Kdysi jsem udělala hroznou chybu a dodnes se za ni nesmírně stydím. A nevím, jak ji napravit. Přebrala jsem dceři přítele.
V té době procházelo mé manželství hlubokou krizí. Manžel mi byl vždy nevěrný, ale v té době se na scéně objevila mladá favoritka a naše manželství spělo k zániku. Bylo mi padesát, věk, kdy žena už nemá možnosti jako zamlada. Dokonce jsem si myslela, že od pětačtyřiceti jsou ženy neviditelné.
Byli mi oporou
Často jsem chodila za dcerou, která žila s moc milým mužem, který byl o deset let mladší než já. S Vladanem jsme si dobře rozuměli. „Darjo, přijď zase!“ tak se se mnou vždy loučil „skoro zeť“ a upřímně mě objímal.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že by ve mně mohl vidět víc než jen matku své partnerky.
Jediné, co mi vrtalo hlavou bylo, proč neplánují dítě. „Asi je to dnes běžné mít děti později,“ pomyslela jsem si. Iva pracovala jako obchodní zástupce pro farmaceutickou firmu, což znamenalo časté cestování. Někdy nebyla doma i několik dní.
Nevadilo jí to, ráda poznávala nové lidi. Možná i proto na dítě nespěchali.
Osudová služební cesta
Jednou jsem k nim přišla zrovna když byla Iva pryč. Nějak jsem si popletla dny. V tom stavu, ve kterém jsem byla se nebylo co divit. „Jé, pojď dál. To jsem rád, že jsi tu,“ smál se na mě Vladan. Omlouvala jsem se, že jsem ho nechtěla kontrolovat, že jsem prostě pořád mimo.
„Mě nemůžeš s nikým načapat,“ žertoval. „V mém životě jste jen vy dvě!“ smál se. To mě trochu zarazilo, ale bylo milé slyšet vlídná slova. Posaď se, naliji ti skleničku,“ hrnul se k lednici. Nebylo to nic výjimečného. Vypili jsme víc, než bylo zvykem.
Nedokázala jsem odolat
Vladan najednou poklekl na kolena a spustil na mne vodopád slov: „Víš Darjo, vím, jak moc to je špatné, ale nemohu si pomoci! Miluji tě a strašně po tobě touží. Mám rád Ivu, vždyť to víš, ale to, co k tobě, k ní prostě necítím!“
Marně jsem se snažila oponovat, že jsem stará, že to dceři nemohu udělat, a nakonec jsem vytáhla i ten nejhloupější argument: „Jsem ještě vdaná!“ „Počkám si až se rozvedeš,“ prohlásil Vladan a začal mě líbat. Co se se mnou v tu chvíli dělo nemohu popsat. V životě jsem nic podobného nezažila a vášni jsem zcela podlehla.
Nešlo to vzít zpět
Zůstala jsem do rána a prožila nejvášnivější noc svého života v posteli vlastní dcery a s jejím mužem. Ráno jsem se styděla, ale zároveň jsem věděla, že jsem ztracená. Zamilovala jsem se a Vladan také jen zářil.
Marně jsem doufala, že to byl jen úlet. „Byla to chyba, nemohu dceři něco takového udělat,“ přemlouvala jsem nového milence. Ten o tom ale nechtěl ani slyšet. „Čekal jsem na tebe dlouho. Netroufal jsem si ani doufat, že bys mě mohla chtít.
Zhroutila se a zavrhla mě
Když jsme to dceři řekli, zbělala jako papír. Byl to naopak ten nejhorší okamžik mého života, ale už nešel vzít zpět. Asi bychom to ani nedokázali. „Věci ti sem pošlu! Jdu k tátovi. Ty nám už do života nevkročíš!“ řekla výhružně.
Sbalila si pár věcí, zahodila klíče a bouchla dveřmi. Od té doby jsme spolu nemluvily. S Vladanem máme sice krásný vztah, ale žádný muž nenahradí v srdci ženy její dítě. To jsou dva druhy lásky, kdy jedna nenahradí druhou. Nemám ale odvahu dceru oslovit, vím, že jsem ji strašně ublížila.
Darina F. (58) Opava