Domů     Soused nám otrávil pejska
Soused nám otrávil pejska

Zcela bezdůvodnou nevraživost souseda vůči nám jsme se snažili ignorovat a nevyvolávat zbytečné konflikty. Byla to chyba.

Stále nemůžu uvěřit tomu, že se ten darebák nakonec přiznal. Případ je vyřešen a pro policii definitivně ukončen. Co ale my? Vždyť ten chlap je nebezpečný blázen. Bude se nám dále mstít? Co provede příště? Bojím se. Už se doma vůbec necítím dobře a bezpečně.

Když to ale někomu vyprávím, může si myslet, že blázen jsem spíš já. Petr totiž na první pohled působí velice slušně a mile. Nám kdysi také tak připadal.

Nový život, nové bydlení

Před dvaceti lety jsem prodělala dost nepříjemný rozvod. Byla to pro mě taková velká životní prohra. Najednou jsem byla sama. Děti už odešly z domu a já byla v prázdném bytě opuštěná a bez chuti do života. Chodila jsem do práce a z práce.

Můj život byl jednotvárný a nudný. Pak ale dceru napadl geniální nápad. Na Vánoce jsem pod stromečkem našla košík a v něm malé roztomilé štěňátko. Nikdy dříve jsem psa neměla, trochu jsem se bála, jak to s ním zvládnu. Stal se z něj můj největší kámoš. Měla jsem s kým chodit na procházky, o koho se starat a s kým si povídat.

Seznámil nás v parku

Díky mému Bobešovi, tak jsem pejska nazvala, jsem poznala Vladimíra. Byl to také pejskař, který chodil do parku s fenečkou stejné rasy jako můj Bob. Tomu se Ája moc líbila a tak mě začal do parku „vodit“ každý den.

A tak jsme se při venčení našich čtyřnohých miláčků seznámili i my s Vladimírem. Vlastně hned ten první den přeskočila jiskra a my se zamilovali.

Nebylo na co čekat

Vladimír byl také rozvedený a měl už dospělého syna. Měli jsme se rádi a dobře jsme si rozuměli, a tak nebylo na co čekat. Opustila jsem svůj byt plný špatných vzpomínek a nastěhovala se k Vladimírovi. Jeho byt byl sice krásně útulný, ale dost malý.

Oba jsme snili o bydlení mimo město. Takový malý domeček někde na venkově, se zahrádkou. Začali jsme hledat. Už také kvůli našim pejskům. A našli jsme.

Místo svatební cesty

Nejprve jsme náš svazek zpečetili malou, ale veselou svatbou. A pak jsme se místo svatební cesty přestěhovali do našeho nového domečku. Byl krásný, ale bylo třeba ho trochu vylepšit, poopravit a zařídit podle našeho. Tato činnost nás oba moc bavila.

Začínali jsme nový život v novém. I naši hafani Bob s Ájou byli ze zahrádky nadšeni. Doufali jsme, že ten nový úsek našeho života bude mnohem hezčí a lepší než ty předešlé.

První seznámení s Petrem

Našeho souseda Petra jsme poznali hned první den. Přišel se představit a přivítat nás k nám na zahradu. Zapůsobil tím na nás. Bylo to od něj moc milé. Nabídl nám pomoc a ochotně poradil, co bylo pro takové nezkušené „náplavy“ třeba. Byli jsme nadšeni.

Já i Vladimír jsme totiž přesvědčeni, že „koupit“ s domem i hodné sousedy, je přímo výhra v loterii. A Petr splňoval naše představy hodného souseda. Dokonce byl přívětivý i na naše dva pejsky.

Byl to pro nás šok

Vše se nějaký čas zdálo být zalité sluncem. Jednoho dne nás ale probudil nebývalý hluk. Náš soused nám bušil na dveře a strašně nadával. Ukázalo se, že zvědavý Bobík se vypravil dírou v plotě na průzkum sousedovy zahrady.

Nic tak strašného se nestalo, jen zlomil na záhonku jeden keřík rajčat. Soused byl ale vzteky bez sebe. Omluvili jsme se, spravili díru a koupili sousedovi nová keříková rajčata. Když vychladl, přišel se Petr omluvit. Dali si s manželem panáka a byl chvíli klid.

Nebylo úniku

Od tohoto šokujícího zážitku naše pohoda definitivně skončila. Petr se stal naprosto nevyzpytatelným. Nějaký čas byl v klidu, pohodový soused. A pak kolikrát stačilo málo a dostal strašný záchvat vzteku.

I když jsme si mysleli, že si na to postupně zvykneme, vždy nás to zaskočilo. Snažili jsme se ale zůstat v klidu, ať se jednalo o cokoli. Hlavně Petra ničím nedráždit. Stejně si pokaždé našel důvod ke svému cholerickému výstupu. Nejvíc ho ale vytáčeli naši pejsci.

Už čtvrtá generace

Bob a Ája už byli čtvrtou generací pejsků, které nás s Vladimírem dali dohromady. Byli to naši miláčci. Byli vychovaní a poslušní. Jen Bobík čtvrtý, jak jsem mu říkala, byl trochu uštěkaný. Snažili jsme se ho to odnaučit, ale nedařilo se.

Po jednom výstupu, kdy Petr opět vyhrožoval, že toho uštěkanýho čokla umlčí jednou pro vždy, jsme ráno našli Boba ležet uprostřed zahrady. Byl mrtvý. Co se stalo? Nechtělo se věřit, že by za tím byl náš soused.

Bobík nebyl nijak zraněný a ležel uprostřed naší zahrady, kam by se soused nedostal

Pitva potvrdila to nejhorší

Dovezli jsme Bobíka ke zvěrolékaři a ten nakonec potvrdil, že byl náš pes otrávený. Veterinář byl rozčilený, říkal, že pes musel před smrtí moc trpět a že to mohl udělat jen naprostý šílenec. Hned jsme věděli, o koho jde.

Na radu lékaře jsme tedy nakonec šli vše ohlásit na policii. Teprve po tom jsem si definitivně uvědomila, co se stalo. Můj milovaný pejsek mi odešel. Naštěstí aspoň Ája nám zůstala. Ale na jak dlouho. Petr zaplatí pokutu, dostane podmíněný trest, ale to ho neuzdraví.

Budeme se stěhovat

Petr je podle mého názoru, s kterým souhlasí i Vladimír, psychicky nemocný člověk. Měl by s léčit. Jeho záchvaty vzteku jsou nebezpečné. Bojíme se ho a nevíme, co máme dělat. Umí být také přesvědčivě milý a klidný. Jenže já už ho nechci ani vidět. Nemohu žít vedle někoho, kdo dokláže být tak krutý.

Jiřina D.(57), jižní Čechy

reklama
Související články
4.5.2024
Stejně jako máma jsem byla posedlá vzhledem. U ní jsem to nenáviděla, a přitom jsem dusila svoji dceru. Moje matka měla štěstí, že se vdala za úspěšného muže. Můj otec vydělával dost peněz, takže ona mohla být doma a starat se o sebe. Zastávala názor, že žena musí být prostě krásná. Tento styl výchovy jsem převzala od ní i já, ačkoli jsem to nenáviděla. Jak se to stalo? Snadno. „Nepoveden
3.5.2024
Tereza je naše vymodlené dítě. Dlouho se nám nedařilo počít, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. I když pak se od nás zase odvrátilo. S Vláďou jsme se seznámili, když nám bylo už 35 let. Oba jsme toužili po rodině, ale před tím jsme nenašli vhodné partnery. Osudový muž Vláďa Jakmile jsme narazili na sebe, oba jsme věděli, že to je přesně ono. Proto jsme ani neotáleli a dohodli jsme se, ž
2.5.2024
Po smrti nevlastního otce se stalo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Dědictví zasáhlo do mého života nelítostně, ten domek jsem musela rychle opustit. Nevlastního otce jsem měla moc ráda. Maminka si ho vzala, když mi bylo pět let. Vycházela jsem s ním dokonce lépe než s mámou. Spolu pak měli syna Vojtu. Máma Vojtu rozmazlovala a stavěla nás proti sobě. Byla jsem ráda, když jsem vypadla po učňáku
1.5.2024
Tehdy jsem byla sama ještě dítě! Pozdě jsem litovala, že jsem své miminko dala k adopci, ale neměla jsem na výběr. Po letech si mě však našlo! Je to tak dávno, a přesto se na to nedá zapomenout! Stále to strašně bolí. Bylo mi šestnáct, když jsem se zamilovala do vojáka, který sloužil v našem městě. Myslela jsem si, že to je láska na celý život. Když jsem otěhotněla, úmyslně jsem našim neřekla n
29.4.2024
Čekaly jsme s mámou na tátu. Ohlásil, že si přijde pro věci. Rodiče procházeli složitým rozvodem a hádali se kvůli majetku. Naši koupili chalupu, když jsem byla ještě malá. Ze zchátralého stavení udělali společnými silami malebnou vilku. A ze sadu plného starých stromů a v neposlední řadě kopřiv, vysokých jako urostlý chlap, tak pěknou zahradu, že o ní vyšel článek v časopise Zahrádkář, dodn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grilovaný camembert
tisicereceptu.cz
Grilovaný camembert
Suroviny 4 camemberty 4 lžíce olivového oleje 1 snítka čerstvého rozmarýnu 1 snítka čerstvého tymiánu špetka soli mletý černý pepř 2 stroužky česneku Můžete si vymyslet svou vlastní marinádu
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
epochaplus.cz
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
Za sklem se tísní desítky lidí, někteří nadšeně vytahují mobily a zběsile fotí. Na druhé straně si v klidu vysedává robustní pandí samec. S nezájmem chroupá bambus, když mu potrava dojde, stačí se převalit na bok a natáhnout pracku. Život pandy má do akčnosti hodně daleko. Když se řekne panda velká, většině populace okamžitě vytane na mysl
Má už Petruchové tak akorát dost?
nasehvezdy.cz
Má už Petruchové tak akorát dost?
Už dlouhé měsíce ze zákulisí televize Nova unikají pikantní informace. Říká se, že Lucii Borhyové (46) dělá čím dál větší naschvály její mladší kolegyně Veronika Petruchová (29). Nejenom že se snaží
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
enigmaplus.cz
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
Tekutá esence slunečního svitu a květinové magie, med je daleko více než jen lahodné ochucení. Po staletí je uctívaný jako pokrm bohů i lidí, tento zlatavý elixír skrývá v sobě sílu, která uzdravuje t
Aby hubnutí mělo svůj efekt
nejsemsama.cz
Aby hubnutí mělo svůj efekt
Pokoušíte se zhubnout, ale nejde to a jenom se cítíte ztrápená hlady? Příčiny mohou být hlubšího rázu. Pocit hladu ovlivňuje spousta faktorů – vyvážený jídelníček, stres, kvalita spánku, užívání léků, práce na směny či fyzický výkon. Na vině ale může být i hormonální nerovnováha. Které hormony mohou bránit hubnutí? Hormonů je spousta a řídí různé procesy v
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
iluxus.cz
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
V samém srdci Prahy se nachází restaurace Apelace 21, o níž jsme psali zde - nicméně, je známá svým unikátním přístupem k gastronomii a vínu. Tento měsíc se rozhodla rozšířit své horizonty a nabídnout
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
historyplus.cz
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
Vypadá to zle. Turci dobyli dolní město a co nevidět obsadí i to horní. Pak se vrhnou na hradby chránící samotnou bělehradskou pevnost a je jen otázka času, kdy je ztečou. Tedy pokud Hunyadi něco neudělá. Sedmihradský vévoda má v rukávu tajnou zbraň, která se mu už jednou osvědčila. Zafunguje i tentokrát?   Turci se tlačí
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
21stoleti.cz
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
Žijeme v době plastové jako generace „plastic people“, v barevném, naleštěném a nerozbitném. Z kdysi zázračného produktu se stává veřejný nepřítel číslo jedna. Máme se ho ale bát? „Plasty nejsou zlo.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
epochalnisvet.cz
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
Když mladý španělský válečný lékař během první světové války vidí utrpení raněných vojáků, hledá způsob, jak jim od bolesti rychle ulevit. Najde epidurální anestezii!   Španěl Fidel Pagés Miravé (1886–1923) vystuduje medicínu v Zaragoze na severovýchodě země. Promuje v roce 1908 a nastoupí k vojenskému zdravotnickému sboru, kde je přidělen vojenské nemocnici v madridské čtvrti
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
epochanacestach.cz
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
Je prý starší než anglické Stonehenge a egyptské pyramidy. Záhadná svatyně nedaleko od Prahy vzbuzuje otázky, na které se dosud nikomu nepodařilo najít odpověď. Možná šlo o nejstarší observatoř v Evropě, možná zde probíhaly brutální rituály. Tragické dopravní nehody na silnici z Prahy do Chomutova, která tajemným místem prochází, jsou zase přičítány zdejší temné historii. Prehistorická svatyně
Kapky deště nám přinesly štěstí
skutecnepribehy.cz
Kapky deště nám přinesly štěstí
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem,