Už coby malá holka sestra neudržela korunu. A nezměnila se ani po padesáti letech. Nadělala dluhy, a všude podepsala mě. Složenky se mi kupily ve schránce a nakonec na mě zazvonil exekutor. Až do té šokující chvíle, kdy vám stojí na prahu cizí chlap a vyhrožuje, jsem nebrala problém příliš vážně. Spíš jsem si ho nevšímala. „Je to nějaký omyl. Podvod. Nějací šmejdi to na mě zkoušejí,“ myslela

Když jsem si myslela, že pro mě všechno krásné skončilo, osud mi přichystal nový začátek. Stal se doslova zázrak. Když jsem se v pětačtyřiceti letech stala vdovou, dusila jsem se žalem. Nevěděla jsem, co si počnu. Pravicí mi potřásal zástup známých a kolegů, které jsem pro slzy nevnímala. „Upřímnou soustrast,“ ucítila jsem pevný stisk velké ruky a skrz vlhký závoj řas jsem se podívala vzhůru.

Kdybych řekla, že se stydím za to, co se stalo, lhala bych. Máma byla přísná na mě, a ještě přísnější na svého dobráckého přítele! Osud nás spojil. Byla jsem už dlouhou dobu celkem šťastně rozvedená a nikoho si nehledala. Ne že bych občas nezatoužila po přátelském objetí a společnosti nějakého příjemného a vtipného chlapa. Jenže kde takového vzít? Od rána do pozdního odpoledne v zaměstnání,

Moje babička vždycky říkávala: Odříkaného největší krajíc. A měla naprostou pravdu. Díky tomu jsem teď zamilovaná a šťastná. Pozoruji Vojtu, jak kmitá v kuchyni. Je to úžasná podívaná. Nikdy by mě nenapadlo, že povoláním právník může vařit jako profesionální kuchař. Moc ráda ho pozoruji, jak se s tím jídlem doslova mazlí. A jak to pak božsky chutná na talíři. Skutečné umělecké dílo. Poprvé,

Chtěla jsem se stát mámou co nejdřív, a tak jsem se vdala brzy. Jenže Miloš, jak se ukázalo, byl zřejmě ten nejhorší manžel na světě. Pocházím ze čtyř dětí, a i když bylo doma rušno, dětství to bylo moc hezké, plné lásky, legrace a báječných zážitků. Už v dospívání jsem byla přesvědčena, že moje budoucnost je jasně narýsovaná – vdám se a budu mít rodinu, stejně šťastnou, jako byla ta naše. Ale

Když se člověku ztratí při nákupech dítě, propadne panice. Mrzí mě, že jsem si tehdy dobře neprohlédla, kdo mi Tomáška přivedl. Blížily se Dušičky a já se vypravila na nákup s vnukem Tomášem. Byly mu tehdy čtyři roky. Zastavili jsme na parkovišti u vchodu, vzala jsem vozík, Tom si vzal dětský a vyrazili jsme. Času jsme měli dost. U pokladny jsme se domluvili, že já nákup zaplatím a Tomík odv

Prosila jsem, abych nemusela chodit do tanečních. Ale máma na tom trvala. Byl to pro mě hrozný zážitek, nerada na něj vzpomínám. Marně jsem mámu upozorňovala, že nejsem typ dívky, která by měla chodit do tanečních. Koukala se na mě, jako bych mluvila španělsky. Mlčky vrtěla hlavou a její oči hovořily beze slov, říkaly: Děvenko, jsi v pubertě a veškeré tvoje názory jsou k smíchu. Zapomněla dodat

Náš prapředek se proslavil výrobou kosmetiky a hlavně vůní. Na půdě jsme našli zbytky jeho výrobků. Vůně jednoho z parfémů nás zavedla do dávné doby. Ještě stačily dva kroky po dřevěném schodišti a ocitli jsme se se sestrou před dveřmi na půdu. Byly stlučeny ze starých, vyschlých prken a spíše na zrezivělých pantech volně visely, než seděly. Ocitli jsme se na půdě. Prostor byl osvětlen pouze vz

Připadala jsem si jako ve zlém snu. Vrcholem všeho byl úraz nohy. Belhala jsem se o berlích. Najednou mě ale potkalo milé překvapení. Byl to rok blbec. Smůla se na mě lepila každý den. Nejenže jsem přišla o práci, protože se snižovaly stavy, ale ještě mě okradli v tramvaji, rozhádala jsem se s matkou a zemřela mi fenečka Lajla. Ve finále jsem spadla v baráku ze schodů. Rozbila jsem si nos, v

Tolik jsem se snažila. Studovala jsem, pracovala, starala se o rodinu. Čím víc jsem se ale snažila, tím víc jsem se svému muži vzdalovala. Nikdy nezapomenu, jak mi do mého života vstoupil. Působil gentlemansky a měl smysl pro humor. Jako nesmělá středoškolačka jsem poprvé zažila jemné lechtání v břiše. Nepřál mi to Skvěle jsme si rozuměli, chodili na výlety, noční procházky, měli jsme spo