnou vůli… a vlastně jsem neměla ani důvod.“

„Tak teď ho máš,“ řekl Milan vážně.

Pochopila jsem, že mi dává na vybranou – buď vztah s ním nebo cigarety. Zlý hlas ve mně mi našeptával, že mě tak chce omezovat.

Druhý, silnější hlas zase říkal, že jsem hloupá, protože kvůli věci, co mi beztak ničí zdraví, přijdu o vztah s klukem, který mohl být tím nejlepším, co jsem zatím prožila. „A pokud s kouřením přestanu?“ zeptala jsem se vyzývavě. „Dokážeš to?

Stojím ti za to?“ vyptával se Milan. „No, vlastně bych měla i kvůli sobě,“ řekla jsem po pravdě. „Já dokážu čekat. Na tebe určitě ano, princezno,“ sliboval Milan.

„Tak mi dej nějaký čas,“ navrhla jsem, „sama tě pak vyhledám a řeknu, jak to dopadlo.“ „Platí,“ souhlasil. „Řekni si sama, kolik času chceš a potřebuješ. Ale ze zkušeností kamarádů vím, že přestat se má najednou, ráz naráz.

Potom je hlavní překonat první týden nebo dva. Záleží na tom, jak moc jsi si už na cigarety zvykla.“ „Ozvu se ti za tři týdny,“ prohlásila jsem.

„Pak už budu buď nekuřačkou a začneme spolu chodit – a ty alespoň uvidíš, že pro mě dost znamenáš – nebo se mi to nepovede a já se budu muset nad sebou zamyslet, co dál.“

„Souhlasím se vším, co jsi řekla,“ usmíval se Milan. „Dnes je pátek, tak za další tři pátky tady na tom místě ve stejnou hodinu, ano?“ Podali jsme si na to ruce.

Odcházela jsem z toho rande, které skončilo naprosto nečekaným způsobem, hodně zamyšlená. Samozřejmě, že první, na co jsem dostala chuť, byla cigareta, abych se uklidnila. Bojovala jsem s pokušením hodně dlouho, ale nakonec jsem to nevydržela a zapálila si.

Přitom jsem cítila výčitky, vlastně poprvé v takové míře, od chvíle, kdy jsem tomu návyku propadla. V duchu jsem si zopakovala Milanovu větu, že princeznám sluší úsměv a ne cigareta. Párkrát jsem popotáhla a pak jsem cigaretu uhasila a hodila na zem.

Přidala jsem k tomu odvážné gesto – krabičku se zbývajícími kusy jsem hodila do odpadkového koše. A novou si jen tak nekoupím, rozhodla jsem se. Když přestat, tak asi opravdu ráz naráz.

Doma jsem nenápadně navázala rozhovor s mámou, která pracovala jako psycholožka. Řekla jsem jí, že bych ráda přestala s kouřením a že k tomu mám vážný důvod. Jaký, to jsem jí neprozradila, ale ona si to nejspíš stejně domyslela.

„Existuje celá spousta způsobů, od žvýkaček pro nekuřáky až po zaměření pozornosti jiným směrem, Adélo,“ řekla máma. „Ale bez opravdového chtějí jsou ty metody k ničemu.“

„Já opravdu chci,“ dupla jsem si. „To je správné. Pokud máš důvod a motivaci, bude to všechno jednodušší, ale nečekej, že to půjde úplně snadno,“ varovala mě máma. Měla pravdu.

Nebyla jsem v závislosti na nikotinu ještě tak daleko, abych kvůli tomu nemohla usnout, nicméně musela jsem často během následujícího večera na cigaretu myslet.

Naštěstí nebylo kde brát, otec i matka patřili odjakživa k nekuřákům a brácha, který vykouřil i krabičku denně, bydlel už v jiném městě.

Mrzelo mě, že jsem si neřekla o Milanovu fotografii. Vždy bych se na ní v těžké chvíli podívala a pomohlo by mi to. Takhle jsem si musela vždycky vybavit jeho tvář před očima. Udělala jsem to mnohokrát během následujícího víkendu. Ten byl opravdu náročný.

Zrušila jsem zamýšlenou diskotéku a místo toho jsem se vydala na návštěvu k Simoně. Jednak proto, že u ní cigaretové pokušení nehrozilo a za druhé jsem se chtěla dozvědět o Milanovi další informace.

Všechno, co mi o něm řekla, mě jen přesvědčilo, že je to kluk, kvůli kterému stojí za to v započatém boji pokračovat do úspěšného konce. Simoně jsem ale o svém rozhodnutí nechat kvůli Milanovi kouření neřekla.

Tak trochu jsem se styděla – částečně za to, že se zbavuji zlozvyku, který vadil i jí, částečně proto, že jsem nechtěla přiznat, jak moc mi na tom klukovi záleží.

Po víkendu jsem si mohla směle říct, že bitva zatím vyznívá v můj prospěch. Za sobotu a neděli jsem měla několikrát pokušení si zapálit, ale vydržela jsem to a cigaretu jsem nesháněla. Pracovní dny byly horší.

Pracovala jsem sice v nekuřáckém prostředí, ale s jednou kolegyní a jedním kolegou jsme chodili holdovat nikotinu na chodbu. Oba byli poměrně překvapeni, když jsem jim řekla, že s cigaretami končím.

„To sis určitě přečetla nějaký hloupý článek, jak kouření škodí zdraví, že?“ ušklíbl se kolega ironicky. „Mysli si, co chceš, já už prostě kouřit nebudu,“ prohlásila jsem. „To se uvidí,“ řekla pochybovačně kolegyně. Její nedůvěra na mě měla povzbudivý účinek.

Co si myslí – že to nedokážu? A zrovna ano!

Cestou domů z práce jsem si – díky své zvýšené citlivosti na výskyt hořících cigaret mezi lidmi – začala všímat, jak jsou někteří kuřáci opravdu bezohlední.

Zejména mě zarazil obrázek matky s malým dítětem, která stála na chodníku, cigaretu držela v ruce a kouř šel přímo tomu mrněti do obličeje. Dřív bych něco podobného vůbec nezaznamenala.

Teď mě to dokonce rozčílilo natolik, až jsem měla chuť k dotyčné ženě jít a vynadat jí. A uvědomila jsem si naplno jednu věc: a sice, že cigareta je droga jako kterákoliv jiná a ten, kdo je v její moci, je narkoman, ať už se tomu slovu brání jak chce.

To vědomí mi dodávalo sílu v dalších dnech. Milan měl pravdu, první týden byl skutečně nejhorší. Pociťovala jsem skutečný „absťák“ a musela vynaložit spoustu úsilí, abych ho překonala.

Ale potom už to bylo lepší a další dva týdny z mé lhůty uplynuly celkem v pohodě. Moc jsem se na setkání s Milanem těšila a byla jsem na sebe pyšná.

Když jsem za tři týdny od našeho přerušeného rande opět stála na domluveném místě, vzpomněla jsem si, jak jsem tehdy držela v prstech cigaretu. Zpětně jsem chápala, že to Milanovi vadilo a rozčarovalo ho to.

Přišel přesně a už zdálky se usmíval, protože tušil, jak můj boj dopadl. Hrdě jsem mu to potvrdila. „A jak se cítíš?“ zeptal se. „Teď už dobře, ale začátky byly docela krušné,“ zasmála jsem se. „Mám dva lístky do kina na dnes večer, půjdeme?“ navrhl.

„Ty jsi mi věřil, že to dokážu, viď?“ nedala jsem najevo příliš velký údiv, že lístky koupil předem. „Doufal jsem, princezno, v duchu jsem byl pořád s tebou,“ vzal mě za ruku.

Ve tmě kinosálu jsem se pak k Milanovi přitulila a zašeptala jsem: „Jsem ti moc vděčná za to, že jsi mi dal takovou lekci a vlastně mě naučil mít rád.

Teď už vím, že v sobě mám sílu kvůli někomu druhému dokázat cokoliv.“ Neřekl na to nic, jen mě k sobě pevně přitiskl. Film vyprávěl o lásce a byl moc pěkný – ale já věděla, že vše, co mě čeká s Milanem, ten příběh ještě překoná!

Adéla (22), jižní Čechy

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
3.6.2023
Seznámili jsme se na diskotéce. Tehdy mi každý prorokoval, že nám vztah nevydrží, protože je Pavel mladší, my se ale navzdory tomu vzali. Narodily se nám tři děti. Oba jsme chodili do práce a doma jsme měli středně velké hospodářství. A když jsme měli chvilku, rádi jsme ji strávili třeba na horách. Všichni podváděli? Vlastně mi nic nescházelo. Jen můj život pomalu zapadal do stereotypu. S
2.6.2023
Než jsme k sobě s mým současným partnerem našli cestu, trvalo to řadu let. Ale vyplatilo se nám počkat si. Když jsem Aleše poprvé spatřila po příchodu do kanceláře, netušila jsem, že jednou, za pár let, budeme žít v jednom bytě, na jedné adrese a s vidinou společné budoucnosti. Přátelsky se na mě usmíval a hned se mi líbil. Dlouho se pak nic nedělo, každému z nás ubíhal život vlastním směrem. P
26.5.2023
Prodavačkou jsem chtěla být už jako malá. Ovšem neměla jsem ani tušení, že mi má vysněná profese přinese i životní štěstí. Když jsem po škole dostala první místo v obchodě s textilem, byla jsem z toho v sedmém nebi. Ochotně jsem pomáhala lidem s výběrem oděvů a s velkým nadšením pro ně v našem krámku hledala ty nejvhodnější doplňky, jako kloboučky, rukavičky či kravaty. A právě jedna taková kra
23.5.2023
V noci se mi zdálo, že se za ním štrachám na vrchol skály s úmyslem vší silou do něj strčit, aby spadl do propasti. Příšerně mi lezl na nervy. Vyrůstali jsme vedle sebe, naše vilky spolu sousedily. Mám v živé paměti, jak se do vedlejšího domku, několik let opuštěného, přistěhovali. Lubošovi bylo šest, stejně jako mně, a brečel. Vylezl z bledě- modrého embéčka, v jedné ruce malý dětský kufřík, v
22.5.2023
Prožili jsme spolu spoustu krásných roků, které se nedaly jen tak zahodit. Naštěstí si to včas uvědomil i můj manžel Jakub. Byla jsem přesvědčená o tom, že jsme šťastní a že je všechno v pořádku. Žili jsme s Jakubem už mnoho let ve spokojeném manželství. Netrápily nás žádné problémy. Nehádali jsme se. Byli jsme spokojení, zajištění. Alespoň já jsem si to tedy myslela. Vůbec jsem netušila, co bu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zámek Vrbičany spjatý s nacistickou minulostí: Zůstává zde snad negativní energie ponurých událostí až do dnešních dnů?
enigmaplus.cz
Zámek Vrbičany spjatý s nacistickou minulostí: Zůstává zde snad negativní energie ponurých událostí až do dnešních dnů?
Zámek Vrbičany najdeme nedaleko Lovosic na Litoměřicku. Tento pozdně barokní zámek byl postaven v 18. století Františkem Kresselem, svobodným pánem z Kvaltenberku, a to velice pravděpodobně na místě b
Krásna saunování: Horká alchymie a umění ceremoniálů
epochalnisvet.cz
Krásna saunování: Horká alchymie a umění ceremoniálů
Sauna. Nejdemokratičtější chrám, jaký kdy lidé postavili. Přináší odreagování, jaké může poskytnout hladovému jídlo, žíznivému voda, básníkovi čistý list papíru. A k tomu vyvolává v těle neuvěřitelné
BMW Alpina B5 GT: nejvýkonnější Alpina pro 250 vyvolených
iluxus.cz
BMW Alpina B5 GT: nejvýkonnější Alpina pro 250 vyvolených
Už více než 50 let se značka ALPINA věnuje vývoji a výrobě výjimečných automobilů pro znalce a nadšence. Firma obohacující automobilový svět prostřednictvím unikátních vozů, které charakterizuje dynam
Člověk vs. robot: Má smysl posílat lidi do vesmíru?
epochaplus.cz
Člověk vs. robot: Má smysl posílat lidi do vesmíru?
Vytvořili kráter na kometě 9P/Tempel. Postávají na Venuši, Titanu, asteroidu Eros i kometě Čurjumov-Gerasimenko. V současnosti prozkoumávají Měsíc i Mars a dva z nich vstoupili do mezihvězdného prosto
Usmíření až těsně před jeho smrtí
nasehvezdy.cz
Usmíření až těsně před jeho smrtí
České legendární herce Jiřinu Bohdalovou (92) a Radoslava Brzobohatého (†79) spojil osud. Vypadalo to, že tito dva umělci jsou pro sebe stvoření. Bouřlivé manželství ale nevydrželo a z lásky zbyla záš
Wrap se skyrovým dipem
tisicereceptu.cz
Wrap se skyrovým dipem
SKYR slouží nejen jako bílkovinami nabitá svačina, ale také jako ingredience, která má své místo ve sladkých i slaných receptech. Ingredience na salátovou směs – 4 porce 2 kuřecí prsa 1 konzerv
Proč je bolest v noci intenzivnější?
21stoleti.cz
Proč je bolest v noci intenzivnější?
Bolest vnímáme negativně, jako něco nepříjemného, co nám nedovoluje podávat stoprocentní výkon v práci či při sportu. Bolesti zubu, hlavy, zad či kloubů jsou zkrátka obtěžující, a tak často saháme po
Věnečky z kvítí jsem vysvobodila zakleté duše
skutecnepribehy.cz
Věnečky z kvítí jsem vysvobodila zakleté duše
To kvílení v noci mi nedalo spát, musela jsem zjistit, co se ve starém domě stalo. Kronika mi odhalila příběh tří nešťastných dívek, které neměly ani po smrti klid. Tehdy jsem jela na služební cestu do západních Čech. Pracovní jednání včetně setkání s německými kolegy se mělo uskutečnit během tří dnů a já našla ubytování v malém penzionu na
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Samsonova kašna: Monument uprostřed náměstí v Českých Budějovicích
epochanacestach.cz
Samsonova kašna: Monument uprostřed náměstí v Českých Budějovicích
Socha Samsona se lvem se uprostřed největšího českobudějovického náměstí odráží ve vodní hladině zdejší historické kašny už téměř tři sta let. Kašna je jednou z největších v zemi a je také symbolem města. Nikdo z návštěvníků Českých Budějovic nemůže minout náměstí Přemysla Otakara II. Leží přece přímo v centru města a navíc je druhým největším čtvercovým náměstím v republice. Ten
Ořechová másla
tisicereceptu.cz
Ořechová másla
Lze je dělat z nejrůznějších druhů ořechů, třeba z kešu či pistácií. Suroviny 500 g ořechů sklenice mixér Postup Připravte si vybrané ořechy a buď je použijte ve stavu, v jakém jste je k
Ilona Svobodová věří v další lásku
nasehvezdy.cz
Ilona Svobodová věří v další lásku
Herečka ze seriálu Ulice Ilona Svobodová (62) v posledních letech velmi milovala dva muže. Bohužel kvůli nepřízni osudu o oba přišla. Nejprve pochovala svého milovaného manžela, hudebního skladatel