Můj vyvolený byl o hodně mladší, navíc kytarista. Babička s mámou o takovém ženichovi nechtěly ani slyšet. Pracovala jsem v tu dobu v hotelu Sport jako pokojská. Bylo to svým způsobem tragikomické, neboť hotel patříval v lepších časech, které jsem bohužel už nepamatovala, naší rodině. Tehdy se jmenoval Korso a ještě před tím Corso. V osmdesátých letech jsem tu tedy dělala pokojskou dílem z nostal

Bylo mi osmnáct a líbil se mi Jaromír. Vůbec mi nevadilo, že je jeho tatínek příštipkář z nuzné chaloupky. Když jsem byla malá, ve školách nás horlivě ujišťovali, že v naší pokrokové společnosti už neexistují ani chudí, ani bohatí, neboť majetkové rozdíly byly odstraněny a všichni jsme si rovni. Jako holčička jsem to samozřejmě baštila, s léty mi začalo připadat, že to možná není tak docela pravd

Mít firmu je riziko. Není snadné si najít spolupracovníky na něž je spolehnutí a kterým by se dalo stoprocentně věřit. Co když vás ale zradí i vaše vlastní rodina? Naši sousedé mají syna Milana, který byl vždy velmi šikovný a podnikavý. Není tedy divu, že po revoluci začal podnikat a dařilo se mu. Napřed zařizoval a organizoval přestavby domů na klíč, jen na živnostenský list. Dokázal ale ve

Příliš pozdě mi došlo, jak málo jsem si vážila lásky své rodiny, kterou jsem vyměnila marnivost. Na stará kolena jsem sama a je to jen má vina. Vždy mě víc zajímal život na vysoké noze než mí blízcí. Prostě jsem se zhlédla v povrchním životě a luxusu a nic jiného mne nezajímalo. Jako mladá jsem neměla o muže nouzi. Ani mě tak nezajímalo, jak bude můj nastávající vypadat, ale podstatná pro mn

Naše babi byla vždy rázná, pracovitá a dobrosrdečná osoba. Především ale byla pilířem celé rodiny. Nemoc ji ale změnila. Po městě mé mamince neřekli jinak než paní Gusta a všichni se jí s respektem klaněli. Jenže když se blížila k osmdesátce, začaly se jí třást ruce a ani s pamětí to nebylo moc slavné. Jaká matka, taká Katka Žili jsme ale pohromadě, a tak jsme o naši Gustičku mohli pečova

V našem domě jsem se vždycky cítila dobře a bezpečně. Až do jednoho odpoledne, kdy jsem se stala svědkem něčeho nepochopitelného. Jednou večer, před mnoha lety, se mi stala zvláštní událost. Bylo mi šestnáct let a byla jsem sama doma. Rodiče byli v práci, brácha u kamaráda. Bydleli jsme v malém starém domku na samém konci vesnice. Kolem nás jen louky a les, nejbližší sousedé žili asi tři sta m

Jako mladá jsem se do vdávání nehnala, a tak jsem si pořídila dítě až po čtyřicítce v podstatě s náhodnou známostí. A tak jsem žila jen pro ni. Samozřejmě jsem díky tomu měla pocit, že je moje Deniska nejhezčí, nejchytřejší a nejúžasnější dítě na světě. A bohužel jsem ji rozmazlovala. Na sobě jsem šetřila, jen aby má dcera měla vše, nač si vzpomněla. Na to, že bych si našla muže jsem vůbec n

Na kouzelný prášek ve vitríně jsem málem zapomněla. Nakonec zvítězila moje zvědavost a nápoj jsem si připravila. Říká se, že svůj mozek využíváme méně než z poloviny. Mohli bychom toho vnímat daleko víc. Díky jedné tajemné zkušenosti, kterou jsem kdysi zažila, jsem se přesvědčila, že je to skutečně pravda. Pracovala jsem pro radost Byla jsem v té době už v důchodu, ale díky svým znalostem

Svého partnera jsem napřed rozvedla a pak jsem ho opustila. Přesto jsem svého činu nikdy nelitovala. Hned po škole, kterou jsem absolvovala s červeným diplomem jsem nastoupila do firmy zahraničního obchodu. Přijímal mě dokonce sám šéf firmy, starší a dobře vypadající muž, samozřejmě ženatý. Nechtěla jsem rozbíjet rodinu, ale lásce jsem se neubránila. Dokonce jsem se pokusila vše ukončit, ale dl

Nevím, čím mě ta ošklivá soška uchvátila. Vedla mě snad intuice, že ochrání mou rodinu? Starověkou Čínu jsem měla v lásce. Před dvěma roky jsme si s manželem řekli, že si zasloužíme nějakou pěknou dovolenou. Peněz jsem měli našetřeno dost a nakonec jsme vybrali Čínu. Moc jsem se těšila a manžel také. Jako třešničku na dortu jsme si dopřáli výlety na historická místa a prošli jsme se po trzíc