Dlouho jsem nemohla najít toho pravého. Nejspíš to bylo tím, že nevypadám zrovna jako modelka.
Chlapi se o mě nikdy moc nezajímali a tak jsem sama hledala na tom nejméně vhodném místě – na internetu. Dnes mi přijde neuvěřitelné, že to nakonec přece jen vyšlo! Bylo mi už skoro čtyřicet, když mi přišel mail z jedné seznamky:
„Ahoj Vlasto, tady Vlasta. Je to legrační, že máme stejná křestní jména, viď. Co kdybychom zkusili zjistit, jestli toho nemáme společného víc?“ tak nějak zněla první zpráva od něj. V tu dobu už jsem se přes internet skoro ani nesnažila seznámit.
Ale Vlasta mě něčím zaujal. Zkusila jsem to a začali jsme si psát. Brzy se ukázalo, že toho máme společného až neuvěřitelně hodně! A nejen to. Zjistili jsme, že jsme každý zvlášť navštívili až podezřele mnoho stejných míst! Tak třeba:
oba jsme byli na dovolené v Tunisku v jednom a tom samém hotelu. S lidmi, se kterými jsme se snažili seznámit po internetu, jsme chodili do stejné restaurace , bydleli jsme totiž ve stejné části Prahy!
V jaké restauraci si myslíte, že mě před pak požádal o ruku? A kam že jsme vyrazili na svatební cestu? Tipujete správně! Tím to ale nekončí! V minulosti jsme i pracovali ve stejné firmě. Vlasta tam nastoupil jen pár týdnů po tom, co já odešla.
Dnes máme pořád doma dva stařičké psy, které jsme už před tím vlastnili každý zvlášť. Samozřejmě, že jde o hafany stejné rasy! Vlasta a Vlasta se prostě hledali, až se našli!
Vlasta P., Praha