Domů     Měl si brát jinou, ale utekla mu od oltáře
Měl si brát jinou, ale utekla mu od oltáře
7 minut čtení

Můj vyvolený byl o hodně mladší, navíc kytarista. Babička s mámou o takovém ženichovi nechtěly ani slyšet.

Pracovala jsem v tu dobu v hotelu Sport jako pokojská. Bylo to svým způsobem tragikomické, neboť hotel patříval v lepších časech, které jsem bohužel už nepamatovala, naší rodině. Tehdy se jmenoval Korso a ještě před tím Corso.

V osmdesátých letech jsem tu tedy dělala pokojskou dílem z nostalgie, dílem kvůli tomu, že se nic lepšího nenaskytlo. Hotel chátral. Spíš než Sport se mohl nazývat Zašlá sláva.

Oprýskaná fasáda, zažloutlé ubrusy, neochotní číšníci, v pokojích předpotopní nábytek.

Ale i tak tu bylo cítit kouzlo starých dobrých časů, kdy se za letních večerů a doprovodu živé hudby tančilo venku na terase pod světly barevných žároviček a samozřejmě hvězd.

Moje rodina byla zhrzená a v neposlední řadě také hysterická, neboť v ní bolestně chyběli muži. Bylo to dobře patrné zejména ve chvílích, kdy se věšelo prádlo – na šňůře se ve větru zmítaly jen podprsenky, silonky a blůzičky.

Náhodný chodec by z toho usoudil, že v zanedbané vilce nežije žádný chlap. Měl by pravdu. A se zahořklou babičkou, jejíž manžel, můj děda, opilý utonul v řece, a stárnoucí matkou, jejíž manžel, můj otec, dávno utekl, se nežilo právě jednoduše.

Navíc oběma scházel náš hotel, na nějž bývaly kdysi tak hrdé. A tak mi roky ubíhaly za stálého nadávání, bědování a hysterických záchvatů zbylých rodinných příslušnic.

Čajová růže

Obě si ještě k tomu vzaly do hlavy, že nade mnou budou bdít neboli dávat pozor, aby mi žádný chlap nezničil život.

Byly přesvědčeny, že jim kromě komunistů zničili životy rovněž muži, a tak je jejich svatou povinností postarat se o to, aby mě nepostihl tentýž osud.

Tak třeba babička to řešila tak, že na moje spolužáky ze školy, když mě náhodou některý z nich doprovázel domů, hrozila holí. Tím jsme samozřejmě přišly do řečí a našemu baráku se v městečku začalo říkat U raplů.

Bylo mi už dvacet osm let, a nikdy jsem neměla vážnou známost. Pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že U raplů zahořknu a zestárnu, stejně jako babička s mámou, a ve třech budeme svorně nadávat na poměry, na drahotu a na chlapy.

Dodnes se upřímně divím tomu, že to tak nedopadlo. Osud se už na to nejspíš nemohl dívat a velkomyslně se rozhodl, že zasáhne v můj prospěch. V hotelu hrála o sobotách a nedělích kapela Čajová růže, která se někdy v tu dobu rozrostla nového člena.

Namouduši jsem se o něj vůbec nezajímala. Ne že by nebyl fešák – to byl. Šlo o to, že to byl ještě kluk, sotva dvacetiletý, nic pro mě. Vzala jsem ho tedy na vědomí, to bylo vše.

Kromě toho se ukázalo, že má navzdory poměrně nízkému věku snoubenku a bude se ženit. Jenže jak známo, nic se nezdaří podle plánu.

S ďáblem v těle

Ta nevěsta byla shodou okolností zpěvačka Čajové růže, dívka Anna, na první pohled s ďáblem v těle. Kdybych byla chlap, tak si ji nevezmu, ani kdyby se jednalo o poslední ženu na světě.

V duchu jsem si řekla, že mladík nedělá dobře, když se rozhodl pro tu světlovlasou dlouhonohou vílu, ale jak se říká, kdo chce kam, pomozme mu tam.

No a pak jsem jednou přišla do práce s tím, že začnu uklízet ve druhém patře, a když jsem tam vyjela výtahem, vykřikla jsem. Dveře do pokoje naproti výtahu nebyly na svém místě, kdosi je vyrazil.

Opatrně jsem strčila hlavu do místnosti a v duchu konstatovala, že pokoj je zcela zdemolovaný, nábytek rozštípaný, okno rozbité. Vtom někdo za mnou řekl: „Omlouvám se.“ Leknutím jsem povyskočila. V prostoru, kde bývaly dveře, stál ten kluk z kapely Čajová růže.

Dodal: „Popral jsem se s Tondou, a takhle to dopadlo.“

Je to váš hotel

Podivila jsem se: „Ale proč se omlouváte mně?“ Odpověděl: „Je to přece váš hotel.“ Bylo zvláštní, že to věděl.

Mávla jsem rukou s tím, že to už přece dávno není pravda, a on bůhvíproč stále pokračoval ve vysvětlování, ač jsme se neznali a já se ho na nic neptala: „Stalo se to kvůli Anně, víte?

V sobotu mi totiž zdrhla od oltáře, a to není nic, co bych chtěl ještě někdy zažít. A protože se vlastně hned ukázalo, že utekla kvůli Tondovi, našemu bubeníkovi, tak jsem si ho trošku podal.“ Pak provinile hlesl:

„No a odnesl to celej pokoj.“ Vyprávění mi vyrazilo dech. „Utekla vám nevěsta od oltáře?“ zopakovala jsem užasle. Rezignovaně pokýval hlavou. „Panebože! To je hrůza,“ vyjekla jsem. Vypadal docela klidně, když říkal: „Přežít se to dalo.

A opil bych se tak jako tak.“ Bylo mi ho líto, musel to být pekelný šok. Po šichtě jsem se nechala pozvat do vinárny na skleničku. Seděli jsme tam pouhou hodinku, ale někdo to musel zatepla donést mámě a babičce. Když jsem se vrátila, spustily:

„Kde jsi byla tak dlouho?“ Odpověděla jsem: „Byla jsem na kafi s kamarádkou… Vlaďkou.“ A byl oheň na střeše.

To nebyla Vlaďka

Začaly vřískat obě, jedna přes druhou: „To nebyla žádná kamarádka Vlaďka! Lžeš nám do očí! Ten chlap se jmenuje Vladimír a je z kapely. A víš vůbec, kolik mu je, holka nešťastná, let?

Je mu dvacet!“ Vypuklo takové zemětřesení, že to bylo slyšet po celém městečku, lidé obraceli oči v sloup a šeptali si:

„A jéje, U raplů se zase vyvádí.“ Když se trochu uklidnily a šly si udělat čaj a k němu zakousnout sušenky, zalezla jsem si do postele a přemýšlela o tom mladíkovi. Došla jsem k závěru, že je fakticky moc mladý.

Osmiletý rozdíl mi připadal skandální, tehdy se to takříkajíc vůbec nenosilo. Umínila jsem si, že bych měla na charismatického Vladimíra zapomenout, což se od začátku nedařilo, protože hned jak jsem usnula, zdálo se mi o něm.

Říkala jsem si, že by bylo rozumné, kdybychom si jeden druhého raději už nevšímali, ale vyhledal mě hned ráno v práci, zubil se a povídá: „Tak se prej včera U raplů dost pištělo.“ Vzdychla jsem s tím, že zdejší obyvatelé jsou snad až příliš upovídaní. S večerem jsme se zase přistihli, že spolu sedíme ve vinárně.

Jako v pekle

Doma to bylo jako v pekle. Babička s mámou pochopily, že mezi mnou a Vladimírem se zřejmě něco děje, a málem z toho onemocněly. Vadilo jim snad i to, že je Vladimír chlap, neboť si o mužích myslely jen to nejhorší, a že je o tolik mladší, to je dorazilo.

„Jenom přes mou mrtvolu!“ sípala babička. „Chceš žít s klukem, s dítětem?“ ječela máma. „Vždyť s nima se nedá žít, ani když jsou dospělí, natož ve dvaceti!“

Babičku napadla další velkolepá myšlenka, a tak zakvílela: „A ještě k tomu je to muzikant!“ Máma se přidala: „To bych tě snad radší viděla v rakvi, než u oltáře s kytaristou!“ Brát Vladimíra na nedělní oběd bylo předčasné, a tak jsme to vymysleli jinak.

U nás doma bylo všechno rozbité, neboť tam chyběl chlap. Pro začátek spravil Vladimír budík, vysoušeč vlasů, mixér a také obratně vyspravil díru v drátěném plotě, samozřejmě zvenku. „To spravil Vladimír,“ odpovídala jsem na udivené máminy a babiččiny dotazy.

„Uměl by spravit i záchod?“ zeptala se jednou babička. „Uměl, ale musí sem přijít, jinak to nejde,“ odpověděla jsem a v duchu zajásala. Pevnost byla dobyta.

Zručný Vladimír u nás doma spravil úplně všechno, od ledničky přes nástěnné hodiny po kapající kohoutek v koupelně, a za odměnu dostal řízky s bramborovým salátem a mě za manželku.

Pavlína (59), Domažlicko

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Montblanc znovu ožívá ve světě Wese Andersona
iluxus.cz
Montblanc znovu ožívá ve světě Wese Andersona
Legendární značka luxusních psacích potřeb a doplňků představuje svou novou kampaň Let's Write, v níž navazuje na výjimečnou spolupráci s režisérem Wesem Andersonem. Ten pro Montblanc opět vykreslil p
Když kvete louka, pomáhá klimatu
21stoleti.cz
Když kvete louka, pomáhá klimatu
Rostliny jsou víc než jen zelený porost naší krajiny. Hrají zásadní roli v koloběhu uhlíku, a tím i v ochraně klimatu. Nová studie vedená vědci z Biologického centra AV ČR ukazuje, že druhová pestrost
Jak vládla královna Hollywoodu?
historyplus.cz
Jak vládla královna Hollywoodu?
Její nevinný výraz a plachý pohled ji skvěle pasují do rolí mladičkých dívenek. Mary Pickfordová v nich poblázní doslova celý svět. V době, kdy se na profesi herce hledí ještě skrz prsty, se stane jednou z nejslavnějších žen nejen v USA a vyslouží si titul „královna Hollywoodu“. Herečkou z nouze Je jí sedm let, a
Ztracené osady Rychlebských hor a Králického Sněžníku: Hlas krajiny, která nezapomíná
epochanacestach.cz
Ztracené osady Rychlebských hor a Králického Sněžníku: Hlas krajiny, která nezapomíná
Když stoupáte hustým lesem nad Starým Městem pod Sněžníkem nebo se prodíráte mlhavým ránem Rychlebských hor, krajina tu šeptá. V každém pařezu, v zarostlém sadu, v pokřiveném ovocném stromě, který tu ještě vzdoruje větru, slyšíte ozvěny lidského života, který se ztratil – ale ne docela. Jsou místa, která z map zmizela, ale nikdy nezmizela z
Mřížkový koláč
nejsemsama.cz
Mřížkový koláč
Meruňky můžete nakombinovat i s lesním ovocem. Hodí se k nim i výrazné bylinky, jako je rozmarýn, tymián nebo levandule. Ingredience na 1 kulatou formu: Na těsto: ● 300 g hladké mouky ● 1 vejce ● 1 žloutek ● 150 g másla ● 1 lžička nastrouhané citronové kůry ● 2 lžíce řeckého jogurtu ● 100 g cukru Na dohotovení: ● 800 g meruněk ● 1 skořicový cukr Postup: Do mísy nasypte mouku, cukr a citronovou kůru. Přidejte
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
epochalnisvet.cz
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
Chatrně oblečený venkovan se kradmo ubírá lesem a co chvíli se pozorně rozhlíží. Nedivte se, vydat se v 15. století do lesa pro nějaký ten otop, to byl často i hrdelní zločin. Pak se však stane něco strašného. V lesním přítmí spatří mohutnou postavu s černými rozcuchanými vlasy. Je to snad sám vládce pekla? Ve středověké
Zanevřela Angelina Jolie po rozvodu na muže?
nasehvezdy.cz
Zanevřela Angelina Jolie po rozvodu na muže?
Smutný příběh. Je slavná, a navíc ikona krásy. Přesto herečka Angelina Jolie (51) zůstává opuštěná jako kůl v plotě. Po dramatickém rozvodu s Bradem Pittem (61) v roce 2016, kde nechyběla obvinění z
Viděl někdy někdo Boha? Biblické rozpory ve zjevení Hospodina
epochaplus.cz
Viděl někdy někdo Boha? Biblické rozpory ve zjevení Hospodina
Janovo evangelium jasně tvrdí: „Boha nikdy nikdo neviděl.“ Přesto se ve Starém zákoně objevují pasáže, které tuto premisu zpochybňují, popisujíce osobní setkání s Hospodinem. Jak je možné, že Kniha knih obsahuje tak zjevné rozpory v tak zásadní otázce? Ačkoliv novozákonní Janovo evangelium obsahuje pasáž, kde se doslova říká „Boha nikdy nikdo neviděl,“ (Jan 4:12), některé
Talentovaný Tony Cicoria: Piáno ovládne jako blesk z čistého nebe!
enigmaplus.cz
Talentovaný Tony Cicoria: Piáno ovládne jako blesk z čistého nebe!
Před klavírem sedí zkušený americký hudebník Tony Cicoria (*1952) a vypravuje: „Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. V roce 1994 jsem působil jako ortoped v New Yorku. V té době ještě neexistovaly mo
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Panák se díval v noci oknem do mého bytu
skutecnepribehy.cz
Panák se díval v noci oknem do mého bytu
Okno protějšího domu bylo zavřené celá léta. Jedné noci se to ale změnilo. Moje zvědavost se mi vymstila. Děsivý pohled strnulé figuríny se mi vrací ve snech doteď. Už dlouhá léta žiju v zapadlé části městského centra. Noci zde jsou však klidné, tiché. Ani na své sousedy jsem si nikdy nemohla stěžovat. I když, byla tu jedna věc,