Domů     Ženicha jsem si našla na skládce
Ženicha jsem si našla na skládce

Být pořád sama mě už opravdu nebavilo a tak jsem si začala hledat nějakého přítele nebo alespoň kamaráda. Našla jsem ho na místě, kde bych to vůbec nečekala – na skládce!

Mladí lidé to mají dneska těžké, ale my staří ještě těžší. Nemusíme sice spořit na byt nebo vstávat v noci k plačícím dětem, to ne.

Ale zase nás všechno bolí, v práci na člověka koukají skrz prsty, jako že je už na odpis a kdo nemá manžela nebo přítele, je hrozně osamělý. Tedy alespoň já se tak cítila už dlouho. Hned jak děti odešly z domu.

Chlapa jsem neměla už roky, a dokud jsem vychovávala syny, nikdy mi nescházel. Spíš naopak. Mělo to i výhody, nikomu neposluhovat a nikomu se také nepřizpůsobovat. Jenže, teď, po příchodu z práce jsem neměla co dělat.

Kolegyně měly vnoučata, nebo alespoň zahrádku. Já měla jen malý byt v paneláku a bolavá kolena. Celý den jsem stála za pultem v jednom lahůdkářství a usmívala se na rozmazlené zákazníky.

Mužští byli nedostatkové zboží

„Tenhle chlebíček nechci, je oschlý! Tamtu rakvičku mi nedávejte, nevidíte, že je šišatá?“ takové a mnohé horší výtky jsem poslouchala denně a nesměla dát najevo, co si myslím. Bylo to pro mě čím dál těžší, tvářit se pozitivně a ochotně.

Jenomže, kde by člověk tři roky před důchodem sháněl nějakou jinou práci. Možná tak v nějakém skladu za Prahou, ale to bych asi taky už nezvládla. Prostě, večer na mě vždycky padla depka a nemohla se jí zbavit.

Nakonec jsem si usmyslela, že se musím s někým seznámit. I kdyby to byl blbec, s kterým bych jen vyplnila přebytečný volný čas! Trochu jsem se zcivilizovala, nabarvila vlasy a koupila pár kousků oblečení. A hned jsem začala lovit.

Zákazníky, kolegy v práci, sousedy. Jenže, nic. Prostě vůbec nic. I inzerát jsem si podala a dokonce oslovila i nějakou seznamovací agenturu. Jenže když jsem prozradila věk, bylo mi odpovědí jen krčení ramen.

Nová šéfová byla potvora

Byla jsem odepsaná, to je jasné. V práci nám ještě navíc změnili šéfku a ta nová, taková mladá mrcha, byla hrozně přísná. Pořád nás kontrolovala a za něco peskovala. „Paní Miluše, pojedete dneska s dodávkou!

Potřebujeme vyklidit sklad s obaly, má přijít kontrola z hygieny!“ poručila mi jednou už ke konci pracovní doby a do mě vjel vztek. Tak já budu ještě dělat popeláře, nebo co? Byla jsem hrozně naštvaná, ale odmlouvat jsem si netroufla.

Mohla by mě vyhodit, to je jasné! A tak jsem poctivě natahala kartóny a nějaké krabice do dodávky a jela s řidičem na nějakou skládku. Tam jsem zase všechno začala tahat ven.

V tom se mi za zády ozval takový výhrůžný hluboký hlas“ „Co to tady paninko děláte za bordel?“

Našla jsem si prince

Hrozně jsem se lekla. Ne že bych se bála toho chlapa, co na mě tak hartusil. Spíš toho, že budu muset všechny ty těžké věci dávat zpět do auta. Už takhle se mi dělaly mžitky před očima. Otočila jsem se, jako že se nějak domluvíme, ale on pokračoval v láteření.

Potom zmlknul, chvíli mě pozoroval a nečekaně navrhnul: „Jste nějaká bledá, nechcete si dát u mě kafe?“

Hrozně mě ta nabídka překvapila a tak jsem kývla. Uvědomila jsem si, že jsem od rána vůbec nepila, natož kafe. Nebyl vůbec čas. Poslušně jsem šla za tím chlapem do jeho boudy, byla to taková ta plechová kostka.

Měl ji hezky a útulně zařízenou a dokonce i kytky v květináči nescházely. Uvařil mi dobrou kávu a k ní nasypal do misky i nějaké sušenky. Moc hezky jsme si popovídali, vůbec se mi nechtělo zpátky. Líbil se mi, proč to nepřiznat.

Měl prošedivělé vlasy a štíhlou postavu. Čisté rifle a pěkný svetr, prostě sexy chlap. Jako ze skládky odpadů rozhodně nevypadal!

Frantu jsem utáhla na jídlo

Hned jsem si Frantu, jak se jmenoval, překřtila v duchu na Prince ze skládky. Umínila jsem si, že ho musím ulovit. Byl to ten pravý, tím jsem si byla naprosto jistá. Cítila jsem, že ani já mu nejsem lhostejná. Jen měl jednu dost podstatnou vadu.

Byl totiž ženatý a podle toho, co říkal, tak za pěknou Rampepurdu. Nevařila mu ani neprala, jen ho vždycky stáhla o ten jeho nevelký plat. Jemu to nevadilo, nebyl to konfliktní typ. Tak jí šel z cesty a přespával raději v té své budce, než aby jel večer domů.

Prostě tu svoji moc nemusel, ale o nějakém rozvodu samozřejmě nemluvil. Vždyť jsme se znali sotva pár hodin! Hned další den jsem za ním jela a ohromila ho čerstvě upečenými buchtami. Další den následovalo kuřátko a další vepřo knedlo.

Prostě jsem ho utáhla na jídlo a nakonec ho pozvala k sobě. Co se dělo, asi nemusím vyprávět. Byl to ještě jura, vždyť mu nebylo ani šedesát! Prostě jsem si toho svého prince tak trochu přičarovala a už ho nepustila. Je můj a nikomu ho už nedám.

Našla jsem si ho na skládce a tak mám na něho právo. No ne?

Miluše P. (56), Kladno

Předchozí článek
Další článek
Související články
19.6.2024
Dnes už se neohlížím. Chodím klidně domů. Nemám strach. Není to však tak dávno, kdy jsem se bála. Byla jsem tehdy rok vdovou. Neuměla jsem si představit, že bych si našla jiného muže. Jenže pak se objevil Radek. Můj nový soused. Potkali jsme se na chodbě. Rychle ta láska zhořkla Představil se mi, byl sympatický. Občas jsme se potkávali, prohodili jsme pár slov. Jednou zazvonil u mých dveř
19.6.2024
Nechápala jsem, jak někdo může zkoušet štěstí v lásce přes seznamku. Pak ale došlo i na mne. Mám kamarádku, která si prošla láskami přes seznamky nesčetněkrát. Přesto ji to nikdy neomrzelo. Zajímalo mne, co na tom tedy vidí. Nebyla nijak ošklivá, přesto jinde muže nenašla. Tajemství seznamky Lenka, má kamarádka, pracovala, chodila do společnosti, byla vždy komunikativní, zkrátka žila spol
17.6.2024
Už od dětství jsem od mámy slyšela, jen jak jsem hloupá a tlustá. Přitom jsem ze školy nosila jedničky a nadváhu jsem nikdy neměla. Asi bych měla začít seznámením mých rodičů. To totiž o mnohém vypovídá. Táta pracoval jako strojírenský odborník v zahraničním obchodě. Máma tam nastoupila po maturitě jako sekretářka. Během pár let dokázala tátu rozvést, zakázat mu stýkat se s dospělými dětmi z pr
17.6.2024
Byla moc milá a sympatická. Vždycky jsme se společně hodně nasmály. Jenže smích mě pomalu přešel. To, když jsem poznala pravý důvod jejích návštěv. Byla jsem ráda, když se do bytu vedle mě nastěhovala usměvavá paní asi tak v mém věku. Hned pozdravila, představila se a utrousila nějakou vtipnou poznámku. Ulevilo se mi. Obávala jsem se nějaké rodiny s malými dětmi, co budou křičet od rána do veče
16.6.2024
Měla jsem pochybnosti. Přišlo mi, že říká samé nesmysly. Ale měla pravdu. V dobrém i zlém se všechny kartářčiny předpovědi vyplnily do puntíku přesně! Ke kartářce jsem chodila pravidelně už několik let a byla s její předpovědí vždy spokojená. Znala jsem i její dceru, která převzala živnost po matce. Vlastně se ty dvě střídaly, a tak si mě přehodily. Prý potřebuji jiný přístup než předtím.Moc sy
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr