Vím, že lhát se nemá, já jsem ale lhala kvůli svému bratrovi od dětství. Mnoho let jsem jim namlouvala, že se má dobře, i když byl už dávno po smrti. Už jako malá jsem za svého bratra Pepíka žehlila průšvihy. Jen co dospěl, tak se odstěhoval. Domů jezdíval jednou za měsíc se svou ženou Libuškou. Vyprávěl příběhy z velkoměsta, které jsme hltali. Jenže pokaždé, když odjel, tak rodičům zmizely

Ve sňatky a jejich příslib „spolu šťastně navěky“ jsem nevěřila. Sama sobě jsem ale dnes důkazem toho, že mýlit se může každý, i já. V partnerských vztazích bývají obvykle karty rozdané tak, že tím, kdo nechce svatbu, je muž. V našem případě to ale bylo přesně naopak. To já jsem zarputile odmítala závazek podobného typu. Přišlo mi zbytečné a nerozumné, hnát se do svatby za každou cenu. Proč vla

Stalo se to všechno hlavně kvůli mně. A já teď s tím pocitem viny těžko žiju. Bojím se, co bude dál, až se setkáme. Možná mi také půjde o život. Už podruhé čtu Rudův dopis a nevím, mám mít radost, nebo se začít bát? Píše v něm, že jeho žádosti bylo vyhověno a za čtrnáct dní jde domů. Po čtyřech letech. Neumím si to vůbec představit. A také se bojím, že se mi Ruda bude chtít pomstít. Vždyť to kv

Během operace jsem se ocitla v prostoru mezi světy. Obklopilo mě světlo a já jsem v tu chvíli věděla, že opouštím svět. Před mnoha lety jsem měla problémy se srdcem. Po mnoha vyšetřeních se ukázalo, že bude nutná operace. Nikdy předtím jsem na žádném vážném zákroku v nemocnici nebyla, takže jsem se docela bála. Všichni mě sice uklidňovali, že je to jednoduchý zákrok, ale můj strach tím nerozpt

Že si jednou budu vybírat budoucího partnera podle potenciální tchyně, to by mě dříve nenapadlo. Po špatné zkušenosti už jsem ale neponechala nic náhodě. Byla to naše druhá schůzka. „Už se nemůžu dočkat, až tě představím mamince,“ řekl mi tehdy nadšeně Tomáš. Zrovna jsme stáli ve frontě na lístky do kina a já si říkala, jak je ten kluk skvělý. Líbilo se mi, jak o své mamince krásně mluví a obdi

Takovou bezmoc jsem ještě nikdy v životě nezažila, ale bránit jsem se neměla jak. Přišla jsem o všechno, i o svůj nezdolný optimismus. Sestřička mi přinesla léky a spiklenecky se usmívá. Z podpaží vytahuje moje dva oblíbené časopisy. „Drahuško, to je pro vás. Nechala jsem vám tentokrát i křížovky.“ Je vážně skvělá! Vždy si ty časopisy kupuje, a když je přečte, dá je mně. I když o tom spolu neml

Před několika lety jsme uprostřed slovenské přírody narazili se sestrou a bratrancem na něco neskutečně podivuhodného. Před několika lety jsme byli se sestrou Alenou a bratrancem Jakubem na letní dovolené v Nízkých Tatrách. Bylo mi tehdy dvacet pět let a měla jsem necelý rok po svatbě s Davidem. Chtěla jsem, aby s námi jel i můj manžel, ale ten měl bohužel pracovní povinnosti. Byla všemu ote

Známe se od první třídy. Celý život jsme byly v kontaktu. Teď se ale Bohunka chová moc divně. Opět mi vytípla telefon. Už potřetí. Alespoň ale vím, že žije. Když jsem u ní totiž zvonila a ťukala na dveře, vůbec se neozývala. Měla jsem vážně hrozný strach, že se s ní něco stalo. Jenže starat se o Bohunku není jen tak. Strašně se totiž v poslední době změnila. Stáhla se do sebe, téměř vůbec s 

Jednoho dne se mi udělalo zničehonic špatně. Dostala jsem hrozný strach. Vzápětí jsem zjistila, že moje maminka zemřela. Bude to deset let, co mi zemřela maminka. Mám na ni jen ty nejlepší vzpomínky. Byla pro mě nejdůležitější a nejmilovanější osobou v životě. Věřila jsem, že se jednoho dne stane úžasnou babičkou mým dětem. Věřila v nadpřirozeno Maminka měla celý život slabost pro věci me

Někdy člověk uvízne v životním stereotypu, ze kterého se zdá, že už není úniku. Ale vždy je možné začít znovu a jinak. Chce to jen trochu odvahy. Žila jsem jen pro svou rodinu. Měla jsem tři děti, našla jsem si práci doma, abych s nimi mohla být i po skončení mateřské. Šila jsem pro celou rodinu, natírala dveře a okna, malovala byt, opravovala kapající kohoutky, autem, které jsem koupila v baza