Oliver mě fascinoval už od střední školy, kdy jsem ho občas vídala na různých akcích s přáteli. Pak se ale odstěhoval do ciziny a mně zbyly jen vzpomínky. Vlastně jsme přátelé nikdy nebyli. Při letmých setkáních jsme se pozdravili, někdy prohodili pár slov, ale to bylo tak vše. Přesto se mi v myšlenkách zjevoval častěji, než mi bylo milé. Zaujaly mě jeho oříškově hnědé oči, vysoká, pevná postava

Nerada vzpomínám na dobu dospívání. Kvůli své nedokonalé postavě jsem se stávala častým terčem posměšných urážek spolužáků, které ve mně zanechaly těžko překonatelné bariéry. Místo, abych se se svým tělem smířila, začala jsem ho nenávidět. Trvalo dlouho, než se můj postoj ke mně samotné změnil. V patnácti letech je člověk nejcitlivější. Všechno se mění, a především pak pohled na chlapce. Zamilov

Nikdy by mě nenapadlo, že budu vážně nemocná. A už vůbec ne, že si za to budu moct sama, a to svým neuváženým jednáním. Teď vím, jak moc důležité je správně jíst, i kdyby vás mělo trápit nějaké to kilo na víc.  Na sportovní gymnastiku jsem chodila od svých šesti let. Milovala jsem tento sport, byla to sice velká dřina a tréninky jsme měli tři až čtyři týdně, ale málokdy jsem si stěžovala. Bavilo

Nikdy jsem nebyla velký dobrodruh. Záviděla jsem sebevědomým ženám, které ví, co chtějí a nebojí se za tím jít. Já jsem byla spíš jejich pravý opak. Narodila jsem se v malé vesničce na Moravě a moji rodiče neměli moc peněz. Byla jsem od malička naučená, že musím potlačovat své potřeby a smířit se s tím, co mi bylo v životě dáno. Nevěděla jsem, že svět může být obrovským dobrodružstvím, když se o

Svého muže jsem poznala už na střední škole. Dlouho jsme si užívali života, a když jsme se rozhodli, že je na čase se usadit a pořídit si rodinu, mysleli jsme, že bude všechno skvělé a budeme šťastní. Jenže naše štěstí velmi záhy vystřídala obrovská rodinná tragédie. Nejprve nás rozdělila, později ale opět spojila dohromady.  Až do pětatřiceti let se nám s Martinem dařilo všechno na co jsme sáhl

Celý život mě provázel stejný nádherný sen. Myslela jsem si, že věští krásnou budoucnost. Netušila jsem, že mi ukazuje hrůzostrašnou věštbu. Pamatuji si jej velmi živě. Zdál se mi za život několikrát. Hleděla jsem na nádherné červánkové nebe. V hlavě jsem si říkala, že tak kouzelné nebe jsem ještě nikdy neviděla. Bylo mnohem červenější než jindy. Vše bylo jako v nějaké pohádce. S úsměvem jsem z

Když před lety manžel znenadání přišel o skvělou práci ve firmě, kde pracoval mnoho let, byl to šok! Ještě horší bylo, že jsme měli školou povinné děti a nevěděli, jak jim to říci. A tak jsme se rozhodli, že jsou věci, které nemusí vědět hned a na to, že táta nemá práci je připravovali postupně. Klukům bylo 12 a 7 let. Ze začátku byli tak nadšení, že je konečně doma a oni si ho mohou užít dosyt

Na hřbitově se mi zjevoval tajemný muž, který mi chtěl předat zprávu! Objevoval se pouze tehdy, když jsem přišla sama. Návštěvy hřbitova ve mně vyvolávaly stísněný pocit již od útlého dětství. Náš rodinný hrob patřil k těm nejstarším a ležel na samém konci starého hřbitova u zdi. Málokdy tam svítilo plné sluneční světlo. Místo se nacházelo ve stálém šeru, což jenom zdůrazňovalo strašidelný doje

Byla jsem už smířená s tím, že jsem ve svých čtyřiceti letech sama. Neměla jsem manžela, ani děti a nedoufala jsem v to, že se to ještě někdy změní. Před pěti lety jsem se vydala na dovolenou do Thajska. Na místním tržišti jsem narazila na místní stařenku, která mi darovala jakýsi náramek. Peníze nejsou všechno Celý život jsem byla tak trochu smolař. Nikdy jsem nepotkala toho pravého muže

Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Můj otec bral jen mého bratra a mne ignoroval. Ještě že jsem měla zastání v mámě, můj život byl ale i tak, jedna velká katastrofa. Moje dětství bylo celkem šťastné i přesto, že mě můj otec nechtěl. Bohatě mu stačil můj starší bratr Petr. Maminka si ale mé narození prosadila. Fakt, že se mu přes jeho nesouhlas narodilo druhé dítě, a ještě k tomu dcera, pro ně