Domů     Najednou byl život tak krásný
Najednou byl život tak krásný
6 minut čtení

Čas ubíhá jako střelený a bereme všechno nějak moc samozřejmě. Teprve, když se něco stane, co nás zastaví a přiměje nad tím přemýšlet, vidíme věci jinak.

Seděla jsem ve svém autě. Stálo na krajnici a kolem mě se šinul kombajn na brambory. Ozval se strašný skřípot, skoro nesnesitelný. Ten kombajn drtil levou stranu mého vozidla a já proti tomu nemohla nic udělat. Obří kolo se sunulo podél mých dveří.

Auto se kymácelo a sténalo jako v smrtelných křečích. Připadalo mi to nekonečně dlouho. Okénko vedle mého ramene ruplo a vysypalo se. Naštěstí obří kolo se až ke mně nedostalo. Ale viděla jsem ho z té nejtěsnější blízkosti. Pak nastalo ticho. Jen ten příšerný stroj ujížděl, jakoby se nic nestalo, dál.

Strach jsem neměla

Chytla jsem mobil a pokusila se otevřít dveře. Šlo to. Vylítla jsem ven a hnala se za pomalu se šinoucím strojem. Fotila jsem si ho a hned volala policii. To řidiče nakonec zastavilo. Vyskočil z kabiny a začal na mě řvát snůšku sprostých výrazů.

Byla sobota ráno na opuštěné silnici a nikde nikdo. Strach jsem ale z něj přesto neměla. Vypustila jsem z auta svého psa, krásného staforda. A stroze mu přikázala. „Hlídej si ho.“ Pes se poslušně postavil vedle pana Hulváta a zavrčel. „Dejte ho pryč.

Tu bojovou potvoru!“ Řval chlap vyděšený k smrti. „Vždyť mě pokouše!“ „Chovejte se přiměřeně a nic vám neudělá. Žere jenom zlý lidi.“ To pána zjevně neuspokojilo. Moc dobře tušil, kdo je tady za zloducha. Ale stál jak zkamenělý.

Povolal si posilu

Pan Hulvát si ještě stačil zavolat posilu. Chlapa s doprovodným vozidlem, které s ním mělo jet, ale nejelo. Nebylo mu to však nic platné. Policie přijela velmi rychle a hned pochopila, že vina bude na jeho straně.

Neuspěla ani jeho snaha obvinit mě, že jsem na něj poštvala psa. Policistka se mazlila s mým Rexem a jen nevěřícně kroutila hlavou. „To mi chcete namluvit, že tenhle miláček by vám něco udělal?“

Potěšilo mě to. Sice mám auto na odpis, ale někdo mi přiznal, že je právo na mé straně. Že jsem jako řidička neudělala žádnou chybu. Spravedlnost existuje.

Pomohli mi sousedé

Pak už věci vzaly rychlý spád. Jel okolo soused na motorce. Ihned zastavil. Okamžitě začal organizovat další lidi, aby přijeli s autem a to moje odtáhli domů. Dorazili chlapi a na laně vůz odvezli pryč.

Mezitím policie doúřadovala a pro mě i psa přijel další soused. Když jsme dojeli domů. Jedni mě hned zvali na oběd, druzí večer na grilování. A třetí přiběhl s panákem hruškovice. Prý ať ho do sebe kopnu a neodmlouvám. Pak jsem zůstala sama.

Znovu jsem to prožívala

Teprve teď, když jsem si v klidu mohla sednout do křesla na zahradě, mi to všechno došlo. To, že jsem měla nehodu, že už nemám auto. Před očima se mi znovu odvíjel celý děj. Teprve teď jsem ho intenzivně prožívala znovu. Viděla to obří kolo.

A uvědomila si, že stačilo, aby bylo jen o dva tři centimetry blíž. A sešrotovalo by bývalo i mě. Rozkývaný přívěs mě také mohl smést ze silnice do pankejtu. Nebo mě naopak nahrnout pod sebe a udělat z mého auta i ze mně placku.

Nemohla jsem se pohnout

V tu chvíli mě opustily všechny fyzické síly. Seděla jsem v křesle a nemohla se ani pohnout. Byla jsem jak paralyzovaná. Jakoby ze mě vyprchal všechen život a já vážně ležela pod koly té obří krávy na silnici. Ani pořádně dýchat jsem nemohla.

„Je ti něco, Jarko?“ Otevřela jsem oči. Nade mnou stála sousedka Renata a dívala se ustaraně. Pojď už, bude ten oběd. Pomohla mi vstát. Připadala jsem si jak hadrový panák. Renata mě ale statečně podpírala a dotáhla do vedlejšího domu.

Ani chvíli sama

Po obědě jsem u Renaty už zůstala. Přišli i chlapi a začali spřádat plány, co a jak je třeba udělat. Čekala mě pojišťovna, likvidace vozu, koupě nového.

Jezdím už od 18 let, ale v životě jsem neměla žádnou nehodu ani jedinou pokutu za těch 45 let jsem neplatila. Když mi policisté chtěli dát dýchnout, čekala jsem pořád nějakou trubičku. Ale policista říkal, že mám jen fouknout. Dost jsme se tomu teď nasmáli.

Večer u ohně

Večer byl krásně teplý a my zůstali všichni u ohýnku. Nebe bylo plné hvězd a mě najednou bylo hezky. Hřála mě vstřícnost a opravdový zájem mých sousedů. Kdo by to byl v dnešní „drsné“ době čekal. Tolik lidského pochopení, podpory a opravdového zájmu.

Připadala jsem si jak královna plesu. Zábava se protáhla až do půlnoci. A pak jsem usnula tvrdým a uzdravujícím spánkem.

Svět je krásný

Probudila jsem se za svítání. Vzala jsem Rexe a vyběhla ven. Nejprve mi padlo oko na mé zničené auto. Kupodivu jsem nad tím ale jen mávla rukou. Stále mi v uších zněla slova mých sousedů. „Vždyť jsou to jen plechy, Jarko. Naštěstí. Ty i pes jste v pořádku.

Musel nad vámi lítat celý houf strážných andělů.“ Zvesela jsem si poskočila. Vždyť je to pravda. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Z mlžného oparu se právě klubalo raní sluníčko. Listí stromů hrálo nádhernými podzimními barvami.

V dálce bylo slyšet kejhání husí a také nějakého jelena. Bylo tak nádherně.

Byla to neskutečná radost

Cítila jsem v tu chvíli, jak jsem ráda na světě. Takhle intenzivní pocit jsem ještě snad nikdy nezažila. Najednou jsem celým tělem i všemi smysly vnímala každičký okamžik mého života.

Uvědomila jsme si, že jsem dosud něco tak úžasného, jako je život, brala jako něco samozřejmého a všedního. Rozčilovala jsem se nad hloupostmi, ztrácela čas se zbytečnými lidmi a nevěnovala dostatečnou pozornost těm, kteří si to zasloužili.

Když jsem se vracela z procházky, pohladila jsem své zničené autíčko a tiše mu řekla: „Děkuji ti.“ Dokázalo mě ochránit a ještě pomohlo pochopit, co je skutečná radost ze života.

Jaroslava D. (63), Frýdek-Místek

Související články
3 minuty čtení
Ženské, které chodily se zadaným chlapem, jsem vždy jednoznačně odsuzovala. Dnes mezi ně patřím a určitě se to nechystám měnit. Miluju ženatého muže, tátu dvou kouzelných holčiček. Už dlouhá léta, pořád je to stejně intenzivní jako v den, kdy to začalo. Jiskra, nebo spíš požár nevídaného rozměru, se rozhořela na oslavě našich společných přátel. Já byla v té době dva roky po krušném rozvodu, kte
3 minuty čtení
Nejspíš protože jsem byla starší matka, měla jsem o syna velký strach, který mě mockrát až budil ze spaní. Nespouštěla jsem ho z očí. Syn byl vymodlené dítě starších rodičů. Bála jsem se o něj až hystericky, v noci jsem se budila hrůzou, zdálo se mi o prázdné postýlce anebo o tom, jak ho kdosi odvádí. Dívám se za nimi, snažím se křičet, ale nevypravím ze sebe žádný zvuk, snažím se běžet, ale ne
3 minuty čtení
Čtyři prasátka se tam měla jako v ráji. Každý si je musel oblíbit, majitelé hospody proto nemohli pochopit, proč je někdo otrávil! Byla to taková příjemná místní hospůdka, vždycky čisto, pivo dobře chlazené a paní hostinská výborně vařila. V létě stály venku tři slunečníky, a byla tam taková pohoda, že se nikomu nechtělo domů. Růžová a baculatá Tu sobotu tam bylo rušno, protože se připrav
2 minuty čtení
V zimě napadlo hodně sněhu a prudké jarní tání způsobilo katastrofu. Takovou spoušť jsme nezažili. Pozdě jsem litovala, že jsem zrušila pojistku. Je to už mnoho let, kdy se naším domem prohnala velká voda, tedy spíše bahno. Tu zimu napadlo hodně sněhu a na jaře začal rychle tát. A jako by to nestačilo, začalo navíc pršet. A ten déšť neměl konce... Přišlo to tak rychle, velká voda z okolních pol
3 minuty čtení
S Andulou jsme byly skvělé kamarádky, rozhádaly jsme se kvůli chlapovi na život a na smrt. Pozdě se ukázalo, že to bylo zbytečné. Byl konec prázdnin, já a Andula jsme měly po maturitě, a ten víkend jsme spolu vyrazily do Tisé na severu Čech. Andula pocházela z vesničky nedaleko tohoto místa, a já byla z Ústí. Taky kousek. Chtěly jsme si užít poslední krásné dny, než nastoupíme do práce. Každá j
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Vědci odhalili tajnou zbraň bakterie černého kašle
21stoleti.cz
Vědci odhalili tajnou zbraň bakterie černého kašle
Černý kašel je obávané respirační onemocnění, které může skončit i smrtí. Vědcům z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR a Kalifornské univerzity v Santa Barbaře se podařilo odhalit tajnou zbraň ba
Noční Tokio na zápěstí v podání King Seiko
iluxus.cz
Noční Tokio na zápěstí v podání King Seiko
Představte si noční Tokio. Neonové barvy se odrážejí v mokrém asfaltu, obloha má zvláštní, téměř elektrický odstín a město pulzuje rychlostí, která vám nedá spát. A právě tenhle okamžik – ten chaos, s
Duše milovaného psa se vrátila
skutecnepribehy.cz
Duše milovaného psa se vrátila
Kdysi jsme měli psa, kterého jsme milovali. Když nám zemřel, dlouho jsme to oplakávali. Pak se ale stalo něco, co náš žal zmenšilo. Na návrat do pozemského života v novém těle někteří lidé věří, jiní tuto myšlenku zásadně odmítají a jsou přesvědčeni o tom, že nic takového není možné. Já jsem se vždycky řadila do té první skupiny.
Rorschachův test: Co o vás prozradí inkoustové skvrny?
epochaplus.cz
Rorschachův test: Co o vás prozradí inkoustové skvrny?
Můra, motýl, netopýr… Právě tyto odpovědi bývají nejčastější, když si lidé prohlížejí sadu skvrn. Ve filmech s nimi testují různé podezřelé, ale ve skutečnosti zkoumají strukturu osobnosti, způsob myšlení, emoce či vnímání reality. Během historie je provázejí kontroverze, ale používají se dodnes. Na první pohled jsou to jen náhodné inkoustové skvrny. Přesto v nich lidé
Knihu o lovu stvořil Pyrenejský lev
historyplus.cz
Knihu o lovu stvořil Pyrenejský lev
Jelen je nejšlechetnější z lovných zvířat a jeho lov je vyhrazen pouze králům a šlechtě. Naopak poddaní smějí lovit jen škodnou – tedy vlka či lišku – nebo do pastí chytat tažné a drobné ptactvo… I toto doporučení zmiňuje překrásná Kniha o lovu od Gastona Phébuse, která je ale mnohem víc než jen příručkou pro
Pomazánka s řapíkatým celerem
tisicereceptu.cz
Pomazánka s řapíkatým celerem
Lehká, a navíc rychlá pomazánka, která je ideální do sendvičů z tmavého chleba, a to nejen v čase, kdy chcete hubnout. Ingredience 1 světlá paprika 1 rajče 1 jarní cibulka řapíkatý celer 2 l
Napříč rakouskými Korutany v jedné stopě v rámci závodu Velovista
epochanacestach.cz
Napříč rakouskými Korutany v jedné stopě v rámci závodu Velovista
Druhý ročník Velovisty proběhne dokonce ve dvojité nabídce. Bezvadný loňský rozjezd slibuje ještě lepší pokračování. Zahajte cyklistickou sezonu pětidenní vyhlídkovou jízdou kolem korutanských jezer v nejslunečnější části Rakouska. Jede se na pohodu, s komfortním a kompletním servisem včetně noclehů. Letos o tři týdny dříve, už mezi 25. dubnem a 3. květnem. Ano, Velovista se dá
Solaříková v exotice s novou láskou?
nasehvezdy.cz
Solaříková v exotice s novou láskou?
Nový chlap potvrzen? Už před nedávnem jsme psali o tom, že vztah herečky ze seriálu Bratři a sestry Patricie Solaříkové (37) a dýdžeje Alexe Grigorieva (38) je už nejspíš minulostí. Herečka se dlouhé
Funguje Buddhova socha v Thajsku jako červí díra?
enigmaplus.cz
Funguje Buddhova socha v Thajsku jako červí díra?
Na vrcholku hory tyčící se k nebesům v thajské oblasti Khao Kala se blyští zlatavá socha Buddhy. U jejích nohou sedí skupinka meditujících, mezi nimiž je i jistá Somjit Raepeth. Té se zde podle vlastn
Jemný příběh vašeho života
nejsemsama.cz
Jemný příběh vašeho života
K jizvám můžete přijít mnoha způsoby. Důležité je vědět, jak o ně pečovat a že se rozhodně není za co stydět, právě naopak. Každá čerstvá jizva, třeba po úrazu nebo operaci, je velmi citlivá a náchylná k poškození. Nejméně jeden rok ji proto musíte chránit před extrémními teplotními výkyvy. Pokud chcete zabránit pigmentaci jizvy, je důležité ji 6
Cenzuroval tyran Čelakovský své ženě dopisy?
epochalnisvet.cz
Cenzuroval tyran Čelakovský své ženě dopisy?
Na psacím stole se vrší jedna kniha za druhou. „Samé učebnice. A k čemu?“ rozčiluje se František Ladislav Čelakovský. Ambice jeho ženy ho přivádějí k nepříčetnosti.   O své rodiče přišla Bohuslava Rajská (původním jménem Antonie Reissová; 1817–1852) už v mládí. Nějakou dobu proto žije v rodině své sestry Karoliny. Má tam k dispozici rozsáhlou knihovnu, kde se s nadšením vzdělává