Příliš pozdě mi došlo, jak málo jsem si vážila lásky své rodiny, kterou jsem vyměnila marnivost.

Na stará kolena jsem sama a je to jen má vina. Vždy mě víc zajímal život na vysoké noze než mí blízcí. Prostě jsem se zhlédla v povrchním životě a luxusu a nic jiného mne nezajímalo. Jako mladá jsem neměla o muže nouzi.

Ani mě tak nezajímalo, jak bude můj nastávající vypadat, ale podstatná pro mne byla výše jeho bankovního konta. Antonín tuto moji představu naplňoval a kupodivu to byl i pěkný a příjemný chlap.

Nic mi nebylo dost!

Od jeho rodičů jsme dostali byt a brzy se nám narodily dvě dcery. Já ale stále měla málo. „Tondo, měl bys říci svému šéfovi, aby ti přidal,“ věčně jsem naléhala na svého manžela, který i tak měl nadstandardní plat.

„Jiřinu vzal manžel do Dominikány, chci tam letos také letět,“ stěžovala jsem si. Marně mi manžel vysvětloval, že jsme zrovna dostavěli krásný barák se saunou a bazénem.

Po rozvodu mi vše došlo!

Probrala se až když mi můj manžel Antonín oznámil: „Je konec Danuše! Takhle dál žít nechci a už ani nemohu. Holky chtějí zůstat se mnou!“ zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Vůbec mi nedošlo, že se mi má rodina vzdaluje a nesdílí se mnou mé povrchní touhy.

A tak jsem se z našeho domu stěhovala já, abych dětem nezničila i to, co jim z naší rodiny zůstalo. Příliš pozdě mi došlo, jak hloupě jsem promarnila své štěstí. Teď jsem sama, pracuji od rána do večera a o dovolené u moře, třeba jen v Bulharsku, si mohu nechat jen zdát.

Danuše R. (64), Frenštát pod Radhoštěm

 

 

 

Také se vám může líbit

Tchyně na zabití

Psala se raná devadesátá léta a mně se všechno dařilo. S Patrikem jsme plánovali společné bydlení a co se kariéry týká, nabídla mi velká zahraniční firma mimořádně zajímavou práci. Její…
Zobrazit

Zakázaná láska

„Pro krásu se musí trpět,“ říkali mi doma. Já jsem ale pochopila, že pro lásku se trápíme daleko víc. Byla jsem vychovávána maminkou a tetou. V naší rodině nebyli muži.…
Zobrazit