Domů     Mám skvělého muže a báječnou tchyni
Mám skvělého muže a báječnou tchyni

Že si jednou budu vybírat budoucího partnera podle potenciální tchyně, to by mě dříve nenapadlo. Po špatné zkušenosti už jsem ale neponechala nic náhodě.

Byla to naše druhá schůzka. „Už se nemůžu dočkat, až tě představím mamince,“ řekl mi tehdy nadšeně Tomáš. Zrovna jsme stáli ve frontě na lístky do kina a já si říkala, jak je ten kluk skvělý.

Líbilo se mi, jak o své mamince krásně mluví a obdivovala jsem ho, že je jí velkou oporou poté, co zůstala na jeho výchovu sama.

Když si to tak zpětně vybavím, věděla jsem toho o jeho matce už na té druhé schůzce vlastně víc, než o něm samotném. Na to nejdůležitější jsem si ale nakonec musela přijít sama, to mi její milovaný synek pochopitelně povědět ani nemohl.

Tomáše jsem potkala na střední škole. Chodili jsme spolu pár měsíců a řekli si, že je nejvyšší čas, vzájemně se představit rodičům.

Nejprve jsme jeli k nám, kde Tomáše celá rodina přivítala s otevřenou náručí, někteří doslova, a poté jsme vyrazili za jeho maminkou, o které jsem toho už tolik slyšela.

Nemohla jsem se dočkat, až tu paní, která prý tak krásně zpívá, háčkuje ubrusy a peče ten nejlepší štrúdl na světě, poznám osobně. Kdybych jen tehdy věděla…

„Slavná“ maminka nás přivítala ve velkém, moderně zařízeném a dokonale uklizeném bytě. Už ve dveřích se mi ale zdálo, že mě sjela pohledem od hlavy až k patě. A ten pohled, byť trval sekundu, se mi vůbec nelíbil.

Jako by přemýšlela, zda má tu kudrnatou holku v džínové bundě vůbec pustit přes svůj práh.

V momentě ale nasadila opět dokonalý úsměv, který skvěle ladil s její perfektní trvalou, elegantním kostýmkem a vystupováním velké dámy. Tohle, že je ženská, která ve volném čase háčkuje ubrusy a patlá se s domácím moučníkem?

Té představě neodpovídala ani délka jejích nehtů. Neměla jsem z ní dobrý pocit a sama na sebe jsem se zlobila.

Přece nemohu dát na první dojem, Tomáš mi o ní vyprávěl tolik krásných věcí, musí být úžasná. Uklidňovala jsem se, zatímco mě podrobovala plejádě záludných otázek. Od známek ve škole až po majetkové poměry mé rodiny. Z tváře jí ale po celou dobu nezmizel ten potutelně milý úsměv.

„Svaťák“ u tchyně

„Máma je úžasná, vid? Určitě ses jí líbila, to poznám,“ říkal mi Tomáš, když mě doprovázel na autobus. Šourala jsem se vedle něj a stále jsem zpracovávala události posledních hodin.

Popisoval ji vždy jako maminku z pohádky, já jsem se ten den setkala ale spíše s čarodejnicí.

Musela jsem si všechno srovnat v hlavě a po pár dnech jsem usoudila, že si možná to špatné jen namlouvám.

Tomáš mi ve škole vyřídil, že mě maminka nechává pozdravovat, a dokonce mi nabídl, abych u nich doma bydlela během svatého týdne – tedy týdne před maturitou.

Jelikož moje rodina bydlela daleko, přes týden jsem vždy byla na internátě, co si ale budeme povídat, na učení to není právě nejklidnější místo. Usoudila jsem tedy, že jeho nabídku přijmu, alespoň maminku lépe poznám. Už první večer jsem toho litovala.

Seděli jsme u večeře a diskutovali o tom, proč mladé holky jako já, vůbec nevaří.

Tedy, diskuse je v tomto případě silné slovo. Maminka rozjela svůj monolog ihned poté, jakmile zjistila, že jediné, co v kuchyni zatím dokážu, je houskový knedlík.

Za jeden týden jsem se od ní dozvěděla, že nosím špatný účes, zvláštní oblečení, neumím se učit a vlastně se ani neumím postarat o domácnost, zatímco ona vydělává a já se „flákám“ doma.

Nejvíce mě rozčilovalo, jak každou svou připomínku završila tím falešně milým úsměvem, jako by bylo všechno v pořádku. Přitom se mi ale evidentně snažila říct, že svého milovaného syna pro někoho, jako jsem já, rozhodně nevychovala.

Svatý týden jsme společně v jednom bytě přežili, což mi přišlo jako větší zázrak než to, že se mi poté podařilo odmaturovat. Na rozdíl od Tomáše, což byl pro jeho mámu jen olej do ohně. Bez skrupulí za jeho neúspěch obvinila mě. Tu, která se jim nastěhovala do bytu a rušila chudáka Tomáška od učení.

„Možná máš na mě opravdu špatný vliv,“ přijal nakonec zbaběle Tom názor své matky a já jsem měla chuť mu vzteky roztrhat všechny maturitní otázky, na které se během svaťáku ani nepodíval.

Rozešli jsme se a v následujících letech jsem se obávala každého dalšího vztahu. Ne proto, že bych se bála nové známosti s mužem…to spíše s jeho matkou.

Druhá máma

Se svou hrůzou z příšerné tchyně jsem se hned ve své první práci svěřila starší kolegyni. Nejsem právě „svěřovací typ“, to byste ale museli znát Jarušku.

V kanceláři jsem s ní seděla sotva měsíc a už jsme byly jako nejlepší kamarádky, nebo spíš jako máma s dcerou. Věděla jsem, že má manžela a tři syny.

„Ty bych ti ale děvenko nepřála, jeden kouří, druhý pořád leží v knihách a ten třetí by nejradši pořád někde cestoval,“ odrazovala mě s nadsázkou a já jsem se poté musela smát. I díky skvělé kolegyni mi práce rychle utíkala a překvapivě mě i bavila. Kdo to o svém prvním zaměstnání může říct?!

Dělala jsem jednu ze sekretářek ve velkém podniku a značnou náplní mé práce bylo papírování. Denně mi prošlo pod rukama tolik lejster, že by to vydalo snad na Ottův slovník naučný.

Často jsem pak se štosy nejrůznějších smluv, přes které jsem mnohdy ani neviděla na cestu, běhala do archivu a zase zpět, a to byl můj denní chleba.

A přesně tak jsem se s hromadou listin k archivaci řítila chodbou i to osudné srpnové odpoledne, a nebýt toho nečekaného průvanu, možná bych je tam i v pořádku donesla. Udělala jsem pár kroků, když v tom někdo otevřel dveře.

Už to lítá…

Chodbou se rozlétl svěží vítr. Pořádný průvan by byl jindy v dusné budově určitě požehnáním, ale ve chvíli, kdy nesete štos papírů, je vítr to poslední, co potřebujete. Dokumenty se vznesly a zaplnily téměř celou chodbu.

„Já se z toho zblázním,“ začala jsem lamentovat a zběsile sbírat a rovnat všechno, co jsem nestačila pochytat ještě ve vzduchu.

„To jsem tomu dal, nezlobte se,“ říkal mi neznámý muž, který se ke mně skláněl a pomáhal mi ze země sbírat tu spoušť. Bylo více než jasné, že tu nepracuje. Takového fešáka, bych si zapamatovala.

Nemohla jsem z něj spustit oči a potěšilo mě, že ani já jemu nejsem lhostejná. Než jsme sebrali ze země poslední dokument, stihl se mi představit jako Zbyněk a jako omluvu mě pozvat na skleničku.

Souhlasila jsem a domluvili jsme se ještě na tentýž večer. Když jsem druhý den ráno přišla do práce, nemohla jsem se dočkat, až Jarušce povyprávím, jak krásné rande jsem měla.

„Jaruško, ani nevíš, jak skvělý večer jsem včera zažila,“ začala jsem na ni chrlit už od dveří a ona mi se šibalským úsměvem odpověděla, „Ale vím!“ Ukázalo se, že Zbyněk, není nikdo jiný, než jeden z jejích synů – ten, který by nejraději pořád cestoval.

A jsme rodina

Mělo mě to napadnout už ve chvíli, kdy mi vysvětloval, že v podniku byl jen navštívit maminku. Nebo, když říkal, že pracuje jako řidič autobusu. Byla to náhoda, kterou dokáže přichystat jenom sám život.

Pořádně jsme se tomu všichni zasmáli a já jsem byla šťastná, že Jarušce nevadilo, když jsem se začala s jejím synem scházet.

Zbyněk je skvělý chlap, se srdcem na správném místě a nevšedním smyslem pro humor, kterým dodnes dokáže odlehčit nejednu svízelnou situaci. Jsem vděčná, že ho mám, a že svatbou s ním se ze mě a Jarušky stala rodina.

Jaruška je jako mercedes mezi tchyněmi.

Hodná, dobrosrdečná, upovídaná… a zejména jednu její oblíbenou větu jsem vždy ze srdce ocenila, „Dělejte si to děti, jak chcete, já vám do toho mluvit nebudu!“ Nejlepší ženská na světě, která pro mě vychovala toho nejbáječnějšího manžela!

Hana (56), západní Čechy

Předchozí článek
Související články
20.6.2024
Doktoři mi říkali, že nikdy nebudu máma. O to větší radost jsem měla, když mi gynekolog pověděl, že jsem ve třetím měsíci těhotenství. Bylo červencové ráno a já po dlouhé těžké noci svírala vytoužené novorozeňátko. Zdravá holčička s dolíčky na tvářích. Slzy mi radostí stékaly z očí. Pět krásných let jsme si s dcerkou užívali. Měli jsme to, o čem jsme s mým manželem vždycky snili. Dávali jsme
17.6.2024
Vdávala jsem se před třiceti lety. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Já jsem se narodila v Praze ve vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu, na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí. Tam jsem také potkala Vlada, který chodil o dva ro
15.6.2024
Nikdy bych si nemyslela, že se rozhádáme kvůli něčemu, co se vlastně ani nebude týkat přímo nás. Už několik měsíců spolu nemluvíme. Naše rodina držela vždycky pospolu, nebylo nic, co by nás postavilo proti sobě. Prošla i hodně těžkou zkouškou, když zahynul dědeček během občanské války ve Španělsku a babička zůstala sama s pěti dětmi. Rodina se tehdy semkla a pomohla jí překonat těžké období. Ří
14.6.2024
Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu
11.6.2024
Moje dětství bylo příšerné. Nerada jsem chodila domů, nerada jsem zůstávala s kýmkoli z naší rodiny. Máma s tátou se neustále hádali a prali. Moje o šest let mladší sestra Jitka si vůči tomu vytvořila jakousi imunitu a neustále mě shazovala, protože já se s tím vyrovnat neuměla. Možná se tak chtěla rodičům hlavně zavděčit, protože jejich hněv na její hlavu potom tolik nedopadal a vše jsem odnáš
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
21stoleti.cz
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
Pravé neštovice, zavlečené do Ameriky kolonialisty, vedly do roku 1620 ke ztrátě 70 % původní incké populace. Vzhledem k tomu, že historické informace z prvních let kolonizace jsou kusé, sehrávají arc
Historický klenot dánské šlechtičny
rezidenceonline.cz
Historický klenot dánské šlechtičny
Dlouholetým domovem princezny Margaret byla romantická vila, respektive pevnost na Côte d’Azur s výhledem na francouzskou Riviéru, jednu z nejluxusnějších pobřežních oblastí Evropy, a na panorama Provensálských Alp na obzoru. Vila La Carriere, klenot středomořské architektury, patřila Margaret Dánské, sestřenici zesnulé královny Alžběty II., a jejímu choti, princi Renému Bourbon-Parmskému. Princezna tady pobývala po většinu
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
epochalnisvet.cz
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
Fridrich II. zuřivě čmárá cosi na papír a von Knobelsdorff je bledý jako stěna. „Výsosti, to je prevence proti vlhkosti!“ osmělí se namítnout. „Žádné patro, žádné schody,“ rozčílí se král. Uznávaný architekt dostane výpověď.   S rokem 1740 a smrtí svého despotického otce se Fridrich II. (1712–1786) stává pruským králem, a hlavně svým pánem. Dává
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
enigmaplus.cz
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
Z celého světa přicházejí zprávy o únosech do UFO. Nad některými z nich přitom zůstává rozum stát. Například manželé Clayton a Donna Leeovi z Texasu tvrdí, že je mimozemšťané unášejí opakovaně. Proč s
Španělsko: Království tapas
epochanacestach.cz
Španělsko: Království tapas
Španělské kuchyni vévodí olivový olej, česnek, čerstvá zelenina, ovoce, ryby a mořské plody, ale také hovězí či vepřové maso. Studené kuchyni vévodí tapas. Pro cestovatele jsou skvělou příležitostí jak ochutnat co nejvíce specialit během jednoho večera. A jak se dělají? Zavřete oči a promítněte si všechny oblíbené dobroty. A teď zmenšete velikost porce na malý
Jak ztratit a znovu najít smysl života
skutecnepribehy.cz
Jak ztratit a znovu najít smysl života
Kam se jen poděla moje radost ze života, má lehkomyslnost a smysl pro humor? S léty se to všechno kamsi ztratilo, zbyl jen nekonečný smutek. Ten pocit naštěstí netrval věčně. Bývala jsem po celý život veselá, optimistická, ba až lehkomyslná. Alespoň to říkali všichni kolem mě, ale i já sama jsem si tak připadala. Dodávala jsem lidem, zejména
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
historyplus.cz
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
Náhle ho zachvátil šok! „Nevěřil jsem svým očím! Většina indiánů byla v naprosto bídném stavu. Byli na pokraji smrti!“ zapisuje si do svého deníku jeden z nejslavnějších cestovatelů 20. století, Brit Percy Fawcett. Před více než 100 lety postihla Amazonii kaučuková horečka, která se nejvíce podepsala na zdejších původních obyvatelích. Jaké hrůzy domorodí indiáni v
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
nasehvezdy.cz
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
V seriálu Ulice hrají už několik let manžele. Málokdo ale ví, že spolu Vanda Hybnerová (55) a Jiří Štrébl (65) žili v minulosti i doopravdy. Navíc se k sobě prý nedávno vrátili! Jakmile se v nekonečn
Špenátová pomazánka s hráškem
tisicereceptu.cz
Špenátová pomazánka s hráškem
Zelená barva navozuje příjemné a optimistické pocity. Užijte si ji i na talíři v podobě zdravé a chutné pomazánky. Potřebujete 150 g čerstvého baby špenátu 1 malou konzervu hrášku 100 g tvaroh
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
iluxus.cz
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
Spolupráce mezi hodinářskými značkami a automobilkami je dlouhodobě populární a jejich obliba jen tak nezmizí. Vzpomeňme na slavná partnerství minulosti, jako Audemars Piguet a Maserati, Breitling a B
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
epochaplus.cz
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
Blonďák s charakteristickým chraplavým hlasem okouzlil na přelomu 70. a 80. let celou republiku. Měl našlápnuto stát se největší českou hudební hvězdou a prosadit se i v tvrdé zahraniční konkurenci. Jenže přišla jedna osudná noc a všechny sny byly náhle pryč.   Pro děti je vždycky jednodušší pokračovat v povolání svých rodičů, protože svůj vzor mají neustále před
Pozvěte si domů své štěstí
nejsemsama.cz
Pozvěte si domů své štěstí
Chcete si dobře odpočinout, cítit se lépe a navodit ve svém domově tu správnou harmonii a klid? Poradíme vám, na co si dát pozor, co vyhodit, a co si naopak pořídit, aby se vám doma žilo doslova jako v ráji. Kde jinde byste se měla cítit více v pohodě a v bezpečí než právě doma? Uspořádejte si obydlí