Domů     Moje láska byla výhra
Moje láska byla výhra
5 minut čtení

Všechno začalo malou nehodou. Měla jsem tenkrát úplně čerstvý řidičák a nebyla jsem tak sebejistá jako ten chlápek, co do mě na semaforu zezadu naboural.

Vlastně to bylo jenom takové malé ťuknutí, po kterém zůstaly na obou autech jen nepatrné oděrky. Jenže co to udělá se začínající řidičkou, si asi dovedete představit. A ten chlápek, který ze svého auta vyletěl jako čert z krabice, k dobrému pocitu nepřidal. Hnal se ke mně, jako bych to byla já, kdo do něho naboural.

Citlivá trefa

Byla ve mně malá dušička. Ale věděla jsem, že jednou něco takového musí přijít, tak už je to tady. Odpoutala jsem se a chtěla vystoupit. Zrovna jsem dveře otevřela v momentě, kdy u nich stál ten nasupený chlápek.

No, trefila jsem se do jeho citlivých míst, až zaskučel jako zraněný pes. „Napřed mi rozmlátí auto a teď mě chce zabít,“ sípal. „O kom je řeč?“ zeptala jsem se udiveně. Zíral na mě a nevěřil svým uším.

Nějak jsme si nerozuměli

Šli jsme na obhlídku škody. „Vždyť to není skoro vidět,“ ulevilo se mi, když jsem si prohlédla zadní část svého auta. „Není?“ vykřikl skoro zoufale. „Podívejte se na ty škrábance!“ ukazoval na předek svého auta. „To se zamázne,“ mávla jsem rukou. „Zamázne?

Čím? Lakem na nehty?“ rozčiloval se. „Dobrý nápad,“ souhlasila jsem.

Já mám mít vztek

Koukal na mě trochu vyjeveně a nevěděl, co říct. A pak mi konečně došlo, že křičet, rozčilovat a soptit bych měla já. Vždyť on přece naboural moje auto. Na hádky s takovým řidičem mě nikdo v autoškole nepřipravil.

A dostala jsem na sebe vztek. Dupla jsem si. To už ten chlápek zase zařval. Dupla jsem mu totiž na nohu, jak tam stál rozkročený. „Neměl jste si začínat,“ řekla jsem místo omluvy.

Ozval se nečekaně

Vzali jsme to, pravda, za špatný konec. Došlo nám to nějak naráz. Dohodli jsme se nakonec, že nebudeme volat policisty, kvůli těm škrábancům by se nám spíš vysmáli.

Vyměnili jsme si telefonní čísla pro případ, že bychom zjistili nějakou závadu, a pokračovali ve své cestě. O víkendu mi zazvonil telefon.

Zase nějaký nevhodný průzkum trhu, nebudu to zvedat a kazit si volno, řekla jsem si. Jenže volající byl vytrvalý. Zvedla jsem to. „Mám nabourané auto,“ uslyšela jsem hlas, který mi byl povědomý. „Ale může jezdit.

Co byste řekla výletu na Trosky?“ Byla jsem překvapená. Že mi volá, a že mě dokonce chce někam pozvat. Na druhou stranu mi to lichotilo.

Výlet

Z toho hulváta se vyklubal kupodivu velice příjemný muž. Sršel vtipem a byl jako vyměněný. „Když jste mě trefila těma dveřma, tak mě to zasáhlo,“ poznamenal. „Nechtěla jsem. Ještě to bolí?“ ptala jsem se omluvně.

„Ale ne, vlastně je…“ zadrhl se. „Zasáhla jste mé srdce, je vám to jasné?“ pokračoval s úlevou, že to z něho vypadlo. Zaparkovali jsme a s vědomím, že tam můžeme stát celý den, jsme vyrazili na opravenou zříceninu.

Dostalo se mi výkladu, jako bych byla s průvodcem. Pavel byl velkým milovníkem historie a bylo to znát.

Z Trosek jsme pokračovali ještě do Turnova, kde je zámek Hrubý Rohozec. Měli jsme slevu za Trosky s já slyšela zase krásný příběh. Pokračovali jsme v objevování památek a já najednou poznala svět, který jsem až dosud neznala.

Naše výpravy

Ne že bych nevěděla nic o Karlštejnu a podobných hradech, jen jsme navštěvovali místa odlehlejší, která jsem možná znala z knížek, fotek či vyprávění, ale nikdy jsem tam nebyla. A že je tolik Pekel, to jsem netušila.

Vchod do pekla na hradě Houska, to jsem ještě věděla, ale tak romantické údolí jako při soutoku řeky Metuje a Olešenky má také název Peklo, stejně tak v České Lípy, kde jsem na jaře viděla tolik bledulí jako nikde.

Tolik Pekel, to asi musela být dřív v našich končinách pěkná sranda. Na těch našich výpravách už jsem věděla, že naše malá srážka byla cosi jako osudové znamení.

Už je to hodně let

Léta jsme spolu a pořád nám to klape. Na naše výlety po nějaké pauze začaly absolvovat i děti, dcera Kamila a syn Daniel. Marcel je pořád stejně výřečný, ale zatímco mě jeho výklady pořád ještě zajímají, Daniel už nad tím ohrnuje nos.

„Ts, to najdu na internetu,“ mával s Marcelem. Kamilu začínaly brzy zajímat hvězdy a hvězdičky v televizi. Nechali jsme je žít jejich životy, stejně s tím nic nenaděláme, a to jsme se snažili. Vím ale jedno, má láska byla, a vlastně je, velká výhra.

Ilona M. (55), Písek

Související články
3 minuty čtení
Táhlo mi už na třicátý rok, na svatbu jsem měla nejvyšší čas. Ale beru si toho správného muže? Najednou jsem si tím nebyla jistá... Přemýšlela jsem o svatbě a hrabala jsem listí. Myslela jsem na Edu a na Láďu. Edu jsem si měla brát, ale s hrůzou jsem si uvědomovala, že je mi sympatický i Láďa. Na zahradě se objevila babička s koláči a hrnkem čaje. Místo poděkování jsem vyhrkla: „Babi, jak po
5 minut čtení
Poznali jsme se čistou náhodou, jako by naše cesty svedl sám osud. Ten se však o několik měsíců později také postavil proti nám. Byla jsem tak moc šťastná. Myslela jsem si, že jsem našla toho pravého. Nebyla jsem už žádná dvacítka, takže jsem v takovou lásku už ani nedoufala. Ale osud mi byl nakloněn. Jedno letní seznámení na vodě přerostlo v krásný vztah, který vypadal jako z pohádky. Jenže id
3 minuty čtení
Seznámili jsme se, když policajt zastavil tátovo auto a zjistilo se, že řidičovy doklady nejsou tak docela v pořádku. Policista, který nás stavěl, byl mladý a hezký, mohla jsem na něm oči nechat. Na druhou stranu jsem tušila, že to zas tak příjemné setkání nebude, protože táta, který seděl za volantem, byl odjakživa roztržitý zmatkář. Viděla jsem mu na obličeji, že se blíží katastrofa. „Váš tec
3 minuty čtení
Dospělí říkávají dětem, ať nedělají hlouposti, a přitom je sami dělají také. A to dokonce i ve věku, kdy už by dávno měli mít rozum. Za svoje bláznivé rodiče jsem se od jistého věku styděla. Ale ne tak normálně, jako se za rodiče stydí puberťáci, aby později zjistili, že se mamince a tatínkovi až nápadně podobají, že dělají podobné chyby jako oni a že je vlastně mají a vždycky měli rádi. U nás
3 minuty čtení
Padesát let spolu. Říkáte si: to to ale uteklo. Nechtělo se mi slavit okázalou zlatou svatbu. Nakonec jsem ráda, že jsme to udělali! K obnovení svatebního slibu nás vyhecovali kamarádi a taky můj brácha se švagrovou. Nechtěla jsem to, zoufale jsem se bránila, ale tlačili na mě. Asi se těšili, že se zadarmo najedí a napijí, však to znáte. Taky že si zažertují na náš účet. Jenže naše manželství n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
epochalnisvet.cz
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
Projektily z kulometu tříští prezidentovu limuzínu. Muž skrytý uvnitř ale jako zázrakem vyvázne nezraněn. Ani tento ze 30 atentátů není úspěšný a Francie o svého hrdinu nepřijde.   Mladík z přísně věřící rodiny Charles de Gaulle (1890–1970), absolvent jezuitské koleje, touží po kariéře v armádě. Vojenskou akademii ukončí jako třináctý z 211 kadetů. Ve 24 letech vstupuje do
Dýňový cheesecake
nejsemsama.cz
Dýňový cheesecake
Oblíbený cheesecake (čti: čískejk) má spoustu variant. Zkuste tento s dýňovou náplní. Potřebujete: ✿ 250 g dýňového pyré ✿ 230 g máslových sušenek ✿ 120 g másla ✿ ½ lžičky kardamomu ✿ ¼ lžičky zázvoru ✿ 350 g tvarohu ✿ 100 g cukru ✿ 2 lžíce smetany ✿ 1 vejce 1. Sušenky rozdrťte v robotu nebo v plastovém sáčku válečkem. Máslo rozehřejte, přisypte rozdrcené
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
enigmaplus.cz
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
Historie jednoho z nejzáhadnějších archeologických nálezů v České republice se začala psát ve druhé polovině července roku 1966, kdy byla v oblasti zvané Mrchovláčka ve východní části Čelákovic naleze
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
21stoleti.cz
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
Co by mu tak mohli dokázat? Byl si jistý, že nic. Určitě ne to, že skvrny na jeho oblečení jsou od krve, a ne od mořidla. To ale netušil, že nedlouho předtím, než ho policisté zadrželi, objevil přední
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
iluxus.cz
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
V srdci italské tradice a precizního řemesla vznikají šperky, které mluví jazykem emocí, vášně a nadčasové elegance. Roberto Coin představuje statement klenoty, které jsou víc než jen doplňkem — jsou
Batátová krémová polévka
tisicereceptu.cz
Batátová krémová polévka
Tahle hustá polévka vás dostane směsicí různých chutí, které spolu dokonale souznějí. Potřebujete 700 g batátů 1 petržel 1 mrkev 1 l vývaru 1 lžičku čerstvého tymiánu olivový olej sůl, pep
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
epochanacestach.cz
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
Máte rádi výlety, kde je od každého trochu? Pak určitě zavítejte do Jeseníků. Do místa, kde na vás čeká krásná příroda, lehká turistika i lázeňská pohoda. Přímo ve středu Jeseníků se nachází malebná trasa, která patří mezi ty nejkrásnější v Česku. Řeč je o naučné stezce Bílá Opava. Ta vede podél zurčící horské říčky, přes dřevěné lávky i kolem
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
epochaplus.cz
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
Obě metropole disponují propracovaným systémem vodovodů a kanalizací i splachovacích toalet, tedy prvků, jejichž společným jmenovatelem je voda, která nahrává nejenom fyzické očistě, ale také té duchovní. Uctívali snad kult vody? Chybí tu totiž jakékoli stavby, které odkazují na provozování náboženských či duchovních rituálů. V Mohendžodaru se paradoxně chrámu nejvíce podobá bazén zvaný Velká lázeň.
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
nasehvezdy.cz
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
Během natáčení seriálu Ulice možná začíná být „na place“ pořádně hustá atmosféra! Herečka Tereza Brodská (57) tam hraje jednu z hlavních postav Báru Jordánovou, majitelku chráněné dílny, a v ději jí
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
skutecnepribehy.cz
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
V dešti jsme se tehdy ukryly ve zdech starého stavení. Netušily jsme, že tam číhá děsivá minulost, která na sebe čas od času upozorní. Staré mlýny patří mezi místa, kde se to čerty a duchy jen hemží. Alespoň podle pověstí. Jedním z takových starých mlýnů, kde mi naskočila husí kůže, jsou ruiny Dolského mlýna v Českém Švýcarsku. Ten výlet
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
historyplus.cz
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
„Velké bílé vězení,“ tak Harry Truman popisuje Bílý dům – budovu, v níž strávil dvě volební období coby prezident Spojených států amerických. Může se zdát, že život v rozsáhlém paláci se stovkami pomocníků nemá daleko k ráji. Truman ovšem není jediný, kdo si na život uvnitř jeho zdí stěžuje. Podobně hovoří i Ronald Reagan nebo
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i