Domů     Měl si brát jinou, ale utekla mu od oltáře
Měl si brát jinou, ale utekla mu od oltáře
7 minut čtení

Můj vyvolený byl o hodně mladší, navíc kytarista. Babička s mámou o takovém ženichovi nechtěly ani slyšet.

Pracovala jsem v tu dobu v hotelu Sport jako pokojská. Bylo to svým způsobem tragikomické, neboť hotel patříval v lepších časech, které jsem bohužel už nepamatovala, naší rodině. Tehdy se jmenoval Korso a ještě před tím Corso.

V osmdesátých letech jsem tu tedy dělala pokojskou dílem z nostalgie, dílem kvůli tomu, že se nic lepšího nenaskytlo. Hotel chátral. Spíš než Sport se mohl nazývat Zašlá sláva.

Oprýskaná fasáda, zažloutlé ubrusy, neochotní číšníci, v pokojích předpotopní nábytek.

Ale i tak tu bylo cítit kouzlo starých dobrých časů, kdy se za letních večerů a doprovodu živé hudby tančilo venku na terase pod světly barevných žároviček a samozřejmě hvězd.

Moje rodina byla zhrzená a v neposlední řadě také hysterická, neboť v ní bolestně chyběli muži. Bylo to dobře patrné zejména ve chvílích, kdy se věšelo prádlo – na šňůře se ve větru zmítaly jen podprsenky, silonky a blůzičky.

Náhodný chodec by z toho usoudil, že v zanedbané vilce nežije žádný chlap. Měl by pravdu. A se zahořklou babičkou, jejíž manžel, můj děda, opilý utonul v řece, a stárnoucí matkou, jejíž manžel, můj otec, dávno utekl, se nežilo právě jednoduše.

Navíc oběma scházel náš hotel, na nějž bývaly kdysi tak hrdé. A tak mi roky ubíhaly za stálého nadávání, bědování a hysterických záchvatů zbylých rodinných příslušnic.

Čajová růže

Obě si ještě k tomu vzaly do hlavy, že nade mnou budou bdít neboli dávat pozor, aby mi žádný chlap nezničil život.

Byly přesvědčeny, že jim kromě komunistů zničili životy rovněž muži, a tak je jejich svatou povinností postarat se o to, aby mě nepostihl tentýž osud.

Tak třeba babička to řešila tak, že na moje spolužáky ze školy, když mě náhodou některý z nich doprovázel domů, hrozila holí. Tím jsme samozřejmě přišly do řečí a našemu baráku se v městečku začalo říkat U raplů.

Bylo mi už dvacet osm let, a nikdy jsem neměla vážnou známost. Pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že U raplů zahořknu a zestárnu, stejně jako babička s mámou, a ve třech budeme svorně nadávat na poměry, na drahotu a na chlapy.

Dodnes se upřímně divím tomu, že to tak nedopadlo. Osud se už na to nejspíš nemohl dívat a velkomyslně se rozhodl, že zasáhne v můj prospěch. V hotelu hrála o sobotách a nedělích kapela Čajová růže, která se někdy v tu dobu rozrostla nového člena.

Namouduši jsem se o něj vůbec nezajímala. Ne že by nebyl fešák – to byl. Šlo o to, že to byl ještě kluk, sotva dvacetiletý, nic pro mě. Vzala jsem ho tedy na vědomí, to bylo vše.

Kromě toho se ukázalo, že má navzdory poměrně nízkému věku snoubenku a bude se ženit. Jenže jak známo, nic se nezdaří podle plánu.

S ďáblem v těle

Ta nevěsta byla shodou okolností zpěvačka Čajové růže, dívka Anna, na první pohled s ďáblem v těle. Kdybych byla chlap, tak si ji nevezmu, ani kdyby se jednalo o poslední ženu na světě.

V duchu jsem si řekla, že mladík nedělá dobře, když se rozhodl pro tu světlovlasou dlouhonohou vílu, ale jak se říká, kdo chce kam, pomozme mu tam.

No a pak jsem jednou přišla do práce s tím, že začnu uklízet ve druhém patře, a když jsem tam vyjela výtahem, vykřikla jsem. Dveře do pokoje naproti výtahu nebyly na svém místě, kdosi je vyrazil.

Opatrně jsem strčila hlavu do místnosti a v duchu konstatovala, že pokoj je zcela zdemolovaný, nábytek rozštípaný, okno rozbité. Vtom někdo za mnou řekl: „Omlouvám se.“ Leknutím jsem povyskočila. V prostoru, kde bývaly dveře, stál ten kluk z kapely Čajová růže.

Dodal: „Popral jsem se s Tondou, a takhle to dopadlo.“

Je to váš hotel

Podivila jsem se: „Ale proč se omlouváte mně?“ Odpověděl: „Je to přece váš hotel.“ Bylo zvláštní, že to věděl.

Mávla jsem rukou s tím, že to už přece dávno není pravda, a on bůhvíproč stále pokračoval ve vysvětlování, ač jsme se neznali a já se ho na nic neptala: „Stalo se to kvůli Anně, víte?

V sobotu mi totiž zdrhla od oltáře, a to není nic, co bych chtěl ještě někdy zažít. A protože se vlastně hned ukázalo, že utekla kvůli Tondovi, našemu bubeníkovi, tak jsem si ho trošku podal.“ Pak provinile hlesl:

„No a odnesl to celej pokoj.“ Vyprávění mi vyrazilo dech. „Utekla vám nevěsta od oltáře?“ zopakovala jsem užasle. Rezignovaně pokýval hlavou. „Panebože! To je hrůza,“ vyjekla jsem. Vypadal docela klidně, když říkal: „Přežít se to dalo.

A opil bych se tak jako tak.“ Bylo mi ho líto, musel to být pekelný šok. Po šichtě jsem se nechala pozvat do vinárny na skleničku. Seděli jsme tam pouhou hodinku, ale někdo to musel zatepla donést mámě a babičce. Když jsem se vrátila, spustily:

„Kde jsi byla tak dlouho?“ Odpověděla jsem: „Byla jsem na kafi s kamarádkou… Vlaďkou.“ A byl oheň na střeše.

To nebyla Vlaďka

Začaly vřískat obě, jedna přes druhou: „To nebyla žádná kamarádka Vlaďka! Lžeš nám do očí! Ten chlap se jmenuje Vladimír a je z kapely. A víš vůbec, kolik mu je, holka nešťastná, let?

Je mu dvacet!“ Vypuklo takové zemětřesení, že to bylo slyšet po celém městečku, lidé obraceli oči v sloup a šeptali si:

„A jéje, U raplů se zase vyvádí.“ Když se trochu uklidnily a šly si udělat čaj a k němu zakousnout sušenky, zalezla jsem si do postele a přemýšlela o tom mladíkovi. Došla jsem k závěru, že je fakticky moc mladý.

Osmiletý rozdíl mi připadal skandální, tehdy se to takříkajíc vůbec nenosilo. Umínila jsem si, že bych měla na charismatického Vladimíra zapomenout, což se od začátku nedařilo, protože hned jak jsem usnula, zdálo se mi o něm.

Říkala jsem si, že by bylo rozumné, kdybychom si jeden druhého raději už nevšímali, ale vyhledal mě hned ráno v práci, zubil se a povídá: „Tak se prej včera U raplů dost pištělo.“ Vzdychla jsem s tím, že zdejší obyvatelé jsou snad až příliš upovídaní. S večerem jsme se zase přistihli, že spolu sedíme ve vinárně.

Jako v pekle

Doma to bylo jako v pekle. Babička s mámou pochopily, že mezi mnou a Vladimírem se zřejmě něco děje, a málem z toho onemocněly. Vadilo jim snad i to, že je Vladimír chlap, neboť si o mužích myslely jen to nejhorší, a že je o tolik mladší, to je dorazilo.

„Jenom přes mou mrtvolu!“ sípala babička. „Chceš žít s klukem, s dítětem?“ ječela máma. „Vždyť s nima se nedá žít, ani když jsou dospělí, natož ve dvaceti!“

Babičku napadla další velkolepá myšlenka, a tak zakvílela: „A ještě k tomu je to muzikant!“ Máma se přidala: „To bych tě snad radší viděla v rakvi, než u oltáře s kytaristou!“ Brát Vladimíra na nedělní oběd bylo předčasné, a tak jsme to vymysleli jinak.

U nás doma bylo všechno rozbité, neboť tam chyběl chlap. Pro začátek spravil Vladimír budík, vysoušeč vlasů, mixér a také obratně vyspravil díru v drátěném plotě, samozřejmě zvenku. „To spravil Vladimír,“ odpovídala jsem na udivené máminy a babiččiny dotazy.

„Uměl by spravit i záchod?“ zeptala se jednou babička. „Uměl, ale musí sem přijít, jinak to nejde,“ odpověděla jsem a v duchu zajásala. Pevnost byla dobyta.

Zručný Vladimír u nás doma spravil úplně všechno, od ledničky přes nástěnné hodiny po kapající kohoutek v koupelně, a za odměnu dostal řízky s bramborovým salátem a mě za manželku.

Pavlína (59), Domažlicko

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
4 minuty čtení
Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé
5 minut čtení
Když se ohlížím za svým životem, jsem na sebe hrdá, jak jsem se vyrovnala s drsnou událostí, která mě zastihla v mládí. Na rozdíl od některých svých kamarádek a spolužaček jsem o sobě jako mladá nikdy neměla velké pochybnosti. Věděla jsem, že nevypadám špatně a klukům i mužům se líbím. Byla jsem přátelská, celkem zábavná a zajímala jsem se o hodně věcí a rozhodně jsem si nepřipadala hloupá.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kiwi bomba
tisicereceptu.cz
Kiwi bomba
Lahodné smoothie je plné vitaminů a díky nakyslé chuti je i v parném létě báječně osvěžující. Suroviny 2 banány 6 kiwi 500 ml čerstvé jablečné šťávy led Na ozdobu kiwi Postup Kiw
Autobusy pravidelně brázdí Prahu už 100 let
historyplus.cz
Autobusy pravidelně brázdí Prahu už 100 let
Ještě počátkem 20. století platí, že kam nevedou tramvajové koleje, tam se běžný cestující v Praze nedostane. V roce 1908 však tramvaje získávají konkurenci – na jaře vyjede do ulic první autobusová linka. Cena za cestu na Hradčany? 20 haléřů! Centrum města však autobusy křižují jen rok a půl. Strmá trasa mezi Malostranským náměstím a Pohořelcem se
Eduard Štorch: Spisovatel, který přivedl pravěk do školních lavic
21stoleti.cz
Eduard Štorch: Spisovatel, který přivedl pravěk do školních lavic
Doba kamenná, bronzová, železná i římská. Jeskyně, keltské hroby, zlaté prsteny a mamutí mládě. A k tomu knihy, které generace čtenářů neodložily, dokud nedočetly do poslední stránky. Výstava Pravěká
Leonardo da Vinci: Kdo byl skutečně renesanční génius? Odhalená tajemství jeho života a tvorby
epochaplus.cz
Leonardo da Vinci: Kdo byl skutečně renesanční génius? Odhalená tajemství jeho života a tvorby
Malíř, sochař, architekt, vynálezce, vědec… Leonardo da Vinci byl ztělesněním renesančního ideálu. Jeho jméno zná každý, ale co se skrývá za fasádou génia? Odhalte s námi méně známá fakta o muži, který předběhl svou dobu, od jeho skutečného jména až po záhady obklopující jeho matku a nedokončené mistrovské dílo. Leonardo da Vinci byl bezpochyby jednou
Předpovídá Bílá paní v Českém Krumlově budoucnost?
enigmaplus.cz
Předpovídá Bílá paní v Českém Krumlově budoucnost?
Patrně nejznámější českou Bílou paní je Perchta z Rožmberka (1429–1476), která se údajně zjevuje na zámku Český Krumlov. [gallery ids="155187,155188,155186"] Tato šlechtična byla v 15. století p
Kontrast domu a přírody
rezidenceonline.cz
Kontrast domu a přírody
Jsou lidé, kterým se pravoúhlé stavby příčí. Takový Friedensreich Hundertwasser by asi nad domem, který vám chceme popsat, dostal záchvat vzteku. Není divu, vždyť tento člověk žádal zákaz rovné čáry. Pokud zavítáte do Rappahannock County ve státě Virginie, budete určitě překvapeni. Nádherná zvlněná krajina, v níž se střídají různé varianty porostu, „hostí“ dům, který by někdo
Král Vín slaví 20 let
iluxus.cz
Král Vín slaví 20 let
Zní to až neuvěřitelně, ale soutěž KRÁL VÍN České republiky letos slaví své dvacáté narozeniny. Tento významný milník je připomínkou dvou dekád, během kterých se Král vín stal největší soutěží vín u n
Matonoha je už úplně mimo hru?
nasehvezdy.cz
Matonoha je už úplně mimo hru?
Zatímco její manžel Tomáš Matonoha (54) se v poslední době na veřejnosti téměř neukazuje, svůdné fotky Lucie Benešové (50) ze seriálu ZOO Nové začátky opět rozvířily vody na Instagramu. Herečka to
Mají psi šestý smysl?
skutecnepribehy.cz
Mají psi šestý smysl?
Můj pejsek a moje maminka si parádně rozuměli. Když maminka zemřela, začal se chovat divně, zdá se, že v domě vidí jejího ducha. Mám desetiletého psa Hurvínka. Když mi zemřela máma, Hurvínek se při návštěvách v domě, kde žila, začal chovat podivně. Psí kamarád Před deseti lety jsem se rozvedla, a abych nebyla úplně sama, pořídila jsem si křížence,
Hrad Kašperk: Majestátní král šumavských hor
epochanacestach.cz
Hrad Kašperk: Majestátní král šumavských hor
Majestátní Kašperk je nejvýše položeným královským hradem v Čechách a jeho návštěvu bychom si neměli nechat ujít nejen pro jeho unikátní dispozici a bohatou historii, ale i pro úžasné výhledy na šumavskou krajinu, které se nabízejí přímo z hradu nebo z jeho okolí. Už v době vlády krále Jana Lucemburského se hornické městečko Kašperské Hory dočkalo nebývalého rozkvětu. Jak
Není mrkev jako mrkev
epochalnisvet.cz
Není mrkev jako mrkev
Možná jste si už všimli, že existuje několik druhů s různým zabarvením. V supermarketu je většinou nedostanete, ale objevují se na trzích a můžete si je i sami vypěstovat.   My samozřejmě známe hlavně tu oranžovou a mnozí si pamatují i rodičovská nabádání: „Jez mrkvičku, je zdravá,“ která nám ji mnohdy znechutila skoro tak jako některé školní
Užijte si dovolenou v suchu a bez nepříjemných dozvuků!
nejsemsama.cz
Užijte si dovolenou v suchu a bez nepříjemných dozvuků!
Léto je časem odpočinku a nabírání sil. Bohužel je ale také obdobím, kdy se velice dobře daří nepříjemným mykózám všeho druhu, které dokážou zkazit zážitek nejen z dovolené. Mykóza patří spolu s průjmovým onemocněním k nejčastějším nechtěným suvenýrům, které si přivezeme z dovolené nebo z letních radovánek. Projevy zánětu Mykózy nejčastěji napadají oblast prstů na nohou, nehty, vlasy, oblast pod prsy, v podpaží