Známe se od první třídy. Celý život jsme byly v kontaktu. Teď se ale Bohunka chová moc divně.
Opět mi vytípla telefon. Už potřetí. Alespoň ale vím, že žije. Když jsem u ní totiž zvonila a ťukala na dveře, vůbec se neozývala. Měla jsem vážně hrozný strach, že se s ní něco stalo.
Jenže starat se o Bohunku není jen tak. Strašně se totiž v poslední době změnila. Stáhla se do sebe, téměř vůbec s nikým nekomunikuje. A někdy dokáže být dost agresivní. Dřív by ani mouše neublížila.
Vždy byla ta lepší a chytřejší
Bohunka byla od dětství vždy ta nej. Všechno jí šlo a vycházelo. Ať už ve škole, v práci nebo ve vztazích. A já se většinou jen vezla na vlně jejího úspěchu. Nevadilo jí to. Bohunka totiž byla dobrota sama. Měla mě ráda a byla ochotna se za mě do krve bít. Vždy a všude.
První potíže kolem padesátky
A přátelství nás neopouštělo, ani když jsme se obě vdaly a měly rodiny. Stále jsme udržovaly kontakty, podnikaly spolu různé věci. Pak se ale všechno změnilo. Už někdy kolem padesátky jsem měla pocit, že se s Bohunkou něco děje.
Byla až příliš nervózní, často zapomínala a byla taková zmatená. Chtěla jsem, aby si zašla k lékaři. Prý jde ale jen o součást ženského přechodu, odbyla mě.
Situace se zhoršila
Bohunka se nám všem ale měnila před očima čím dál tím víc. Začala být nedochvilná, nedodržovala v práci termíny a mnoho věcí pokazila, až dostala výpověď. Zároveň se rozhádala s celou rodinou a odstřihla postupně všechny kamarádky.
Většina z jejích přátel ji ale opustila sama. Vyjít s ní totiž bylo čím dál tím horší. Už si na ni stěžují i sousedé v domě. Po jednom z nich dokonce hodila šroubovákem. Mě už také fyzicky napadla. A jednou si na mě vzala dokonce kladivo.
Nevíme si rady
Je to strašné se koukat na totální rozklad osobnosti, jakou byla Bohunka. Trpí zřejmě nějakou psychickou poruchou a všichni se jí bojíme. I její sestra, která tam už se synem ani nechodí. Bohunka potřebuje léčit, ale kdo ji k tomu přiměje?
Věra T. (71), jižní Čechy