Byla jsem dlouhá léta sama a myslela jsem si, že už to tak, jak se říká, doklepu. Ale přišel první máj, lásky čas, a všechno bylo jinak.

V naší obci se první máj vždy svědomitě slaví. Nemyslím prvomájovým průvodem, ten se již celá desetiletí nepořádá, ale slavíme jej coby svátek lásky, radosti a tance. Scházíme se na návsi pod májí, zdobenou nahoře věncem a stuhami z krepového papíru.

Nechybí tu dechová kapela, která vyhrává zvesela, tančí se, žertuje, radujeme se všichni ze života, mladí i my dříve narození. Však tu nejsme věčně. Například já jsem zbyla na světě úplně sama, rodiče odešli na věčnost a manžel se se mnou rozvedl už dávno.

Nerozuměli jsme si a byli jsme bezdětní, a tak byl rozvod sice bolestný, ale naštěstí rychlý. Tudíž jsem žila sama a nepočítala jsem, že by se to mohlo jakkoli změnit.

S postupujícími roky si člověk na samotu zvykne a začne mít pocit, že i kdyby náhodou někoho našel, už by se s ním nedokázal sžít.

Krásná dáma

Nijak jsem netrpěla, netrápila jsem se, nelitovala ničeho. Od svých osmnácti jsem pracovala jako učitelka v mateřince, proto jsem si dětiček užila ažaž, a jelikož jsem, jak tvrdí mnozí, veselá kopa, neměla jsem nouzi ani o kamarádky a kamarády.

Už jsem od života nic nečekala ani nepotřebovala, jenomže život měl se mnou k mému úžasu jiné plány. Zrovna na prvního máje mě postrčil k chlapíkovi, který hrál v dechové kapele na trumpetu.

Vypomáhala jsem na návsi ve stánku a ten muž si přišel koupit limonádu. Říkal, že má tak sucho v hrdle, že už do té trumpety nemůže troubit. Když jsem mu nápoj podala a on jej vypil, podivil se, proč radši, místo postávání za pultem, netančím.

„Taková krásná dáma jako vy by to měla roztáčet v kole,“ dodal. Nepamatuji si, že by o mně někdo někdy řekl, že jsem krásná dáma.

Bude svatba

Když později dechovku vystřídala skupina, která hrála moderní šlágry, trumpetista mě přišel požádat o tanec. Nedokázala jsem odmítnout, ač mám obavy, že jsme v kole vypadali komicky, protože nám to příliš nešlo.

Ale alespoň jsme se u toho dobře bavili, už dlouho jsem se tak nenasmála. Jsme důkazem faktu, že láska kvete v každém věku.

Jmenuje se Luboš, žijeme spolu pět let a světe, zboř se, letos v první jarní den mě požádal o ruku. „Vneseme si jaro do života, co myslíš?“ dodal v té chvíli. Jsem teď šťastná jako ještě nikdy.

První máj je den našeho seznámení, a tak je to pro nás svátek lásky takříkajíc dvojnásobný. Teď teprve jsem poznala, že samota je smutná, ať už si osamělý člověk namlouvá cokoli.

Dana (63), Zlínsko