Mužům jsem se dlouho vyhýbala, protože dvě zklamání mi stačila. Se zradou v lásce jsem se smířila až po mnoha letech. Ten, kdo mě poznal po třicítce, si mohl myslet, že jsem nespolečenská samotářka, která se mužů bojí. Nikdo mě totiž nikdy neviděl v žádném vztahu a na pokusy kolegů v práci jsem reagovala zásadně odmítavě. Možná mezi nimi byli i takoví, kteří měli skutečně zájem o vážné sezná

Moje matka mě zásobovala rčeními a na každou situaci měla alespoň jedno v rukávu. A tak jsem byla připravena na lásku a štěstí. Ale dodnes čekám marně! Matčino oblíbené: každý svého štěstí strůjcem a štěstí přeje připraveným mě straší dodnes. Byla jsem připravená na lásku už od puberty, vysnila jsem si muže a dvě děti, krásný dům. Čekala jsem, že se mi mé sny splní. Jenže všechno je jinak a já

Nikdy bych nevěřila, jak moderní technika dokáže narušit mezilidské vztahy. Jak jí snadno může podlehnout i zkušený a inteligentní člověk. Po rozvodu mi chvíli trvalo, než jsem si našla přítele. Ale povedlo se a já měla konečně zase radost ze života. Byla jsem šťastná Karel je hodný člověk a zpočátku jsme si spolu užili i hodně legrace. Chodili jsme na dlouhé výlety, do kina, na koncerty,

Být s někým víc než polovinu života už něco znamená. Koho by ale napadlo, že se desítky společných let dokážou ve vteřině rozbít jako domeček z karet. Prožívala jsem báječné období. Právě se mi narodil vnuk Kája, kterého jsem si okamžitě zamilovala. Zbývalo mi pár měsíců do důchodu, peněz jsme s manželem měli našetřeno dost, abychom bez problémů vystačili a mohli společně i cestovat a splnit si

Vůbec nejsem sportovní typ. A přesto jsem se nechala uvrtat do ledasčeho. Já byla spíš na knížky, dokonce i vaření a dokonce i péči o rodinu. Těšilo mě starat se o druhé. Až když jsem zůstala sama, bylo mi nějak smutno. Musím s tím něco dělat Prázdný byt, nikdo už nic nepotřeboval. Připadalo mi, že jsem nepotřebná. Ale na druhou stranu jsem věděla, že to tak není. Jenomže když máte takové

Dneska se už z toho ani nedělají vtipy. Snad ještě tak ve filmech pro pamětníky se objeví svůdník se sbírkou motýlů. Ale mně se takový příběh opravdu stal. Kdysi jsem chtěla být básnířkou, pak jsem se dala na prozaičtejší povolání, ale nelituji. Díky práci v zahradnictví jsem potkala muže, kterého nešlo nemilovat. Na tehdejší dobu byl galantní, a to se zrovna nenosilo. Měl rozhled, jako by celý

Nikdy jsem kulový blesk neviděl. Když se mi ten úkaz objevil před očima, začal jsem ho fotit jako zběsilý. Něco takového se jen tak totiž nevidí! Bouře byla za dveřmi. Večer se setmělo jako o půlnoci a do listů okrasných platanů uhodil vítr. Černou nocí probleskovala olověná břicha mraků, ztěžklá deštěm. Stál jsem u okna se štěnětem labradora. Jmenoval se Bran a byly mu dva měsíce. Nemotorné

Naši se postarali, abych měla hezké dětství. Přitom neměli peněz nazbyt, ale i tak máma vařila jako bůh a v sobotu se chodilo na výlet. Měla jsem mindráků, že bych s nimi mohla vydláždit Václavské náměstí, a ještě by dost zbylo i na Ovocný trh. Byla jsem malá, buclatá, s ježatými, nepoddajnými vlasy. Katastrofální vizáž jsem zdědila po rodičích – při vší úctě k nim. Jenže oni se tím na rozdíl o

Michala jsem poznala v době, kdy jsem byla už sedmým rokem vdaná. Říká se, že v manželství je právě sedmý rok krizový, a u nás to tak opravdu bylo. Aspoň že jsme neměli děti. S Michalem jsme se poznali na firemním večírku. Zadaní jsme byli oba, nicméně skvěle jsme se spolu bavili a rozuměli si od prvního okamžiku. Michal začal nedávno předtím pracovat pro jednu naši pobočku, byl tedy nový, zatí

Musela jsem si to vyzkoušet. Nikomu bych ale takový návrat do dávné minulosti nedoporučovala. Nejdříve kohout, pak rebelka odhodlaná zemřít. Vzpomínka na mou smrt nebyla příjemná. O minulé životy jsem se zajímala od prvního okamžiku, kdy jsem o nich zaslechla. S kamarádkou jsme se přihlásily do kurzu, kde jsme se měly naučit, jak postupovat, abychom se propracovaly k vizím z dáných životů. Samo